Režie:
Tomasz WasilewskiScénář:
Tomasz WasilewskiKamera:
Oleg MutuHrají:
Julia Kijowska, Magdalena Cielecka, Dorota Kolak, Marta Nieradkiewicz, Tomasz Tyndyk, Andrzej Chyra, Łukasz Simlat, Marcin Czarnik, Jędrzej Wielecki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Začátek 90. let přinesl do Polska řadu změn. Byla tu euforie ze svobody, ale také nejistota ohledně budoucnosti. Čtyři zdánlivě šťastné ženy různého věku se rozhodují, že je čas změnit své životy, bojovat za štěstí a splnit si své touhy. Jeden z nejvýraznějších a nejtalentovanějších polských režisérů současnosti Tomasz Wasilewski přináší syrový portrét milostných vztahů, zachycený precizní kamerou Olega Mutua. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (30)
Snímek o tom, co s námi vlastně dovede udělat láska, chtíč, touha, nebo jak tomu chcete říkat. V tomhle ohledu je snímek zajímavý, ale možná je ještě zajímavější některými použitými filtry nebo i tím, co znázorňuje. Nahota je tady podána tak přirozeně, až jsem zíral. V tomhle ohledu se mi snímek velmi líbil. ()
Tomasz Wasilewski je takový polský Bohdan Sláma. Spojené státy lásky nejsou špatné, netradičně vedená kamera Olega Mutua filmu dodává správně chladnou patinu. O nosnosti konceptu "nechám situaci vygradovat a pak ji utnu, aniž by diváci kdy viděli její výsledek" nicméně přesvědčený nejsem. Když už se kochat panelákovou estetikou v Polsku, tak jednoznačně s Poslední rodinou. 65 % ()
Citelné zklamání, ale tak nějak jsem to asi mohl tušit. Zápletka je vcelku prostá: ona chce kněze, ta druhá čerstvého vdovce a ta třetí sestru té druhé. A žádná z nich nedostane, co chce. Že se to zdá pro film málo? Trefa. Horší ale je, že jsou tu lidské bytosti i s jejich motivacemi redukovány na tropení nelogických hloupostí způsobených pudy. Proto je taky divákovi úplně ukradené, jak to všechno dopadne, protože tu není ani náznak něčeho, s čím bychom se chtěli identifikovat a na co bychom se mohli napojit. K tomu všemu jsou příběhy zasazeny do doby komunismu v jeho největším zahnívání (konec 80. let), aniž by k tomu byl jakýkoli důvod (snad vyjma toho, že všeobecná mizérie ve společnosti dobře koresponduje s mizérií postav). Hořkou tečkou pak je, že ani velmi zručnou kameru rumunského Olega Mutua člověk příliš neocení, protože neustále odvrací zrak studem a trapností nad tím, co je mu předkládáno (detailný záběry na nahé seniorky, onanování nad bezvládným ženským tělem...). Ne snad, že bych si myslel, že ve filmovém médiu nemá takový přístup co dělat - ale důležitá je motivovanost toho všeho. Onanující postava se prostě objeví a zmizí, aniž by měla nějakou podstatnou úlohu a nahá stařena prostě... spí. Jarmark marnosti na polský způsob. ()
Mám k tomu x výhrad (hlavně předvídatelnost a devadesátkovou strukturu), ale podchlazený Mutuův vizuál, intenzivní herecké výkony a práce s detailem (a tím, co zůstává mimo ořez) to povyšují na zajímavou reflexi éry transformace, která dokáže zachytit šedivou poetiku místa na pomezí svátosti a tělesnosti, minulosti a budoucnosti. #kviff2016 ()
Reklama