Pee Mak

Toto byla naprostá bomba. Thajsko nezklamalo a opět se mi dostalo skvělé, komediálně naladěné podívané, u které jsem se smál už po první minutě a nepřestal až do uplakaného konce. Film na svou stopáž drží diváka bez jakékoliv hluchého místa a servíruje mu jednu výbornou scénu za druhou. Hlavní hrdinové totální mačové, ale frajeři co mě rozesmáli. Jejich kecy a teorie, mě dostali. Za mě 95% a určitě překvapení. (20.09.2013)

Parta debilů si usmyslela, že kdesi v thajském pralese natočí něco srandovního. Kdyby při natáčení zdechli a našla se jen jejich kamera a ve výsledku tak šlo o thajskou variaci na záhadu Blair With, byl bych spokojený a udělil bych po právu jednu sračkoidní hvězdičku. To se tady ale nestalo, ta parta debilů to dotočila, přežila a ještě to dala do oběhu! Neskutečné. (29.09.2013)

Bylo načase se vrátit k asijské tvorbě, kterou jsem poslední dobou dost zanedbával. Přestože hned po té severské patří mezi moje nejoblíbenější, už víc než půlroku jsem si nic nepustil. Proto jsem šáhl po této hororové komedii režiséra Pisanthanakuna od kterého jsem viděl už Shutter (2004) , Alone (2007) i povídky z See prang (2008) a Ha phraeng (2009) . Proto jsem očekával další kvalitní podívanou, ale až dosud jsem neměl moc zkušeností s thajskou hororovou komedií a tak jsem zůstal lehce rozpačitý. Co je horší než vřískající ženská? Vřískající chlap. A tady se řvalo téměř pořád. Herci nepředvedli žádné oslnivé výkony, ale svou visáží určitě pobavili (hlavně ty jejich sestřihy). Po hororové stránce je to taky slabší (duchařských prvků tu bylo málo), ale tak hlavním úmyslem bylo diváky rozesmát. Tady se to povedlo tak napůl. Navíc mě srala opět má „oblíbená“ všudy přítomná romantika, která tu dostala až moc prostoru. Ale tak zase to alespoň částečně vyvážily hlášky: „Zapomněl jsem, že mají pistole…“. Asi nejvíce jsem se zasmál při srdceryvném opětovném shledání a okomentováním situace Makovými kamarády „Chce se mi zvracet…podpantoflák“…(více na: http://solo-solosworldofhorror.blogspot.cz/2014/01/pee-mak-phrakanong-2013.html ) (31.01.2014)

Kupodivu ten zvláštní slepenec podivného humoru, parodie (třeba na klasické pověsti typu Chinese Ghost Story), satiry na místní poměry (nejen válečné, ale i třeba to, že všichni mají zkažené zuby), hororu a milostné romance překvapivě funguje. Kdo je duch, a kdo není, nebude po čase až tak jasné, což je jen další dobrá záminka k rozehrání dalších nápadů (třeba strašidelný hrad na pouti nebo buddhustický chrám), vadily mi jen některé opakující se a zbytečné scény, klasicky ubrečený asijský konec, a také jsem nějak nepochopil, jak může mít duch tělesné tělo (ale ono se to v Chinese Ghost Story také nějak nerozebírá a bere se to jako fakt). Pobavilo mě to, ten mix žánrů mi sedl a rád se na to podívám znovu. (29.08.2023)

Tak já nevim. Víceméně se tu hodinu a třičtvrtě jenom ječí jedním z nejpříšernějších jazyků na světě a mezi tím kvílením se snaží čtveřice totálních pitomců zjistit, jestli je manželka jejich kamaráda duch, nebo neni duch, potažmo kdo je vlastně duch. Asijský humor není zrovna mým šálkem kávy a Pee Mak Phrakanong splňuje všechny atributy uřvané komedie, které se smát nechci, ale nemohl jsem si pomoci a párkát jsem se od srdce zachechtal. Se závěrem přišlo i to, proč mám rád asijské duchařiny a nakonec pobavily i závěrečné titulky. Rozhodně se nejedná o nic, co bych si někdy toužil zopakovat, ale na jedno podívání to zabaví. 50% (19.07.2014)