Leviatan

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Famózní vyvrcholení zápletky. Bohatý muž si nebere servítky a bere to, co nepatří chudému, snad životem prokletému. Když už má prohráno vše, obrací se štěstěna na něho s úsměvem, už to vypadá na krásné vítězství, když v tom opět zasáhne znenadání blesk se všemi pohromami toho ruského mužika. Grandiózní vystupňovaný příběh. (10.10.2020)

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na něj vyrazil kvůli mé náklonnosti k ruským filmům a kvůli tomu, že dosud chovám v paměti, jak mě před lety ve Varech zasáhl režisérův starší snímek VYHOŠTĚNÍ (och, ještě dodnes si na ten film občas vzpomenu, ačkoli od doby, kdy jsem ho viděl, už uplynulo více než 7 let). Těžko z hlavy lovit slova pro vystižení pocitů, které ve mě tento oduševnělý film vyvolal, ale zcela jistě nepochybuji o tom, že je to čistá filmová krása, která mě bezmezně oslovila a nenávratně pohltila - finální bezútěšné záběry budu z hlavy dostávat jen těžko. Takto zdrcující dopad na mě asi naposledy měl Kim Ki-dukův film PIETA, který se mi pravidelně ve vzpomínkách vrací jako těžký sen. Chodit do kina na takovéto filmy je v mém případě možné jen jednou za čas, protože mi dost narušují psychiku - i jednou za rok je možná příliš často. Toto je film, který si není radno pouštět za střízliva (nebo možná jen není dobrý nápad lézt do kina na ruské filmy, vyvolává-li ve vás každé ruské slovo nekončící příval slz). UPDATE 3. 4. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, doslova jsem si užíval nádhernou kameru, lokace, hudbu a herectví všech zúčastněných - hlavně čtyřka Maďanov + Vdovičenkov + Serebrjakov + Ljadova je bez chyby. Film je zajímavý i kvůli okolnostem kolem jeho uvedení do kin, protože dostal státní dotaci a současně rozzlobil ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který prý už připravuje legislativu, která má kritickým filmařům zkomplikovat život. (V té souvislosti stojí za zmínku, že si pozorný divák může v jednom záběru všimnout nápisu "Pussy Riot" v televizi, kterou sleduje Kolja, což zcela jistě není náhoda, ale tvůrčí záměr). Coby člověk, který je nyní kompletně obeznámený se Zvjagincevovou režijní filmografí, vnímám mezi jednotlivými snímky tohoto tvůrce zajímavé souvislosti. Především ženské postavy Zvjagincevových filmů stojí za pozonost - často předčasně tragicky umírají (LEVIATAN, VYHOŠTĚNÍ), nebo vraždí (JELENA), a skoro nikdy nejsou kladné. Každopádně se moc těším na jeho další filmy, protože ten ruský chlapík umí točit jako nikdy jiný - a mě to nesmírně oslovuje. (15.11.2014)

Leviatan je velmi kvalitní drama, ale přesto jsem si od něj sliboval ještě o něco drtivější podívanou, zřejmě kvůli vzpomínce na režisérův Návrat a také velmi kladným ohlasům. A asi to bylo také o tom mém očekávání, že se bude příběh vyvíjet trochu jinak, a to ve smyslu stupňujícího se starostova teroru. Na což také svým způsobem došlo, ale všechny grázlovy podrazy byly tak nějak rozmělněny do 140ti minutového dramatu jedné nefungující rodiny. Prostříhat některé scény a jít přímočařeji k jádru věci, to mi asi chybělo na této jinak pocitově silné záležitosti (i když i ty emoce mohly být u diváka navozovány lépe, což bylo částečně znemožňováno faktem, že hlavním postavám nebylo tak jednoduché hned fandit, člověk si k nim musel nejprve najít cestu). Mnohými zmiňovaný humor tu byl, ale dost černý, šibeniční, až z něho člověku moc do smíchu nebylo. Tak či tak, Leviatan nabízí silný příběh o nerovném boji jedince proti mocným, který rozhodně stojí za zhlédnutí, i když vám z něj bude na konci dost hořko (a u soudních scén či bagru v akci se zase bude cítit maximálně bezmocně). Za mě to budou solidní 4*. (22.02.2015)