Fried Green Tomatoes
Vyprážané zelené paradajky
Režie:
Jon AvnetScénář:
Carol SobieskiKamera:
Geoffrey SimpsonHudba:
Thomas NewmanHrají:
Kathy Bates, Mary Stuart Masterson, Mary-Louise Parker, Jessica Tandy, Gailard Sartain, Stan Shaw, Cicely Tyson, Gary Basaraba, Lois Smith, Richard Riehle (více)Obsahy(1)
Laskavý příběh o těžkostech i radostech ženy ve středním věku. Evelyn je žena v domácnosti nespokojená se svým manželstvím. Když jde do domova důchodců navštíviť senilní tetu, seznámi se se starší dámou Ninny. Ninny jí vypráví příběh o mladé ženě žijící v Alabamě dvacátých let 20. století. Prostřednictvím jejího osudu sa Evelyn postaví na nohy, vezme svůj život do vlastních rukou a v Ninny najde nejlepší přítelkyni. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (153)
“U našeho domu bývalo veliké jezero. Koupali jsme se tam a chytali jsme tam ryby. Moc mi to schází, hrozně moc“ - “A co se s ním stalo? Vyschlo nebo co?“ - “Ne, něco horšího. Vloni na podzim se usadilo uprostřed jezera obrovský hejno kachen. A pak se stalo něco strašně divnýho. Ochladilo se, ale tak prudce, že jezero zamrzlo. Během několika vteřin“ - “A co ty kachny chudinky? Ty umřely?“ - “Ne, ty ulítly. A jezero vzaly sebou. Dodnes se to jezero vznáší někde nad Georgií …“ --- Pamatuji si, že když jsem si jako nastávající pubescent kupoval Bravíčko, byla Rajčata jedním z těch klasicky obrázkově recenzovaných filmů. Ne, tenkrát jsem do kina nešel, protože ve své mladické nerozvážnosti jsem nedokázal pochopit, proč dá filmu někdo tak prapodivný název. A přišel sobotní večer o 19 let později, klik na STV 2, film v původním znění a z toho všeho vyplynul povznášející zážitek. Částečně proto, že dobu (20. a 30. léta na jihu USA), do které je linie příběhu o Idgie (Mary Stuart Masterson) a Ruth (Mary-Louise Parker) zasazena, prostě můžu. A hlavně proto, že obě “Mařenky“ spolu tvoří téměř dokonalost, na kterou se strašně krásně dívá … Úžasná scéna: Krotitelka včel. ()
Tento film má pro mě zvláštní kouzlo, snímek, který pohladí po duši. I když je tam plno bolestných momentů, opravdu stojí za podívání. O herecký výkonech ani nemluvím. Mám ráda filmy, kde se prolínají různé časové linie, a v závěru na sebe nenásilně navážou. Konkrétně zde, to bylo skrze vyprávění jedné z hlavních hrdinek. Film o ženské odvaze, ženské síle, o vůli. Nevnímám to jen jako film o ženách, ale o lásce, o životě takovém, jaký doopravdy je. Film s nádherným posláním, pokud upadnete, můžete vstát, postavit se a začít od začátku. Když nejde o život, nejde o nic. Krásná sonda, do hloubi lidské duše. ()
"Vyprážané zelené paradajky"... bola moja prvá odpoveď na otázku aký je môj obľúbený film. Videla som to ako malá žaba na STV2 a odvtedy som v tom mala jasno :). Kedykoľvek si pusím alebo zazriem v telke kúsok, pozriem si takmer celý film, jednoducho sa neviem odlepiť. Krásny príbeh, prelínanie časových rovín, horúci americký juh, pískanie vlaku, záber na opustené Whistle Stop Cafe...nekonečná nostalgia. ()
Podľa mojho názoru sa to po celkom slubnom začiatku začalo pomali rozbiehať do záhuby. A zachránil to až celkom dojemný koniec. A nijako tomu nepomohla dlhá minutáž. Ale aj napriek tomu sa to dalo v pohode pozerať a to hlavne kvôli dobrým hereckým výkonom. ()
skvelá vec, ktorá sa mi dlho akosi vyhýbala. strašne sa mi páčili výkony mary- louise parker ako ruth a hlavne mary stuart masterson ako idgie. dojímavý príbeh zo starých časov. ()
Z tohoto filmu jsem měla docela dobrý pocit. Příběh o neobyčejně obyčejném přátelství dvou žen se odehrává na jihu ameriky 20. let 20. století a po více než třiceti letech dokáže ovlivnit život jedné náhodné posluchačky. Snímek příjemný a chvílemi až dojemný. Snaží se dotknout i otázky rasismu. Tyto části jsou ovšem podle mého názoru dost málo reálné. Přesto si troufám tvrdit: je to ke koukání. ()
Trochu nostalgické, dobře zahrané, nicméně to vykreslení nás mužů se mi nelíbí a nepovažuji ho za pravdivé. Tedy alespoň v to doufám :-) ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů... a veliké pohlazení. ()
Příjemně se to rozlilo na duši. Po dvaceti letech se mi to líbilo asi úplně stejně jako kdysi. Smutné, dojemné, ale přesto vlastně veselé a pozitivní... ()
Toto ma celkom dostalo, asi som mal potrebu trochu "slziť". ()
Když v jedenácti pojmenujete svou barbie po jedné z hlavních postav, je to láska na celý život. ()
