Pí

Hodně ambiciózní prvotina, která podle mě ne náhodou hodně připomíná první snímek Davida Lynche, Mazací hlavu. Osamělý mladý muž žijící v odosobnělém městě plném nástrah, které ho nechápe a které nemůže pochopit on. Aronofsky však svůj psychický horor staví na světě čísel, který je neprohlédnutelný pro obyčejného člověka, ale pro nadaného člověka představuje svůdnou leč smrtelnou past, která nakonec dohání mozek k šílenství. Nejvíc na mě zapůsobila postava Maxova mentora Sola. "Zadrž. Musíš se uklidnit. Přicházíš o rozum. Vydechni si. Poslouchej se. Spojuješ chybu mého počítače s jakýsimi náboženskými bláboly. Když budeš chtít ve světě najít číslo 216, najdeš ho kdekoliv. 216 kroků od rohu ulice k tvému bytu. 216 sekund strávené jízdou výtahem. Když se na něco upneš, přestaneš vnímat všechno ostatní a uvidíš to něco všude." Moc mi neseděla poslední "konspirativní" část filmu, která v mých očích předešlou temnou meditativní atmosféru hodně shodila. Vizuálně skutečně zajímavé. 70% (21.03.2007)

Slušná depka v podání Darrena Aronofskyho, zejména díky šílené kameře. Přijít na kloub Pí není sranda a mít schopnosti jak to odhalit, tak se taky zblázním. Není se co divit, že matematiští géniové končí často v blázinci. Zvláštní je, že tento podivný svět čísel dokáže tolik přitáhnout. A ještě zvláštnější je, že tyto matematické záhady mají dost filozofický podtext. Podivný černobílý film mi dost připomínal Lynchovu Mazací hlavu ... (03.09.2010)

║Rozpočet $60,000║Tržby USA $3,221,152║Tržby Celosvetovo $4,678,513║ Riadne psychadelikum, ktoré svojou precíznosťou dokáže poriadne vtiahnuť do až nechutne halucinogénnych obrázkov. Kde na takéto spôsoby natáčania ten Aronofsky chodí, zatiaľ jeho najsugestívnejší pohľad, tento krát do života človeka tápajúceho v číslach. Veru žiadna sranda takéto niečo odpozerať s kľudnou mysľou, slušná zaberačka. /60%/ (14.07.2009)

Díla o podivných matematicích bývají divácky vděčná. Vezme se jeden geniální pošuk matematik s nějakou psychickou chorobou, nějaká tajná kombinace čísel, kolem toho se nabalí některé z těch nejprofláklejších matematických zajímavostí (zlatý poměr, logaritmická spirála, fibonacciho posloupnost atd.), do toho všeho se nějak zamotá ekonomický problém, ideálně burzovní, případně nějaké náboženství a diváku zírej a div se, jaký je ten matematický svět vzdálený a jací jsou matematici magoři (netvrdím, že nejsou). Darren Aronofsky odvážně přidal k tomuto schématu několik celkem zajímavých poznatků (hledání periody v čísle Pí, interpretace hebrejského písma jako číslic), ozřejmil docela zjevný fakt, že kdo chce najít určité číslo kolem sebe, najde ho jen s minimální snahou a z depresivního matematika udělal opravdu sugestivní psychárnu. K tomu si pomohl černobílým, silně zrnitým materiálem, invenčním střihem a prací s kamerou, dynamickou hudbou a hodně přehnanými kulisami. Bohužel na mě jako celek film zapůsobil spíš v negativním smyslu. Rozhodně je to síla, ale nějaký zapeklitý "problém" nebo nějakou zápletku, kterou bych si měla na konci ztuha interpretovat jsem opravdu neobjevila. Film je to opravdu náročný, ale spíš v tom smyslu, jak dlouho se vydržíte dívat na člověka, který dloube propiskou do čerstvého mozku nebo který mlátí hlavou do zrcadla... (30.10.2007)

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)