Tore tančí

Událost jako stvořená pro Hanekeho chladně analytický řez a provokující odstup v režii debutující Katrin Gebbe prochází daleko ďábelštějším procesem, který ji umocní do výšin, kde se divákovi nedostává dechu. Nejen, že situace, co se na plátně odehrávají, mrazí až do morku kostí a postupně stále častěji nutí odvracet pohled do konejšívé temnoty sálu. To by se ještě dalo poměrně bez úhony ustát. Jenže v daném případě by nesměla být rozehrána zničující hra s diváckou empatií a identifikací, která si zprvu v prosluněné bezstarostnosti zajistí imunitu vůči sebezáchovnému schizoidnímu postoji a pak v náhlém zlomu započne naprosto nerovný až tyranský útlak. Ten zachází tak daleko, že i během klidných pauz vzniká až paranoická tendence očekávat to nejhorší, kterou právě vyzdvihne zdánlivě úlevný pocit, že protentokrát k ničemu nedošlo. Hodnocení filmu je vlastně zcela závislé na tom, jak se člověk postaví k faktu, že se stává jen loutkou manipulace, že nakonec pozbyl veškerých práv a je nakonec trestán za počáteční víru společně s hrdinou. Právě tento smyslový a psychický pocit je ovšem důležitý proto, aby i divák protrpěl neskutečně se stupňující škálu zla, prošel zkouškou vlastních možností i vnímáním vlastní determinace. O to silněji pak na něj zapůsobí katarzní východisko, které přes vnější neokázalost nabude po prožitém dosažení Golgoty ochromujícího patosu a síly. Když vezmeme v potaz nekorektní pravidla hry, pak musí jít stranou ohledy na výstavbu zápletky, která staví na naprostých protikladech a v závěru se mění v natažený martyrický řetězec, doprovázený neoriginálními vstupy biblické ikonografie. Bez této vypjatosti by působivý záměr nevyšel, zdrženlivost by naopak paradoxně ublížila úměrně rostoucímu proudu naděje. Na druhou stranu film není omezen jen na situaci diváka, příběh se rozhodně neredukuje na snůšku přímočarých tezí. Naopak nabízí i další provokativní témata a rozměry, které vystupují z "šedých zón" obklopujících oba protipóly - především role Bennovy ženy podléhající směsi submitivity a frustrace nabízí velmi oživující rozměr nevyzpitatelnosti, ale i plíživě se rozprostírajícího zla. (14.06.2013)

Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. (13.09.2013)

1. Předmluva: Většina anglických slov má většinou jak fyzickou, tak duševní konotaci, tak např. slovo "freak" znamenalo původně ve fyzickém smyslu "zrůda" (viz skvělý film Toda Browninga z roku 1932) v důševním "rozmar". V době hippies, ve které má kořeny i tento film, byl význam rozšířen na "jednání určitým způsobem pod něčím vlivem", zde Ježíšovým (?). Sám velký Frank Zappa se k tomu vyjadřuje "Ani dík vašim blbým trikům/ se nezabrání přívalu hladových fanatiků (freaků)" 2. Konstatování: V poslední době registruji u filmu nejdříve, zda ho natočil muž nebo žena. V případě režisérky se připravím na nějakou tu iracionalitu. Dočkal jsem jí i zde, přestože příběh je veden kauzálně, logicky, racionálně. Tento příběh o Ježíšových fanaticích (či fanatických stoupencích) se odehrává v Hamburku (sekta zde byla založena v roce 1991) v roce 1994, kdy se přesunula do Berlína. 3. Domluva: Film přesto není (vyloženě) sektářskou záležitostí, nýbrž střetem dvou světů, v němž (jako obvykle) zvítězilo to temné, hrubé, nespoutané, zemité. A proto také (byť se to zdá být absurdní) se prosadilo právě Pavlovo pojetí křesťanství. Jak jsem se zmínil, režisérka pere prádlo načisto; nevyhýbá se ani (závěrečné) krutosti žen, které celé dílo završují (jak to známe z Little Big Horn nebo ze Zoly). (13.01.2015)

Ako tu už bolo spomenuté, ide o hrozný film, hnusný, nechutný. Až ťažko uveriť, že ide o skutočný príbeh, ktorý objavil samotný režisér Gebbe. Škoda pomalého štartu, približne do polovice sa toho moc neudeje. Potom, keď sa to ale rozbehne, tak ste celkom radi, že sa dovtedy nič nedialo. Škoda, že záver neukazuje ďalší osud postáv. Režisér povedal, že chcel natočiť niečo o vzťahoch, pocite viny, viere, idealizme, láske a statočnosti. Tento cieľ bol splnený. (22.07.2016)

Šokující příběh je těžký vůbec vydýchat, bylo mi z něho vyloženě úzko. Je velmi obtížné takhle deprimující látku sledovat až do konce. Věříci mladík Tory v dosud neznámé násilnické rodině, které nejdříve pomáhá s domácími pracemi, vcelku normálně tam zpočátku žije a pak později zažívá stupňující se peklo. I když je z rodiny později vyhazován, vrací se do ní zpět, ač ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Trpí, vykupuje se za děti a prochází si peklem ponížení i tělesného bití až k samotnému mučednictví. Za bohulibým účelem. Být vzorem, ukázat, že se dá jednat i mírně, hlavně zachránit zneužívané děti v rodině před násilnostmi a životem na šikmé ploše, který jim osud v nevhodné rodině chystá, seznámit je s jinou morálkou a životními hodnotami, zastavit šířící se pohromu, valící se na další generaci. Pomoci jim uniknout, byť za cenu obětování se. Ukázat jim, že i na zlo se dá reagovat dobrem, nastavuje druhou, třetí tvář k dalším ranám. Touží lidem otevřít oči a pochopit špatnosti, jímž dosud spíše nečinně přihlížejí. Nesmírně tíživé a silné. Pro nevěřícího bude jeho jednání patrně nepochopitelné, proč si to všechno nechal líbit a proč do toho vůbec šel. Film vyzdvihuje nechutnost krutosti, lhostejnost a odsuzuje nečinnost. Nečinnost při přihlížení špatným skutkům, které se v okolí dějí. Vysvětluje smysl sebeobětování.- Člověk některé agresivní bezduché zrůdy, jež představují rodiče a jejich "přátelé", opravdu nemá šanci pochopit. Jak se některých skutků můžou vůbec dopouštět? Ošklivost života v nejhorší podobě a obžaloba zla, jemuž by jsme se měli vyvarovat. Jen pro silné žaludky. Pointa opravdu není vtipná, ale je částečně v jednom momentu úlevná. SPOILER: Ne všechny oběti jsou vždy zbytečné. - A je škoda, že tu nevhodnou výchovu nešlo vyřešit raději obloukem přes policii a často špatně fungující sociálku, s níž oběti domácího násilí ne vždy chtějí spolupracovat... (02.09.2017)