Peníze

Z mého úhlu pohledu podivné završení Bressonovy kariéry a zhmotnělý paradox toho, k čemu může vést tvrdohlavé lpění na jedné estetické premise. Jestliže Bresson tvrdil, že většina kinematografie pro něj představuje jen nasnímané divadlo, jeho vedení herců-modelů k topornému, odemocionalizovanému projevu ústí právě do podoby blízké špatnému divadlu. U sledování se mi také neodbytně vkrádalo na mysl, že geniální umělec nemusí vždy stvořit nadčasové, nestárnoucí a geniální dílo, což myslím platí jak pro samotný film, tak i pro Tolstého předlohu, která pro mě v této podobě představuje spíš unavenou moralitu víc než cokoli jiného. Banální příběh je navíc vyprávěn dost nelogicky, v níž první část není organicky spjata s druhou. Zatímco úvodní pasáž (přibližně půlhodinová) je strukturována jako koláž, v níž se mění aktéři a situovanost vyprávění se drží koloběhu falešných bankovek, zbytek filmu se už tvrdohlavě drží příběhu jednoho z tragických aktérů této výměny, poslíčka Yvona. Dvě hvězdy hlavně za skladebnou zručnost (po stránce kamery a střihu), která Bressona nezapře. (10.08.2014)

Jen Bresson dokázal natočit vyloupení banky či několikanásobnou vraždu tak, aby to v divákovi nevzbudilo absolutně žádné emoce. Jeho styl je strohý, bez hudby, bez zajímavě komponovaných záběrů. Většinu stopáže sledujeme jen lidi, jak někam jdou, popř. někde sedí a mlčí. Všechny násilné, agresivní, zajímavé a důležité scény se odehrávají mimo kameru a pro ni tak zbývá jen pohled na obličeje, chůzi či nalévání čaje. Například ve scéně, v níž je Yvon u soudu obviněn z padělání peněz by byla normální reakce, že se nespravedlivě souzený muž chce nějak bránit - aspoň něco řekne na svoji obhajobu. Ne tak u Bressona, kde ,,hrdina" nic neřekne, ve tváři se mu nic neobjeví, jen se jako mrtvola odplíží pryč (což je při režisérově oblibě v nehercích vlastně jediný herecký prostředek, co aktéři snímku používají). A k tomu všemu to převratné poselství, že peníze jsou špatné! Setkání s filmařem, kterému nerozumím. (25.08.2014)

Ani lehkost a úspornost režisérského stylu plného elips a detailů to nezachrání, svět je zlý. Krutý, temný a zlý. Bressonův odchod ze scény v Cannes vhání do srdce jakousi slabost a slzy. Zabil jsem ty dva v hotelu a celou rodinu, po odvedení spěchá čas ke své smrti a v materiálu nezbude ani metr černého blanku. (18.02.2010)

Po shlédnutí tohto snímku na mě padla dost velká depka. První náhoda úplně změní život obyčejného Yvona a odstartuje smršť horších a ještě horších událostí. Když mu zemře dcerka a opustí jej manželka, ztratí poslední zábrany a zbytky zdravého rozumu. Od tohoto okamžiku už je definitivně všechno v hajzlu... (14.09.2014)

La masturbation intellectuelle poussée à son extreme (intelektuální masturbace dovedená do extrému), píše SupraFeneK na allocine.fr a mně nezbývá, než souhlasit z celé duše. 1) 82letý režisér a scénárista Robert Bresson pojal svůj poslední film ve svém tradičním duchu - herci/ochotníci hrají/nehrají, spíše jen deklamují text, který nic neříká, zatímco statická na detail zaměřená kamera chladně snímá střípky děje. Kontroverzní snímek se dočkal vášnivé adorace (převládá zde na ČSFD) i stejně tak vášnivého odmítání. 2) Spoiler. Morálnímu rozpadu hlavního hrdiny nevěřím. Panoptikální figurky bez backgroundu, emocí, čehokoli, co by alespoň naznačilo důvody jejich chování, neberu srdcem ani rozumem. Toto zobrazení není výrazem režisérské neschopnosti, ale naopak, je to záměr, který se mi ani v nejmenším nelíbí. (10.11.2013)