poster

Whiplash

  • USA

    Whiplash

  • slovenský

    Whiplash

Hudební / Drama

USA, 2014, 107 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ripo
    *****

    Kto má rád hudobné filmy, kto miluje brilantnú hru na akýkoľvek nástroj, komu nie je cudzia dramatická vložka súboja dvoch obrovských mužských eg (ako je druhý pád plurálu od slova ego?), tak ten si príde na svoje. Hovorí sa o tom, že bubeníci nemusia mať noty. Tu sa ukáže, že to nie je pravda. Ruky mladého bubeníka by dokázali vyšľahať sneh z vaječného bielka do piatich sekúnd, dokázal by rozvibrovať i olovo, len preto, aby ukázal svetu, že ON je najlepší na svete. S tým sa však nechce (nevie?) zmieriť jeho učiteľ ... Po dlhočiznej dobe dávam filmu 5 hviezdičiek ... !!!(8.3.2016)

  • TeeAge
    *****

    || Scenár: Damien Chazelle | Hudba: Justin Hurwitz | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Bold Films, Blumhouse Productions, Right of Way Films | Rozpočet: 3,3 milióny $ | Tržby: 33,1 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 3 výhry: vr Simmons, Strih, Zvuk. 2 nominácie (film, scenár), Golden Globe: 1 - VR J.K. Simmons. Spolu: 72 výhier, 75 nominácií || Svižný, inteligentný, hudobne skoro dokonalý film, bez akýchkoľvek zbytočných scén alebo dialógov. Whiplash mi dokázal zastaviť dych niekoľkokrát, a to nie len kôli skvelým hereckým výkonom, ale aj vďaka scenáru, kamere a zvuku. Nebyť Birdmana, Whiplash by si v daných kategóriách svoje nominácie zaslúžil premeniť na sošky. Ps: Skoro takto vyzerali moje hodiny spevu na konzervatóriu, ale bez hádzaných predmetov. Škoda, možno by som to bol dotiahol ďalej :D 101% | 1. projekcia: 19.1.2015, 2. projekcia: Lucerna Praha, 26.1.2015 |(26.1.2015)

  • Jossie
    *****

    Můj osobní oscarový vítěz. Obě hlavní postavy byli neuvěřitelně sobečtí hajzlové, ale oba je svým způsobem chápu. Skvělé herecké výkony obou hlavních herců, 107 minut uběhlo ani nevím jak.(24.2.2015)

  • xxmartinxx
    ****

    Znervózňuje mě přítomnost Whiplashe na Oscarech, protože bych byl rád, kdyby si filmy tohoto ražení zachovaly svojí spontánnost, přímost a jednoduchost a nepropadly akademickým kalkulům. Whiplash je každopádně povedený kousek, hodně precizní. Možná se mohl Chazelle režijně ještě trochu víc odvázat, protože pasáže plné zajímavých obrazů střídají ty až zbytečně umírněné. Možná je to ale na druhou stranu dobře, že se ten film i přes tolik možností nestal ničí exhibicí a především vypráví svůj příběh o posedlosti.(28.1.2015)

  • Matty
    ****

    Spoilery. Bez psychologizování a zbytečných dějových odboček Chazelle vypráví komorní drama s rysy psychologického thrilleru, jehož rytmus určují konfrontace dvou sociopatů se zatraceně pevnou vůlí. Vývoj vyprávění je stejně neodhadnutelný jako Fletcherovy výukové metody. Podobně jako v jazzových skladbách přichází po střetech vystupňovaných na pokraj fyzických možností člověka krátké uvolnění, rychle následované dalším dramatickým vzestupem. Způsob, jakým Fletcher zjevuje v místnosti, jeho predátorské oplácení pohledu nebo skutečnost, že ho nikdy nevidíme na denním světle, připomíná hororové monstrum. Proměnu ze sympatického kluka s velkými ambicemi v bytost stejně bezcitnou a nezlomnou, v prvotřídního zmrda chcete-li, pod jeho vlivem prodělává také Andrew. Při sledování jeho vývoje se můžeme ptát, zda výjimečnému úspěchu musí předcházet podřízení a ponížení, vzdání se všeho, co z nás dělá jedinečnou osobnost. Andrew nakonec možná hraje bez chyby, ale taky bez emocí a vlastního výrazu. Opravdu představuje taková hudba jeho ideální já, kterého chtěl docílit? Chazelle netvrdí, že to v kompetitivním světě profesionální hudby nejde jinak. Nemoralizuje a neomlouvá jednání ani jedné ze dvou hlavních postav a s cynismem, jaký naposledy předvedl Scorsese ve Vlkovi z Wall Street, oba soky nechává, ať se sežerou navzájem. Film trefně odkazuje ke Rvačce mezi muži, na kterou jde Andrew s otcem do kina. Stejně jako při loupeži, ani při hraní na úrovni, po které Andrew touží, není prostor pro jediný špatně načasovaný pohyb. Všechny části těla musí být dokonale synchronizované. Nejde o posluchačstvo, nýbrž o pocit plné kontroly nad sebou samým a (bytostně mužské) nadřazenosti nad všemi ostatními, kdo stejné míry preciznosti nedosáhnou. Stejně jako Fletcher si také Chazelle zakládá na bezchybném tempu. Střihová skladba filmu odpovídá zběsilé hře na bicí. Scény ze zkušební místnosti jsou přesně rytmizované podle Andrewových úderů a Fletcherových výpadů a jejich (převážně) bezkontaktní soupeření je tak proměněno v tvrdý fyzický souboj. Rychlé prostříhávání mezi detaily hudebních instrumentů a záběry částí těl zároveň vytváří efekt prolnutí hudebníka a jeho nástroje. Andrew doslova žije svou hudbou. Ona jej charakterizuje, ona mu propůjčuje hlas, který je slyšet. Proto ji na začátku slyšíme ještě dříve, než poprvé spatříme protagonistu. Frenetický střih v kombinaci s kamerou pronikajícího do nejintimnější zóny postav mění Whiplash ve velmi tělesný zážitek hororového ražení. Čelnímu útoku na smysly se párkrát musí podřídit věrohodnost zápletky, do které bylo nepříliš umně zakomponováno několik náhod (ztráta not poté, co Fletcher hráče upozorní, ať je střeží jako oko v hlavě, porouchání autobusu po Fletcherově důrazném upozornění, ať na koncert všichni dorazí včas). Pro nadřazení „útrobního“ prožitku pravděpodobnosti a psychologickým motivacím nejde o drama udivující svou komplexností, jako thriller jsem si ale Whiplash (v kině!) užil naplno. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Traffic, novoten, mcb(26.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace