Země

Na Julia musí mít divák náladu a chuť, protože patří mezi ty režiséry, kteří vám svůj pohled na nějaký příběh předloží snad pokaždé jinak a velmi originálním způsobem i když u Julia připouštím nějaké výjimky. A já měla tenhle film chuť zhlédnout už hodně dlouho a včera byla asi ta pravá chvíle a moc dobře jsem udělala, vysloveně padnul do mé nálady. Jediné, co trochu rušilo můj zážitek byly scénky se zvířaty (kdo viděl, tak ví).Já jsem se však soustředila hlavně na Ángela, na jeho způsob života, jeho způsob myšlení a vyjadřování, na jeho rozdvojenou duši, krásnou tvář a v neposlední řadě na ty dokonalé erotické scény, kde jsem pomalu ani nedýchala, opravdu úžasně nasnímané a zahrané. Je to pocitová záležitost a já se snažila vnímat každý detail, který kameraman po celou dobu velmi rafinovaně předkládal divákovi na plátno, včetně stop po pneumatikách traktoru. Ángel, či Anděl? Ángela či Mary, jak to dopadne........podívejte se sami? Po herecké stránce nemám jedinou výtku, všichni hráli naprosto skvěle. Emotivně mě Tierra včera dostala plně do svých tenat a podle toho hodnotím. (12.07.2016)

Baskický kouzelník a velký interptetátor snů, sice v případě Tierra, natočil film, který je o krapet horší než La Ardilla roja, ale onen krapet je tak nepatrný...Výklad jeho snímků nechám na Sigmundu Freudovi, vlastně nenechám, protože se mezi námi vezdejšími už nenachází, tak tedy někomu jinému a snad povolanému. Osobně se raději nechám unášet dvěmi hodinami atmosféry, pro kterou se hodí snad jen přirovnání k větě z Twin Peaks-Fire Walk With Me: "Žijeme ve snu." (06.08.2007)

Medem servíruje příběh schizofrenika trpícího navíc nadprůměrnou představivostí. Kamera je víc než objevná, hudba jak víno. Zprvu jsem na to čuměl dosti vyjeveně a říkal jsem si, že to ten španěl už ňák překombinoval. Na závěr divákovi, pokud není idiot, vše docvakne a je to perfektní, byt složitá podívaná. Některé monology i dialogy tu působí dosti strojeně, nicméně většina má švih. "Jsem napůl živý a napůl mrtvý", "Nikdo přece nepotřebuje abych byl živý", "Mám problém, jsem posedlá sexem, měla bych se zamilovat", "Jsem malá kurva", "Zemřel dvakrát a stačil m i to říct" atd. Velice neobvyklé dílo(točí Medem něco obvyklého?), které ve vás zanechá jizvu s nutností analýzy, proč vlastně žijeme a nežijeme třeba taky na hovno? (02.08.2008)

Mrazivá atmosféra krajiny z planety Mars, kde se hodně blýská a dějí divné věci... Mystika, jiskřivá alchymie, zvláštní fluidum vyprávění, kterým Medem umí mámit, špetka kouzelných rošádových variací na závěr... Cihlově prašný opus udeřil do mých filmosvodů a ač se zdá, že se může hnedle zase vykouřit, stínky se zahnízdily a spustily zemitou chuť vína na jazýčku vah mezi uměleckou inspirací a psychologickou konspirací. (16.09.2011)

Bezejmenná španělská krajina. Záhadný muž. Angel. Přijíždí vymítit Stínky. Brouky. Mluví s hlasem ve své hlavě. Filozofuje. Potkává Angelu. Vdanou za Patricia, co rád loví kance. A Marii. Žhavou, dráždivě sexy rusovlasou Marii v koženém oděvu na motorce. Bydlí v modrém domku. Postupně vyplouvá na povrch vztah. A emoce začínají jiskřit. Stejně jako blesky, které zabíjí. Angelo zasáhl do perfektně zařízeného světa surovce Patricia, světa dvou žen, kde vše klape. Patricio se ho nechce vzdát. Angelo je rozpolcený a sám, je nerozhodný. Maria je závislá na sexu a nemůže se zamilovat. Angela je sama a nešťastná, ale zamiluje se jako školačka. Jeden muž, dvě ženy. Jak vše skončí? Vše podbarveno nádhernou, poetickou hudbou a překrásnými hrami s kamerou, dávajícími vyniknout specifické kráse španělských vinic, země s úchvatnou oblohou a nádechem exotiky konce světa. (23.07.2008)