Zakázané uvolnění

Klučičí představa o tom, jak by měla vypadat holčičí komedie. Ženy se chovají jako frivolní hysterické krávy bez smyslu pro humor. Jsou buď technicky nezdatné, anebo si film z jejich možné technické zdatnosti dělá srandu („mám ČVUT“). Lžou, předstírají, manipulují druhými. Jejich jediným konverzačním tématem jsou muži, od nichž odvozují své životní štěstí. Hokej jednu z nich zajímá jen kvůli tomu, že si na výsledek zápasu vsadila – iracionálně vysokou částku na iracionálně vysoké skóre. Stejně jako v pornu a jiných mužských fantaziích nemají zábrany dopřát si z hecu lesbický sex. Mužská dějová linie je sice věrohodnější a vtipnější (ačkoli Sokol, dobře zvládající timing a vhodně volící intonaci hlasu, opět místy zapomíná, že není v Partičce a jde dál za čáru, než stylizace filmu snese), ale zároveň mnohem kratší a z větší části naprosto zbytečná. Je pěkné, že pánové řeší podobné otázky jako dámy, ale nesměl by z toho čpět scenáristický konstrukt (stejně jako z řady jiných situací ve filmu) a muselo by to být lépe (resp. jakkoli) prolnuto s dívčí linií. Duální vyprávění společně s flashbacky a brechtovskými promluvami hereček do kamery vytváří zdání sofistikovanosti, vrstevnatého díla, v němž by se vícero paralelních motivů mohlo v závěru protnout a přinést nějakou katarzi. K ničemu takovému nedochází. Pár lidí se ztrapní, jsou odhaleny dlouho zatajované informace, ale nevypadá to, že by si z prožitého někdo vzal jakékoli morální ponaučení (film poněkud šovinisticky naznačuje, že viníky vztahových konfliktů jsou kurvící se ženy, nikoli mužské kurvy). Hra na hloubku jen odvádí pozornost od sitkomové plytkosti celého filmu, který je v zásadě jen jakousi prodlouženou, do kin omylem uvedenou epizodou seriálu typu Jak jsem poznal vaši matku. Jen s horšími herci, hůře zvládnutou rytmizací a mnohem méně duchaplným humorem. 50% (05.06.2014)

No řekněte, už jste někdy viděli film, ve kterém Sokol hraje Jelena? ;) Teď vážně, Hřebejkova tvorba z posledních let mě nijak neoslňovala, proto jsem se výsledku docela obávala. A prvních několik minut mne opravdu utvrzovalo v přesvědčení, že ty peníze za lístek do kina jsem vyhodila za nebetyčnou krávovinu. Zuzana Stavná svým hereckým projevem asi irituje dost diváků (mně tedy vadila už v "Krásnu"). Velký černý puntík také uděluji scéně se zvracením, to si tvůrci rozhodně mohli odpustit. Příběh ale začíná nabírat na obrátkách, záchvaty smíchu se střídají s mrazením v zádech a když konečně Michal Hrůza zapěl titulní píseň, byla jsem vlastně hodně moc spokojená. (15.06.2014)

Úplně netuším, proč to má až tak špatné hodnocení na ČSFD. Zase tak špatný film není, naopak si myslím, že z hlediska dialogů je to velmi dobře zahrané, některé postavy jsou moc přehrávané, ale tohle je holt původně divadlo a tam to pasovalo. Ani ten film tomu ale moc neubral na síle základní výpovědi. (12.03.2018)

"Ale teď už na to nejsem emocionálně připravená!" Tahle věta myslím vystihuje celý problém filmu. Ono je to hezké cvičení, na FAMU se mu říkávalo "svítáníčko", tak nějak o na sebe navazuje, odkrývají se pohnutky jednotlivých postav, vypadá to bezva skloubeně. Ale ty postavy jsou jak ze seriálu, což podtrhují i ty jejich výpovědi na kameru ve stylu reality show. Film mne navíc utvrdil v tom, že má Hřebejk nějaké problémy se svou orientací, protože je to už jeho druhý film, kde tyhle problémy řeší, a navíc si sem pozve Norberta Lichého, mluvčího pražských gayů, jestli se nepletu. Taky má něco proti svatbám (neopustila Hřebejka třeba nedávno manželka?). Postavy jsou z prstu vycucané, často se nechovají moc logicky, a dramatických situací je často dosaženo na úkor psychologie postav. Dvě neznámé ženy že by měly lesbický sex jen kvůli nějaké frajli nevěstě, které hráblo? Ani náhodou. Btw, co mělo být poselstvím, kromě prázdné a vyprázdněné konverzačky o různých podobách sexu a zahýbání? (Jinak ty logické nesmysly, jako že na začátku nenahodila telku, a v závěru jí jede, že nepřišel žádný jiný host, že hokej trval snad čtyři hodiny apod. nemá smysl komentovat). (15.11.2015)

Poťouchlý kousek páně režiséra, vsadil nikoliv na výsledek hokejového utkání ale na dámskou sestavu. Nikdy bych nevěřila, že se budu u tak podhodnoceného filmu takhle bavit. Petr Kolečko mě dostal už u Okresního přeboru. O tom, že jde o humor mladší generace svědčí i fakt, že se u toho smíchy řezal můj 11letý syn. V tomto případě není podsatný závěr cesty (silná koncovka), ale spš o to, zda je samotná cesta zábavná. Snímek rozhodně není zapotřebí předem zavrhnout jen kvůli tomu, že někomu tento způsob humoru nesednul. Každý asi odhadne po prvních pár minutách, jestli obětuje svůj čas a pokud se dívá přesto, že ho to nebaví, jedná se zřejmě o masochistu. :o) (16.11.2015)