Obsah
-
Majitel zastavárny Luc vypráví v retrospektivách příběh krátkého manželství s mladou Elle, která zrovna spáchala sebevraždu. Seznámení, láska, manželství, krize a nakonec smrt. To vše v tradičním Bressonově asktetickém stylu a s krásnou Dominique Sanda v hlavní roli. (Block)
Majitel zastavárny Luc vypráví v retrospektivách příběh krátkého manželství s mladou Elle, která zrovna spáchala sebevraždu. Seznámení, láska, manželství, krize a nakonec smrt. To vše v tradičním Bressonově asktetickém stylu a s krásnou Dominique Sanda v hlavní roli. Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
O*R*I*N
V roce 1969 se Robert Bresson nacházel v průběhu svého nejplodnějšího filmařského období, kdy se po A co dále, Baltazare (1965) a Mušce (1966), jež byly důslednou analýzou francouzského venkova, vrací k městské atmosféře svým prvním barevným filmem Něžná. Námět Bresson nalezl v krátké novele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Příběh přenesl do prostředí současné Paříže stejně jako ve Čtyřech nocích snílka (1970), taktéž inspirovanými Dostojevského prací. Jakási městská konkrétnost jako by ostře kontrastovala s implicitně prezentovanými významy, jimiž jsou Francouzova díla plná. I to byl jeden z důvodů, za něž byla Bressonova Něžná kritizována, přičemž o vystižení atmosféry města jde zjevně až sekundárně. Na druhou stranu samotné postavy vnímají vyobrazenou Paříž jako obrovské bludiště neporozumění, ze kterého normálními prostředky není úniku, a tak se uchylují ke krajním řešením. Něžná vypráví příběh mladičké Elle, která právě spáchala sebevraždu. Samotným sebevražedným aktem film začíná, jímž vlastně Bresson dává najevo, že se chce oprostit jakéhokoli dramatického napětí podobně jako v jeho předešlých dílech, kde k tomuto aspektu odkazoval samotný název filmu (K smrti odsouzený uprchl) nebo například úvodní „vysvětlovací“ titulková sekvence v Kapsářovi. Zastavárník Luc, Ellin manžel, na ni v krátkých retrospektivách vzpomíná a snaží se rozkrýt motivace, jež ji vedly ke spáchání tak hrůzného činu. Pomalu tak přichází na to, že jejich manželství bylo prolnuto totálním neporozuměním dvou naprosto odlišných povah a prostoupeno neschopností vzájemné komunikace: on, o mnoho let starší, s jasně předepsanými a pevně zakotvenými plány a povinnostmi do budoucna a ona, mladá a nezkušená, s prchavou touhou po dobrodružství, která vede až k tragickému závěru. Na rozdíl od Bressonových předešlých děl, kde určité sevření se spirituální dimenzí mělo zásadní význam, jsou v Něžné postavy daleko více pozemské a světské. Hrdinové jsou a budou v dalších Bressonových filmech nadále velmi osamělí, ale oproti těm předchozím daleko více zranitelní a bezmocní jako například právě v Něžné. Samotná neschopnost komunikace přitom není v Bressonově díle ničím ojedinělým, tímto prvkem je vlastně protknuto celé mistrovo dílo. Tomu napomáhá i Bressonovo solitérské pojetí „kinematografu“, které objasňuje ve slavných Poznámkách o kinematografu. Tato metoda, která nemá v historii filmu obdoby, je vlastně otiskem Bressonovy duše, jeho niterným přesvědčením: „Režisér neboli director. Nejde o to vést někoho, ale vést sám sebe.“ Výjimečná je ale především jeho herecká koncepce, kdy místo pojmenování „herec“, používá odborného výrazu „model“: „Žádní herci. (Žádné vedení herců.) Žádné role. (Žádné učení rolí.) Žádná režie. Ale používání modelů převzatých ze života. BYTÍ (modely) místo ZDÁNÍ (herců).