Fallové

po tomto filme sa vám bude o vtákoch aj snívať. a za všetkým tajomným, nevysvetlitelným, konšpiračným budete vidieť vtáky.... http://vue.org.uk/falls.htm ... http://www.btinternet.com/~paul.melia/vue.html ... http://en.wikipedia.org/wiki/The_Falls ..... ad marginale: v 78 portréte (Crasstranger Fallqueue) je zmienka o "prvom slovenskom akademickom titule v obore leteckého inžinierstva" :)) (29.10.2007)

Nesmírně náročná podívaná i pro fanouška Monty Pythonů - první půl hodinu jsem se bavil, druhou čekal, na další dvě už jsem neměl. Obdivuju všechny, kterým soustředění vydrží až do konce - já bych to bral spíše na tři čtyři části jako minisérii... Nemohu hodnotit, oceňuju hravost a představivost autorů... [LFŠ 2012] (30.07.2012)

Řekl bych, že jde o nejoriginálnější film Petera Greenawaye, který připomíná některé skeče skupiny Monty Python's Flying Circus. Za tu nápaditost a hravost dávám čtyři hvězdičky, i když je pravda, že jde o svého druhu experiment, kterému chybí příběh a který je lepší sledovat po etapách. Každý z mystifikačních portrétů je natáčený jiným stylem a v podstatě pro diváka představuje jakousi školu režijních stylů. Je to vtipné, ujeté, originální. Celkový dojem: 75 %. (31.05.2009)

Smršť vůbec nemusí být uragánem, nemusí dout ani s intenzitou vánku. Nepřekrývá se ani s lavinou, ani s požárem, a přece jakoby tento Greenwayův film měl něco z toho všeho a ještě trochu navíc. Příměr k Pythonům bych se nebál obohatit ani o odkaz na na Rowana Atkinsona a tím i na druh zvláštního humoru, který vzniká nebo se utváří zhruba na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století spolu s hnutím evropského kulturního dědictví ve společnosti, která dosud nebyla zcela prosta vzpomínek na druhou světovou válku, současně se však z nich začala vymaňovat a postupně si zvykat na "zlatý věk" končící třetí čtvrtiny minulého století a objevovat a reflektovat světla i stíny této nové a současně již také odcházející doby. Kdybychom promluvili o zárodcích postmoderny a prvních projevech neoliberalismu a jeho paradigmatu i vznikajícím a vývojově sílícím pocitu odcizení, vymezili bychom tyto proměny z jiného výchozího zorného úhlu. Buďjakbuď bezdějová mystifikace navozuje klasický Hrabalův výrok, že milý mu je každý čtenář, který po přečtení jeho próz nezůstane lhostejný i za tu cenu, že by mu měl přijít nafackovat. Je to patrno i v Godardova SYMPATHY FOR THE DEVIL a zřejmě v mnoha dalších blízkých i příbuzných či souvisejících nebo navazujících dílech a trendech nebo proudech této doby. Silný zážitek pro zvlášť odolného a vytrvalého diváka je zaslouženou odměnou pro každého, kdo se prokouše třemi hodinami mozaik, prokládaných pochoutkovou kamerou širokého stylového záběru, spíše policejních charakteristik než psychologických portétů, v nichž chybí snad jen jediné jméno - Jára da Cimrman. (18.07.2009)

Minimálně v první hodině takřka geniální výsměch veškerým zdánlivě nezpochybnitelně platným nárokům jazyka na objektivní konstrukci sociálního života. Greenaway rozehrává vpravdě lingvistickou hru, v níž je dokonale ukázána nahodilost každého lingvistického systému - v tom smyslu, že význam věcí a tedy jejich pojmenování není dáno pozitivně, ale je odvozeno negativně pomocí diferenciace od všech ostatních jmen (ze slova "stůl" se samo o sobě neodvodí nic, ale představu stolu získáme díky tomu, že je vymezen vůči "židli", "zdi", "dítěti", "raketoplánu" atd........). Nahodilost konkrétních výrazů je proto zjevná. Jazyk, jímž každodenně mluvíme tak může být hravě narušen, což umožní autorovi vybudovat zcela nový systém, který se může díky výše zmíněné nahodilosti/ arbitrárnosti utvořit např. okolo celosvětového ptačího spiknutí... A stejně jako je rozbita stereotypní představa o jazyce, tak je rozbito i naše tradiční očekávání co se týče filmu. Dílo je to po této stránce perfektní, ale prostě mělo být kratší. (29.04.2014)