O koních a lidech

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 (04.09.2014)

Dokonalé nomen omen: film O koňoch a ľuďoch je skrátka konina. Islandský film o Islanďanoch, islandskej drsnej prírode a ich vzájomnej islandskej prepojenosti sa dal aj menej islandsky absurdným spôsobom. Alebo aspoň s minimalnou snahou o (stále islandský) dej - a nielen so samoúčelnou absurdnosťou, či nasilu šokujúcimi scénami. Napokon to celé je defilé nezmyslov. (13.02.2024)

Povídkový film volně spojený stejnými postavami v malé komunitě v jinak liduprázdném islandském vnitrozemí. Jako statisté i hlavní hvězdy zhruba tři stovky koní. A jak se dá čekat, ti z tohoto filmu vycházejí v lepším světle než lidé, kteří se kolem nich motají. Skandinávský humor je dost specifický a řekl bych, že tady je ještě drsnější, než bývá obvykle běžné. Ale záběry (nejen) koní jsou perfektní, hudba je také dobrá a autor zvolil rozumnou stopáž, takže se není čeho bát (70%). (09.09.2014)

Film s tým najvýstižnejším názvom pod Slnkom, ktorý vám zároveň vyspoileruje aj celý obsah filmu. „O koňoch a ľudoch“, tak o tom presne je, o tom a o ničom viac. Ako komédia mi to takmer neprišlo, čierny humor mám rád, ale tu ho je ako šafranu. V podstate mi to však neprišlo ani ako dráma, na tú sú osudy postáv príliš nezaujímavé. Je to skôr taká 80 minútová prehliadka po islandskom vidieku a ukážka života jednej komunity kdesi na Islande. Nič viac, nič menej. Niekoľko prírodných krás, severská poetika, ale inak len kobyla na kobylu, kobyla na kobyle, kobyla v kobyle, človek v kobyle, kobyla vo vode, kobyla ... no jednoducho samá kobyla. CELKOVO: 2* (4/10) (17.04.2015)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)