Andělé hříchu

Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. (16.08.2014)

„Matky-predstavené” versus rehabilitované sestry, niektoré i “r-e-b-e-l-k-y” , v ozvláštňujúcom, mníšskom kláštore, v ktorom sa budú odvíjať neskutočné súvislosti, a predsa skutočné... ! ...A toto je dielom, prácou ešte len začiatočníka, keď to svojou vyspelosťou, zrelosťou (filmovaním) vyzerá skôr na mierne-pokročilého, až pokročilého tvorcu, a to je v konečnom dôsledku veľmi prospešné pre ďalší vývoj do budúcna v režisérovej (Bressonovej) filmografii. Videl som už deväť filmov, v ktorých ma väčšinou upútali výrazné ženské hrdinky, postavy- krásne aj záhadné, zároveň. V Nežnej, Dámach... , Muške, Procese Jany z Arcu som to tak aspoň vnímal. _ V „Anjeloch hriechu” , keď už samotný názov filmu vypovedá, o čom de-facto je, bude, tak taktiež táto dvojitá kombinácia je perfektne prevedená do hotového výsledku, t.j. typickou predstaviteľkou je hriešnica Thérèse, ktorej „vyčínanie” uvidíme na vlastné oči. Anne-Marie Lamaury je jej pravým protipólom. Sympatická a spoločenská Anna-Mária je tŕňom v oku viacerým sestrám zo spoločenstva. A práve jeden „incident” bude kľúčovým... _Jednou nevýhodou ale je to, že sa orientovať vo všetkých sestrách nie je jednoduché. Totiž, neustále sú poobliekané vo svojich, tých mníšskych habitoch, a vtedy vlastne vidím iba ksichtík, a to považujem za nedostačujúce pre diváka... I napriek tomu sa jedná o mimoriadny debut vynikajúceho Roberta Bressona. (27.07.2019)

Při sledování Andělů hříchu mě napadala pozoruhodná paralela s Deníkem venkovského faráře a vlastně i s Janou z Arcu. Ve všech případech (mladý farář, nová řeholnice, osvícený prosťáček) jde o solitéry víry, kteří chtějí především zřít a rozumět, než akceptovat bez výhrad dogma a podřídit se tradici a církevní hierarchii. (10.08.2014)

Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. (08.10.2016)

Jedna hrdá a arogantní, druhá jízlivá a s nejtěžším hříchem ve svém svědomí. Dvě jeptišky, které nepatří mezi nejctnostnější řeholnice pokory. Bůh je ke všem svým ovečkám milosrdný a pomůže i těm zbloudilým na cestě k nápravě. Každé vykoupení si ovšem vybírá svou daň. Minimalistická černobílá kamera fantasticky čaruje se stíny a s vytvářením kontrastů a v Bressonově teologické prvotině se nejúčinněji zasloužila o mou spirituální blaženost. (01.11.2011)