A Gentle Creature
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Psychologický film Krotká natočený méně známým režisérem Stanislavem Barabášem podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského byl určitě jeho posledním výrazným úspěchem před odchodem do exilu. Dynamická koncepce vyprávění v tomto snímku založená na alternaci dvou po sobě jdoucích nezávislých zápletek provází tento příběh s nevyčerpatelnou energií a šmrncem. Opět se jedná o velmi osobitě natočené autorské dílo, v němž se sází alespoň podle tvůrce (tak jak si to zřejmě přál a věřil) na magickou sílu obrazu a jeho montáže. Trochu z děje: Zatrpklý sociální vyděděnec, 40letý majitel záložny (Ctibor Filčík), se ožení s 25letou chudou a něžnou mladou ženou (M. Vašáryová). Toto, co se týče vzdělání, jasně nerovné manželství přináší stále více konfliktů a různých partnerských neshod. Vzpoura je provázena pohrdáním a ponižováním. Mladá žena není schopna psychicky zvládnout tento nerovný duel. Ve chvíli, kdy si je majitel záložny již jist svým racionálním chápáním pojmů štěstí a pohody v rodině, jeho žena...? Dokončení ve filmu. Trochu překvapivý konec, ale i to se stává a nic s tím člověk bohužel nenadělá! ()
Po záverečných titulkoch si človek uvedomí, že aj takéto diela uvádzala televízia v rámci "bratislavských pondelkov." Dnes (8.3.) máme viac programov a môžeme si v pondelok vybrať medzi Poisťovňou šťastia, Panelákom, rumunskou telenovelou a nemeckým romantickým filmom. Ale späť k filmu. F.M. Dostojevskij je ikonou literatúry a televízny prepis jeho poviedky sa mimoriadne vydaril. Režisér Barabáš zachoval spisovateľovho ducha, Ctibor Filčík vo vnútornom monológu utiahol nenapodobiteľným spôsobom celý dej, mladučká Magda Vášáryová mu na menšej ploche zdatne sekundovala, Szomolányiho kamera to bravúrne nasnímala a do toho všetkého znela Liškova hudba, čo viac som si mohol priať. A dostal som aj bonus v podobe fragmentov môjho rodného mesta. ()
Ťažko hľadať nejaké výhrady na filme, ktorý tak umne buduje svoju atmosféru. Barabáš naozaj skvelo pretransformoval Dostojevského novelu do filmovej podoby, bez toho aby som z finálneho diela mal rozpačité pocity. Počiatok a rozpad vzťahu ústrednej dvojice je vyrozprávaný hlavným hrdinom v podaní Ctibora Filčíka. Nerobí mu problém spytovať sa nás -divákov na nejaké otázky, pritom ale zostáva vo svojej postave. Nám vďaka tomu pomáha dostať sa hlbšie do príbehu, pretože nás považuje za rovnocennú filmovú veličinu, ktorá mu pomáha príbeh vyrozprávať aj zvýšiť jeho dopad paradoxne na nás divákov. Szomolányiho kamera je ako obvykle dokonalá. Využíva jazdy, podhľady a nadhľady, krúti sa a putuje priestorom a umocňuje inak stiesnenú atmosféru. Aj keď sa jedná o televízni film, nestráca nič zo svojej pôsobivosti. A rozhodne sa jedná o jednu z lepších adaptácií tohto literárneho velikána. ()
Dostojevskij je majster psychológie a také je aj filmové dielo strihnuté hlbokým poetizmom a kráľovským hereckým výkonom Ctibora Filčíka, ktorý to inak ani nevedel. A aj Vášáryová vo svojej vrcholnej mladej forme, ktorú "spestrovala" odhadzovaním šiat, tu ešte decentným spôsobom. Postavy, ktoré sa zbláznia jej išli - aj v Alžbetinom dvore mala rovnaký pohľad a prázdnotu. A ostalo jej to dodnes, dokonca aj keď si myslí, že hovorí múdro. ()
Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít. Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ ()
Reklama