Nevím, jak mě mohl tak dlouho tento snímek prostě míjet. Je to po dlouhé době film, který ve mě zanechal spoustu dojmů a pohladil duši. Úsměv střídal dojetí a emoce na mě stříkaly plnou palbou. Jemně vyprávěný příběh z minulosti se prolíná se scénami ze současnosti. Smažená zelená rajčata jsou o přátelství, odvaze, statečnosti a výjimečnosti. ("Na mořském dně jsou miliony ústřic, ale jen do jedné z nich bůh vložil zrnko písku"). Whistle Stop Cafe, kde se pomalu ubíral čas, kde měli černí stejná práva jako bílí, kde se ve větru komíhal vývěsní štít, ve mně zanechal nesmazatelnou vzpomínku. "Srdce může být zlomené, ale bude bít pořád stejně." 95% Towanda!!! ()
Dáma vie kedy má odísť... ()
Neuveriteľné, ako jedna stará baba dokáže rozprávaním jedného príbehu pomôcť jednej žene. Síce je to už starší snímok, ale ani na tie netreba zabúdať, alebo ich nebodaj prehliadať. Jessica a Kathy sú menej známe a pre niekoho úplne neznáme herečky, ale ich stvárnenie bolo realistické a slušné, veľmi slušné. Dnes je to za štyri hviezdy. ()
Osud tomu chtěl, abych v jednom týdnu viděl dva filmy s Jessicou Tandy (předtím Řidič slečny Daisy). A musím se hluboce sklonit před jejím výkonem v obou filmech. V "Rajčatech" předvádí i přes svůj věk neuvěřitelnou vitalitu a neméně dobře ji sekundují ostatní ženy. V podstatě jsem strašně překvapený jak moc jsem nadšený, protože jsem osoba, pro kterou tento film není primárně určený. Odnáším si z něho obdobné pocity, které jsem prožíval při sledování Pravidel moštárny. ()
Vyprážané zelené paradajky sú lahôdka.. aspoň filmová. A to, čo predvádza Kathy Bates, ma úplne dostalo. Krása! :) ()
Nádherný film ve všech aspektech,jen ten název není lákavý. ()
Towandaaaaaaa !!!!! :D ()
silný příběh. ()
Tak tento film mě dostal. Je to taková laskavá nostalgie v nostalgii. První nostalgie je dána rokem vzniku filmu, tedy 1991, kdy jsem se narodil a který je už nenávratně pryč a doba se značně změnila, a ne úplně k lepšímu. V tomto roce se také odehrává příběh jisté Evelyn, která žije se svým tělnatým mužem relativně stereotypní život a není s ním úplně spokojená. Nebaví ji vařit mu každý den vydatné večeře, které on bere jako samozřejmost a ani si s ní po práci pořádně nepovídá. Jednou se společně vydají do nemocnice za tetou, která je však vždy přivítá nějakým tím letícím předmětem, a tak se Evelyn skamarádí s jinou pacientkou - s osmdesátiletou Ninny, která ji zase vypráví příběh, který je tou druhou, vnořenou nostalgií, tentokrát je to však návrat do let dvacátých a třicátých. Tehdy Ninny znala dvě milé mladé slečny - Idgie a Ruth. Ty dvě jsou svědky ošklivé smrti Idgina bratra, kterého smete vlak poté, co se mu zasekne noha mezi kolejnicemi. Z Idgie se poté stane rebelka, která vzdoruje všemu, včetně chlapů, kteří se o ní pokoušejí. Navíc je to přírodní ženská, která se nebojí divokých včel a proto se jí říká "včelařka", protože si od nich bez jediného žihadla vybírá med. Porušuje jižanská pravidla, sere na rasismus a přátelí se s černochy, především s Big Georgem. Ruth se mezitím nešťastně provdá za násilníka Franka, od kterého ji pomůžou Idgie s Big Georgem, ale Frank je zmrd a jako člen Ku-Klux klanu si je všechny najde a pustí se do lynčování George, které přeruší až místní šerif. Frank chce totiž zpátky svého syna, kterého má s Ruth. Při druhém pokusu jej málem unese, ale schytá ránu do palice a zdechne. Obviněna je Idgie a rovněž George je nemilosrdně vyslýchán se slovy "ulhané negry v Georgii věšíme na stromy stejně jako v Alabamě". Je zde vytrvalý vyšetřovatel a arogantní žalobce, který u soudu hází špínu na George a Idgie, až mu Idgie od plic řekne, že je to "nafouknej, opuchlej a prdelatej nádiva". Díky přímluvě pastora, který dosvědčí, že se v onen den, kdy zmizel Frank konaly velké slavnosti, na kterých byla Idgie přítomna, je zproštěna viny. Tragédiím v jejich životě však není konec. Syn od Ruth přijde při nehodě o ruku a Ruth umře na rakovinu. Celý tento příběh udělá na Evelyn dojem, a tak se rozhodne pro vzpouru a začne manželovi vařit zdravá jídla nebo rozbíjet příčky - já věděl, že Kathy Bates musí mít v každé roli aspoň trochu té šílenosti. Nakonec si však svůj vztah s manželem urovná, s Ninny se stanou nejlepšími kamarádkami, vzpomínajícími na včelařku, která tu někde okolo poletuje. Přiznám se, že na konci ukápnula slza. Hlavně při těch záběrech na malé městečko, jehož srdce přestalo tlouct. Hold staré dobré časy, laskavý humor a síla některých lidí překonávat všechny překážky i přes nepřízeň osudu. Musím dát 5*. ()