Léto s Marnie

Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše. (08.02.2016)

Po pro mě moc krásné Arriety jsem byl hodně zvědavý i na další dílo pana Jonebajašiho o to víc, že mu tentokrát scénář nenapsal pan Mijazaki a tak jsem si mohl naplno prověřit co v tomto autorovi je. O tom, že má "Když tu byla Marnie" stejně jako snad každý počin studia Ghibli nádhernou hudbu i animaci se asi nemusím příliš rozepisovat, tohle zkrátka už beru tak nějak jako samozřejmost a už jenom proto díla tohoto studia rád vyhledávám. Takže nakonec o výsledku (a většinou řeším jen otázku zda 4* nebo 5*) zpravidla rozhoduje intenzita emocionálního prožitku, zkrátka jak dobře se autorům podaří mě zasáhnout příběhem, charaktery a fantazií s jakou s nimi pracují. Musím říct že i toto dílko jsem si poměrně krásně užil a že u mě vzbudilo ty správné emoce. Začátek byl docela příjemný, hlavní hrdinka, která je tak nějak v pozici outsidera, je pro mě vždy velmi zajímavá a ani u Anny tomu nebylo jinak. Další část, během které se seznámila s Marnie, pro mě byla díky jistým okolnostem dosti mysteriózní, ale musím říct, že se autorům krásně povedlo vykreslit intenzitu a sílu vztahu mezi oběma dívkami. Zkrátka to vzájemné pouto bylo opravdu citelné a už v tomto okamžiku ve mě zněla otázka proč? Chvílemi jsem si i říkal, že z toho bude Shoujo-Ai až tak silně na mě to pouto působilo, ale není láska jako láska... Konec a logické odhalení, které nám vlastně vše osvětlí jsme nakonec odtušil ještě dřív, než k němu opravdu došlo a provedení emotivního finále jsem si tak mohl s poklidem užít (bylo to silné, ale na slzičky u mě nedošlo). Celkový dojem je velmi příjemný a tak dám 5* ale je to spíš tak 8,5/10. (22.03.2015)

Už je to nejaký čas, čo som naposledy videl film štúdia Ghibli a takmer som aj zabudol aký nádherný môže vôbec animovaný film byť. Príbeh zasadený do dedinského prostredia, v ktorom film pomaličky plynie a divák sa nevie nabažiť nakreslenej prírody, rozoberá strasti detskej duše, do ktorej dospelí mnohokrát nevidia. A triafa sa do čierneho! Občas sa mi síce zdalo, že by sa mohol dej posunúť o čosi rýchlejšie, ale to je len drobná výhrada, ktorú možno po druhom pozretí vypustím. Čo sa týka konca, ten nemohol byť lepší. Absolútne nesúhlasím ak niekto tvrdí, že išlo len o lacný zvrat, pretože pokiaľ sa nad tým všetkým človek zamyslí, pochopí, ako to celé dáva zmysel a koľko veľa to o živote hovorí. Ja osobne som sa musel silno premáhať, aby som sa po skončení kompletne nerozreval. 90% (07.07.2015)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Jedna je v pěstounské péči a druhá zanedbávaná a poněkud imaginární. Mrzí mě, že Česká televize popis filmu tak povrchně odbyla – Anna nemá rodiče, klíčové je, že se o ni stará pěstounka. Zlobí se na rodiče, že zemřeli, a je přesvědčená, že pěstounka ji ve skutečnosti nemá ráda, protože náhodou zjistí, že na ni bere peníze… Oproti ní se zdá, že Marnie má vše, co by si Anna přála, milující rodiče a dům plný báječných večírků. Zdání ale klame a štěstí a smutek, osamělost a láska mohou být dvě stránky stejné mince oddělené tenkou hranicí našeho vlastního rozhodnutí. (05.10.2021)