Knick: Doktoři bez hranic

Na doktorské seriály mám alergii a proto jsem se Soderberghovu televiznímu projektu celkem dlouho vyhýbal, ale nakonec jsem byl nucen uznat, že k tomu vůbec nebyl důvod. Nikdy by mě nenapadlo, že může být medicína tak zábavná. Samozřejmě svojí zásluhu na tom má i zasazení do doby, kdyb byla chirurgie řezničinou a té se seriál rozhodně nevyhýbá. Ale není to nic účelového a třeba plastika nosu je tady fascinující. Perfektně napsané jsou i postavy, přičemž hercům vládne jednoznačně Clive Owen v roli lékaře, který se narkotikům rozhodně nevyhýbá. Ale svá temná tajemství tu mají i mnozí další a ta charakterová nejednoznačnost mě bavila. A oslovila mě i atmosféra New Yorku na počátku 20.století s opiovými doupaty, andělíčkářkami či kšeftaři s ledasčím včetně mrtvých lidí. Samostatnou kapitolou je tu pak rasové linka s černošským doktorem, která samozřejmě kritizuje nesmyslnou předpojatost, ale i když je tenhle motiv dost výrazný, nepůsobí, narozdíl od mnoha jiných případů, vůbec protivně. Prostě a jednoduše tihle doktoři mají všechno, co člověk od seriálu očekává. 100% (15.03.2018)

Vizuálně a vůbec celkem vjemově je to masakr, hlavně díky kameře a netradičně zvolené, zneklidňující elektronické hudbě. Téměř výhradně černobílý svět, který tu a tam projasní rudá krev nebo ještě pulsující orgán nebohého pacienta. Hlavní chirurg, který sviští na koksu a občas ho ještě v čínském doupěti proloží opiem. Svět, kde tuberkulóza nebo tyfus nebyl žádnou výjimkou, a kde jít na operaci se šancí na přežití 1:1 byl hodně optimistický výhled. Za pár tendenčností a anachronismů jdu o hvězdičku níž, ale jinak se mi tenhle exkurz do Ameriky přelomu století, plné špíny a nemocí, chudých imigrantů a neméně chudých černochů, ale taky převratných vynálezů a objevů tuze líbil. (11.12.2014)

Soderberghův seriál lze obdivovat z mnoha důvodů, ať už je to nápaditý způsob, jakým jsou inscenované dialogové scény, kdy se kamera často fixuje jen na jednu z postav a sleduje její reakce, nebo svěží kontrapunkt historického realismu a moderního elektronického soundtracku. Okouzlující styl, který podstatnou měrou vychází z promyšleného, esteticky ladného zacházení se světlem, kontrastem a barvami, ale z Knicku nedělá pouze jednu ze seriálových událostí roku. Je stejně tak důkazem, že příliv autorských tvůrců s osobitým rukopisem slibuje další významnou změnu v soudobé televizní produkci. Víc v textu na webu Cinepuru. (13.12.2014)

The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii. (29.07.2018)

Nemáte radi Happy End-y?? Tak tento seriál bude rozhodne niečo pre vás! Budete vďačný za tých pár momentov, ktoré skončia dobre. Neviem či v tomto prípade možno hovoriť o filmárskej fantázii, pretože tu je všetko niekedy až príliš reálne. Hneď v úvode mi spadla sánka a v priebehu ďalšieho sledovania sa mi ju len ťažko darí dostať naspäť. Koniec to dorazil úplne a idem si dať panáka, aby som sa spamätala. (19.11.2014)