Django

Nějaký ten spaghetti western už jsem dost pravděpodobně viděl, ale vůbec si nevzpomínám jaký. Tak jako tak jsem se stejně znova přesvědčil, že mě to míjí. Zpočátku mě to chytlo, ale jen díky záhadě obsahu rakve, kterou s sebou Django pořád tahá. Ta se ale po půl hodině odhalila, za moc nestála a pak se z toho stal pořádný western, který je možná objektivně dobrý, ale mě nebavil. Djangův výraz je sice památný, má to koule, ničeho se to nezalekne a vyniká to počtem zabitých (a že jich tu na šedesátá léta je sakra hodně) a ani se nedivím, že se tím inspiroval Tarantino, pak se mi taky líbily herecké výkony a občas nějaká ta akce, ale mimo ni se tu skoro nic jiného nejde a časem se mi omrzela, kór když probíhá v prostředí, které mě už samo o sobě neoslovuje. Sorry, nesedlo mi to. Lepší 2* (12.08.2023)

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu. (13.07.2019)

Ak nie úplne najlepší, tak aspoň najkultovejší spaghetti-western - samozrejme mimo leonoviek. Franco Nero ako jediný z talianskych napodobňovačov Clintovho "drsného pohľadu" neupadol do zabudnutia (nejaký čas to skúšal aj Terence Hill, ale jeho vážne úlohy spláchol čas a pretrvali len tie komediálne). Legendárny nápad s truhlou, záverečná strieľačka s rozdrvenými rukami alebo tromfovanie Clinta (ktorý na jeden "záťah koltom" zložil najviac troch súperov, Django ich takto sundáva minimálne päť) - to všetko sa zapísalo do dejín žánru. (22.03.2007)

Kultovní spaghetti western, který udělal Franca Nera. Cool hrdina v černém s tajuplnou rakví, krásná žena, fajn sadistický záporák, rozblácené město, tvrďácké dialogy a skvělá hudba. A když tu dojde na střílení, často má podobu masakru a celkově tu nikdy nejdou k zemi míň jak čtyři lidi zároveň. Ale že by to bylo nějak extra natočeno... Rozchechtalo mě plivnutí zátky do tváře padouchovi. Film se dočkal desítek neoficiálních sequelů (čtyři vznikly ještě téhož roku!) a až po 11 letech i jednoho oficiálního - a mizerného - DJANGO SE VRACÍ (1987), opět s Nerem. Scéna uřezání ucha inspirovala Quentina Tarantina k podobné scéně v GAUNERECH. (16.04.2007)

Klasicky western. Kopa zdlhavych kecov a bleskove prestrelky pri ktorych, ked len raz mrknete, tak uz je po nich. Dokonca aj hromadne prestrelky su natocene tymto stylom, co na mna posobilo ako parodia vratane zaveru, ktory ma uz uplne dorazil. Holt znova som si potvrdil, ze westerny nie su pre mna. A tento som si pozrel len kvôli bliziacemu opusu od Tarantina v ktorom urcite bude nejaky odkaz na tuto klasiku. Takze vlastne moje nizke hodnotenie pravdepodobne len potvrdzuje, ze sa jedna o v ramci zanru kvalitny film. (27.10.2012)