Bohové musí být šílení

Komedie je to nejen opravdu zábavná, ale je zároveň velmi originální a kreativní, přičemž těží z postupů klasické filmové grotesky a využívá komických situcí přirozeně vzniklých ze střetu tak dvou rozdílných světů jako je primitivní kmenové společenství vs moderní západní civilizace._____Tuto premisi rozvíjí dál v jakousi lehce potˇouchlou hru s divákem neznalým poměrů v buši. Je docela obtížné rozlišit kdy nás film tahá za nos a kdy je předkládáná zkušenost bušmena objektivní realitou. V zrychlené projekci přiřítivší se nosorožec zadupávající oheň jako přirozený hasič v přírodě je jedna z těch legrácek, kterou asi odhalíte bez mé nápovědy, jindy to tak snadné není._____(Mimochodem zlí jazykové tvrdí že nosorožec-hasič je jen barmská legenda, ale já mohu z vlastní zkušenosti -kdy jsem rozbil kasičku a s přáteli vyrazil na safari- potvrdit, že nosorožci skutečně ohně hasí. Když jsme si rozdělali podvečerní oheň a chtěli jsme si opéci špekáčky, přiřítil se nosorožec a oheň zadupal. My se nedali a oheň rozdělali znova a on se objevil opět a oheň nám uhasil. Když se to takto opakovalo celý večer a půda v ohništi byla v okruhu pěti metrů celá zdupaná, vzdali jsme se naděje na teplou večeři a skončili u uheráku s chlebem. Kamarád si dokonce nezapálil ani cigaretu a raději se mně neptejte jak mu ji nosorožec zadupal, z hlediska požární bezpečnosti v buši to není podstatné, hlavní je že nosorožec dvourohý je skutečně spolehlivý přírodní hasič)._____Zpátky k filmu. Takže hravé a zábavné je to vždy a tento koncentrát brilantního humoru bych se nebál postavit na roveň těm nejlepším francouzským komediálním filmům. Nejste-li náhodou suchar či nezestárli jste předčasně, reálně vám hrozí záchvaty smíchu. Potom platí následující: vysoce doporučeno! 👍 (15.06.2020)

Charakteristickým rysem Křováků je jejich naprostá neúcta k jakémukoli druhu osobního vlastnictví. Bohové jsou možná šílení, ale afričtí filmaři na tom jsou také všelijak. I když první díl světově proslulé série o Xiovi nedosahuje nonsensuálních výšin (či hlubin) jiných děl africké komerční kinematografie (do nichž jsem měl možnost letmo nahlédnout díky bratrovi, který sdílel na koleji pokoj s nigerijským spolužákem), Bohové jsou jaksi vzdáleni nejen geograficky. Ta veselá směs etnografického pseudo-dokumentu, grotesky a politické komedie bezmála v duchu Banánů má zkrátka cosi navíc. Druhým a třetím 'navíc' jsou skvělý český dabing a fakt, že jsem film zbožňoval jako dítě. Nechci o tom mluvit. (06.02.2022)

Humoru je ve filmu je víc než úředníků v Evrospký unii. Například při veškerých společných scénách Andrewa a Kate jsem byl vysmátej jak zkouřená hyena. On je to takovej blázinec v neustálým pohybu, pořád tam totiž někdo někam jezdí nebo běhá, až člověka napadne, že bohové jsou tady s tím šílenstvím na tom ještě nejlíp. Dokonale využití africké fauny a flory ve prospěch grande legrande. Nemám co bych vytknul, přál bych si, aby se točilo víc takovýhle zábavných filmů ošoustaných fešáckým dobrodružstvím. (06.06.2011)

To je báječné, když může člověk dětem pustit něco, u čeho se tolik nasmějí (a my dospělí pořád ještě s nimi, televizi jsme naštěstí zrušili a filmy si vybíráme, jaké chceme a kdy chceme, takže se nám to nemělo jak okoukat), spoustu se toho dozvědí o přírodě i o lidech a ještě jsou nenásilně vychovávány k toleranci, dobré vůli a podobným zbytečnostem. (18.01.2012)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)