poster

Leviatan

  • Rusko

    Leviafan

  • Rusko

    Левиафан

    (Rusko)
  • slovenský

    Leviatan

  • anglický

    Leviathan

  • slovenský

    Leviathan

    (festivalový název)

Drama

Rusko, 2014, 140 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    *****

    Obraz současného Ruska - hrůza hrůz. Nemrav, lež, krádež a podvod jsou běžnou normou, všechno se za všech okolností řeší v těžké ožralosti... Rusko podle toho také (zřejmě vyjma velkých měst) vypadá. Bordel, zaostalost, špína - nelze si představit kolik čas a kolik tun peněz by bylo zapotřebí, mělo-li by se vytáhnout na úroveň nejzaostalejších koutů Evropy.(21.6.2015)

  • JitkaCardova
    **

    Nebudu mrhat, společný komentář pro Jelenu a Leviatana je víc než dost. Jak to vkusně říct. Co začal místo filmové hudby používat muzikostroj Philipa Glasse, klesá Zvjagincev s každým novým filmem o propad níž, kde už to nejsou díla, ale produkty. Že by mu začaly diktovat směr, témata i kvalitu producentské peníze? Vybírá si jednoduché, civilně morální náměty, rodinné a místně politické střety na osobní rovině, zobrazuje je povrchně jako třetiřadý pisálek, glosátor do časopisecké rubriky, a mechanicky je prostřídává s čím dál chatrnějšími a odvozenějšími odkazy k církvi (ani ne duchovnu), přičemž mu chybí uštěpačný, nadčasově ironický glanc i mrazivá duševní pronikavost, vnitřní vhled a soucit Dostojevského, a bez toho se mu filmová výpověď stává povrchním a zbytečným kázáním od stolu, intelektuálně svrbivou, neprocítěnou, populistickou esejí. Přestal být originálním filmařem a kdovíproč se vpravil do role komentátora ruských poměrů, jak je povrchně chtějí vidět na Západě (lidi jsou líní pracovat a nemorální,všichni jdou po penězích jako slepice po flusu, církev je poplatná režimu a zbohatlíkům a vyžívá se v pustém žvanění, máme tady mafii a všude jsou prospěcháři a hlupáci bez rozhledu, staří umírají a z nových nikdo nezvelebuje statky svěřené. Úpadek a všiváctví. *** K tomu pak patří, že zlajdačel i formálně, nedbá sevřenosti tvaru (ne, záběr na stejnou větev na začátku a na konci snímku v Jeleně, ani na vraky na moři v Leviatanovi to nespraví), napospas ponechané motivy mu z filmů čouhají jako sláma ze stohu, začal se vyžívat v laciných, nefunkčních a nedbale zpracovaných metaforách (co měl znamenat ten ležící bílý kůň, nainstalovaný dva metry od železničního přejezdu? toho taky ranila mrtvice?) a místo skutečných přesahů a katarzí sahá nejvýš k němým záběrům na moře. Oba filmy, Jelena i Leviatan, jako by byly nakvap vyrobeny konfekčně, stejné rámování, interiéry jako z ruské ikey, stejná herečka, podbarvení stejně znějícím Philipem Glassem na začátku a na konci, stejné titulky, produkce, stejná plochost... Rozdíl je v tom, že Jelena přece jen drží ještě trochu víc pohromadě, zatímco Leviatan se už úplně rozdrobil do roztěkaných, za sebou nahamstaných scén, a v tom, že je ještě nasnímaná poměrně sjednocenou a dívatelnou kamerou - především skrze ty proměny světla, ač i to je samo o sobě kýčovitě levnou a doslovnou metaforou. V Leviatanovi už bije do očí i ten nezájem o vizualitu, o intearkci kamery se snímaným, exteriérové lyrické a čím dál trapněji, násilněji vmontovávané patetické vsuvky pohledů na moře a na hory a na svítání se střídají s interiérovými záběry s otřesně nudnou, tupou, téměř televizní kamerou. Příběh nedrží pohromadě nic vnitřního, je to jen plytká, blábolivě předrmolená navršenina publicistických postřehů, zatímco v Jeleně se to banální sociální minidráma ála Mrštíkovic Maryša dá srrhnout do dvou jednoduchých vět. Čili už na Jeleně lze postřehnout v menší míře všechny nešvary, které příští snímek, Leviatana, naprosto zhůvěřile ubily, a jinak nic nového, co by takový přístup vyvážilo. Zvjagincev by potřeboval být zase úplně neznámý, aby se přestal koupat na vlně zájmu a podlézat Západu.(11.10.2014)

  • bassator
    ***

    Dvě třetiny filmu jsem si říkal, že koukám konečně na reálný film ze života, bohužel nastal na srdce mířící konec. S tou vší smůlou a neštěstím to podle mne tvůrci dosti přehnali... - 4. 7. 2014 - 60%(4.7.2014)

  • Pepinec
    ***

    Na Leviatana jsem slyšel tolik chvály, až mě napadalo, jestli si ho lidi náhodou nepletou se mnou. Když u něj milovník všeho =woody= v kině usnul, říkal jsem si "klid, Pepíku, je to jen jedna vlašťovka." Teda ne snad, že bych u filmu usnul taky, svoji jedinečnou ruskou atmosférou mě ve spolupráci s oříškovou Milkou držel úspěšně při vědomí. Ale přirovnal bych Leviatana k našlapanému týmu ruské sborné, která se sestavou připomínající All-Star team NHL sebevědomě nakráčí na olympiádu, aby pak v tichosti vypadla ve čtvrtfinále. Osud Kolji, možná odrostlého synka Svěrákova, mě nijak hluboce nezasáhnul. Asi proto, že to prostě nemohlo dopadnout jinak. Člověk si ani nemusel hrát na cinefilního chytráka, aby během první z těch několika hodin poznal, že s ruskou sviní je stejné pořízení jako s jakoukoli jinou. Plusové body ale oproti tomu nahnal Andrej Zvjagnicev za to, jak vyspěle na mě Leviatan zapůsobil po filmařské stránce. Kvalitní biják se studeným čumákem. (Challenge Tour 2015, film č.29)(27.4.2015)

  • mirekem
    *****

    Uf, tak to bylo opravdu ze života Země širokých ruských duší a srdcí...a zřejmě jasnej Oskar, protože tohleto se bude Amíkům líbit.(22.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace