Tore tančí

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ (29.06.2013)

Krutost, násilí, touha způsobovat bolest a týrat slabší. Je to hluboko v nás, v našich pudech? Proč? Může si oběť za svou bolest sama? Je víra cestou k nenásilí, je víra naivní cestou slabých, je víra levným terčem našich krutostí? Film nás zavede do spleti utrpení a absurdní nevinnosti, bez hodnocení, bez toho, aby nás tahal na jakoukoliv stranu. Jen chce, abychom přemýšleli abychom se ptali sami. A dělá to fakt dobře. (03.09.2017)

Na rozdiel od Krížovej cesty sa mi Tore celý čas hnusil - tým násilím, subkultúrou aj temnou atmosférou. Motivácia chalana je ľahko pochopiteľná, nezískal si ale moje emócie. Film neodpovedal na žiadnu z mojich otázok ohľadom kresťanstva, keďže teodiceu ešte nikto nevyriešil a toto dielo si to za cieľ ani nekládlo. (22.03.2015)

Já už jsem asi úplně blbá, nebo... je "světový film v krizi"? Ten film púsobí, jakoby chtěl urputně do nečěho zasáhnout, nebo otevřít jakési bolestivé téma. Ale kde nic tu nic. Místo Idiota, idiocie. Zvláštní móda do absurdna dovedených situací, které ale jsou jenom absurdní a brutální (na čelene s Lanthimosovým Jelenm a Špičákem). Zanussi to dělal trochu jinak, když vedle sebe postavil dva odlišné pohledy na svět. A když už genealogie zla, tak Haneke třeba aspoň má o čem vyprávět a jde do hloubky a nenapláca řad řadem všechny "zlověstné" klišé do dvou hodin. Začínám cítit stesk po psychologizovaných postavách, melodramatech a pohádkách... (09.06.2018)

Precítiť túto trpiteľskú odyseu do morku kosti mi bránil fakt, že trpiteľ ju podstúpil opakovane a dobrovolne. Cynicky povedané: "Kto chce kam, pomôžme mu tam." Tore tanzt nekritizuje vieru, neobhahuje idealizmus ani netrestá zlo, prameniace z temných kútov človeka. Iba ich, premýšľajúc, necháva vojsť do extrémnej a tragickej konfrontácie. Odvážne a silné. (30.06.2013)