Reklama

Reklama

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(více)

Recenze (352)

gogo76 

všechny recenze uživatele

Každý kto má trošku väčšiu rodinu to pozná. Chystá sa oslava, všetci sa pomaly schádzajú, usmievajú a takto v pohode začína i táto Dánska pecka. Pohodovú atmosféru narušuje iba jeden z bratov, ktorý na oslavu ani nebol pozvaný a to dáva tušiť, že tu bude naozaj veselo. Pomaly prichádza na rad synov príhovor, ktorý otcovi namiesto blahoželania "vypľuvne" do tváre nepríjemné udalosti z detstva. Hostia sú zdesení a divák nepochybne tiež. Do tohto okamžiku ma roztrasená kamera skôr rozčuľovala, ale na druhej strane filmu dodáva dôležitý pocit autenticity. Po príhovore som sedel prikovaný až do konca a uznávam, že to bolo napínavé, drsné a dusná atmosféra sa dala krájať. V podstate je to kompletne konverzačný film, ale obvinenia sú tak závažné, že herecké výkony vám budú bohate stačiť. Dánsky herec Ulrich Thomsen, ktorého som už videl vo filme Bratia i Adamové jablká, je talentovaný i sympatický a rád by som ho videl častejšie. Začína vystrkovať rožky aj v hollywoodskych filmoch, takže uvidíme. Filmu dávam plné hodnotenie hlavne z dôvodu, akým dokáže šokovať i ako pochvalu za to, že za tak smiešne peniaze dokázali Dáni urobiť tak skvelý film. Nie je to film, ktorý by ste si radi opakovane púšťali, ale vašu pozornosť vybičuje na maximum ako dobre mierená facka. A oslava? Fakt hustá... Pozývam vás. 100%. ()

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Totální destrukce nitra. Jak těžké je dokázat ze sebe vysoukat bolestivou pravdu? Jak těžké je všechno zničit a přesto sobě ulevit? Po x letech jsem se na Vinterbergovo Dogma podíval znovu a jako bych se díval jinýma očima .. o deset let staršíma. Mrazilo mě až na kost z toho, jaká se dá na tak malém prostoru odehrát obrovská psychologická bitva. ()

Reklama

Flipnic 

všechny recenze uživatele

To jsou ty rodinný oslavy ... :-)) Aneb jak říkala moje babička: "Všude je něco...". A je to tak a tenhle film to skvěle vystihuje. Člověk by řekl "těžce dramaticky", jenže ono to je fakt ze života a jak mezi sociální spodinou, tak mezi "high class" rodinami, dějí se věci odporné a zvrácené ... Sociální úroveň ani inteligence nezabraňuje skrytým rodinným tajemstvím a tabu, které se většinou na povrch ani nikdy nedostanou ... V tomto filmu se na povrch dostanou a o to větší je to sada ... Je to fakt psychologickej nářez a pro vnímavého diváka hodně těžce stravitelný kousek. Ovšem geniální, geniálně zahraný a podaný ... Trochu mě vadila poletující kamera, ale ta přece jen celý dojem ještě "přiostřovala" ... Vynikající!!! ()

akisha 

všechny recenze uživatele

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5* ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (15)

  • V roce 1995 oslovil režisér Lars von Trier Thomase Vinterberga, kterého považoval za neslibnějšího mladého dánského filmaře (Vinterberg tehdy ještě nenatočil svůj první celovečerní film Největší hrdinové – 1996, ale měl za sebou dva dobře hodnocené krátkometrážní snímky Sidste omgang – 1993 a Kluk, který chodil pozpátku – 1994). Von Trier ho přizval nejen jako člena Dogme 95 – hnutí, které se snažilo vytvořit novou úroveň důrazu na vyprávění příběhu a herecké výkony, jako přímý protiklad k velkorozpočtovým filmům, které byly vnímány jako přílišné spoléhání na speciální efekty a další digitální nástroje – ale také jako spoluautora jeho manifestu. Podle Vinterberga trvalo půl hodiny, než s von Trierem vymysleli deset hlavních pravidel. (Fediak22)
  • Film byl převeden i do podoby divadelní hry, která se dočkala uvedení v mnoha evropských divadlech. V Česku ji jako první hrálo brněnské Studio Marta v roce 2005, dále například pražský Činoherní klub, Městské divadlo v Mostě či Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. (skudiblik)
  • Režisér Thomas Vinterberg sa priznal, že pri natáčaní porušil 2 pravidlá Dogmy 95, keď v jednej scéne zakryl plachtou okno. Podľa pravidiel sa nemôže manipulovať so svetlom v scéne a taktiež sa nesmú používať rekvizity. A keďže sa smú používať iba ručné kamery, bolo natočenie niektorých scén zložité, preto niektoré zábery nakrúcali samotní herci. (talbot25)

Reklama

Reklama