“ Z výše uvedeného jasně vyplývá, že Bresson chtěl u protagonistů dosáhnout úplného bez emočního projevu. Tomu napomáhali i hojně využívaní neherci, jejichž statičnost a otrocká předříkávání daného textu nabyla časem úplné automatičnosti. A i když zjevná světskost je z Něžné citelná, jeden aspekt spirituálního modu si přece jen uchovala. Atribut pasivity, který úzce souvisí s hereckou interpretací, za něhož se dá považovat celková Bressonova koncepce „modelů“. Jeden prvek z této metody vystupuje do popředí. Jde o držení těla jednotlivých postav, které svou statičností a určitým nezájmem nemají daleko k loutkám, což v publikaci Spiritualita ve filmu vysvětluje Jaromír Blažejovský: „V pozdějších Bressonových filmech bude atribut pasivity intenzivněji navozován oním proslulým, loutkové divadlo připomínajícím postojem, při němž mají „modely“ sklopený pohled a ruce jim visí podél těla.“ I to je možná jeden z důvodů, proč si s sebou Bresson navždy ponese nálepku, což není myšleno ani v nejmenším pejorativně, velkého askety a jansenisty. Je také pravdou, že v Něžné je analyzovaný herecký projev přiváděn až do extrémní polohy a v podstatě se vzájemné neporozumění a neschopnost komunikace stávají hlavními aktéry celého filmu.(13.1.2011)
-
tahit
Jednoznačnou předností filmu je nevšední děj, který asociuje hluboké nedorozumění, které zeje mezi dvojicí. Tvůrce Robert Bresson zde opět předvádí svoji mrazivě krásnou hru uprostřed beznaděje, noci a smrti. Je to zahrané s opravdovou graciézností bez laciných metafor.(11.3.2010)
-
Vitex
Přesmutný, přenádherný film. Nedá se říct, že je tu Bresson na vrcholu svých sil - je totiž na svém vrcholu již od filmu Deník venkovského faráře - a v Něžné neméně (možná spíš více). Krásná kamera Ghislaina Cloqueta. Obsah (výstižně) prozradil Angerr - i když u takovýchto filmů je hloubka jejich obsahu (podmíněná nezrůznějšími asociacemi a interpretacemi diváka) mnohem hlubší...(26.12.2006)
-
Angerr
Nádherná adaptace. V tomto filmu Bressonova metoda herců hrajících téměř bez vnějších projevů emocí působí snad nejlépe (z těch, které jsem dosud viděl). K adaptaci Dostojevského se totiž výborně hodí - Dostojevskij v novele "Něžná" (i v dalších svých dílech) líčí niterný psychický život svých hrdinů, proniká do nich přes jejich fasády a přetvářku a totéž činí Bresson. Stačí pár slov komentáře a šikovné pořadí záběrů a hned za bezvýraznými tvářemi tušíme obrovské psychické vypětí, jemuž muže i ženu vystavuje život v naprostém vzájemném neporozumění. Neschopnost - otevřít se druhému, naslouchat mu, potlačit aspoň občas, když to druhý nejvíc potřebuje, sebe a přiblížit se druhému - to se velmi rychle upevnilo v základu jejich vztahu. Kdykoliv jsem si v průběhu filmu připoměl jeho konec, na začátku vyzrazený (není to u Bressona ojedinělý jev, zde jde však rovněž o věrnost předloze), dodalo to probíhajícímu dění další, fatální náboj. Co by za takovou znalost dal hrdina, marně a pozdě se trápící otázkami, co se mohlo stát jinak, jak už to v životě bývá. Ale nevěděl vlastně celou dobu, jaký bude konec? Doporučuji si napřed přečíst Dostojevského novelu, ale domnívám se, že i bez ní na vás snímek mocně zapůsobí. Bresson a Dostojevskij k sobě mají blízko přinejmenším ve své schopnosti postihnout hlubší tajemství lidské psychiky (Bresson podle Dostojevského rovněž natočil "Čtyři noci jednoho snílka").(10.12.2006)
-
Hedka
Dostojevského Krotkaja. Pamätám si, že som ako študentka pri jej čítaní vymýšľala vo svojej fantázii optimistickejšie alternatívy a vyčítala som Dostojevskému ten smutný a tragický záver. V každom prípade som bola prednedávnom potešená objavom tejto francúzskej adaptácie. Očakávala som vysokú úroveň, vzhľadom na kvality pána Bressona, a nesklamala som sa. Jeho originalita a nadčasovosť je evidentná a zaujímavá, ale predsa len - o niečo viac sa mi páčilo Barabášovo spracovanie pod výstižnejším názvom Krotká (tiež z r. 1969). Je to síce klasické slovenské televízne spracovanie svojej doby, ale má to hĺbšie emócie a nezabudnuteľné herecké výkony Magdy Vášáryovej a Ctibora Filčíka. Tí to zahrali tak excelentne, že ich asi málokto prekoná. Iba mi znovu vadil ten tragický koniec (ale to by už nebol Dostojevskij).(10.3.2010)
-
asLoeReed
Bresson má velkou důvěru v montáž, nelze skoro, v překvapení, odhadnout, co bude vidět v dalším záběru. Oproti vesnickým mikrosvětům, které se v předchozích filmech jal portrétovat, a kde život ve spojení s přírodou vytvářel nejrůznější krize a nálady, je náhled nyní ohraničený počínáním jediných dvou postav z masy velkoměsta, které zní, ve kterém vrní auta a na ulicích je shon. Je slyšet stálý ruch - a pomlka jen tehdy, když se lidé ukryjí do svých bytů a tedy soukromých světů, jedinečných a přece tolikrát i různě opakovatelných (v parku sedí na lavičce osamocená dívka - tentýž příběh by mohl být stejně tak o ní). Poprvé tu je skutečně jen diegetická hudba (a jakých významů, když se hraje z desek, v těch chvílích dosahuje!), zato však se Bresson vrací ke komentáři, který vytváří dívčin muž, když se sklání nad tělem mrtvé..něžné...(2.2.2010)
-
Bubble74
Nevím jestli je to náhoda, vědomá režisérova slabost nebo moje fata morgána, ale zaujalo mě, že hlavní hrdinové skoro všech Bressonových filmů mají krásné, jemné ruce s dlouhými prsty, jejichž rozvážné pohyby jsou s jakousi zvýrazněnou elegancí často zobrazovány ve velkých detailech. Obyčejné vyndání peněz z kabelky, listování knihou nebo dotýkání předmětů je prezentováno s nesmírnou ladností. Všimněte si toho.(5.11.2011)
-
AndyLemon
Neukazuje to, čo divák očakáva alebo čo chce vidieť.(21.6.2010)
-
PollyJean
Dostojevský a Bresson. Zajímavé a kontrastní setkání dvou osobností.(17.8.2010)
-
Milodar
odpad!Pseudoumělecká nuda.(13.2.2012)
-
garmon
Nedávno jsem koukal na Model Shop - oba dva jsou typem redukce ve filmu. Bresson se mi hrozně líbil hudebností kompozice - buď sledujem projíždějící auta, nebo procházející lidi (ta "náhodnost" je zjevně modelovaná), v televizi běží vždy nějaké závody - tohle jsou motivy, které v hudební kompozici staví větu. Bresson je purista - i v barvách. Není to můj režisér, ale moc líbilo.(27.7.2011)
-
michalon
Filmová adaptace povídky Něžná od F.M.Dostojevského. Bressonovi se povedl retrospektivní styl, atmosféra je podobná jako v povídce, minimalismus filmu sedí. Výhrady by se daly najít v přenesení do dnešní doby, které může některé souvislosti zastřít či přinést trochu patosu. Dostojevskij 5 hvězdiček, Bresson 4,44 :)(2.1.2007)
-
Juklitz
Dal bych tři, protože se mi oproti jiným bressonům Něžná moc nelíbí zpracováním. Ale dám čtyři jen a jen pro opravdu zajímavý příběh a obsah.(10.11.2010)
