Nema-ye Nazdik
Close-Up
Obsahy(1)
Snímek Abbáse Kiarostamiho natočený podle skutečného příběhu působí jako čistě dokumentární rekonstrukce událostí vedoucích k soudu se zchudlým Husajnem Sabzianem za pokus o podvod. Po setkání v autobuse s postarší ženou, kdy se představí jako Mohsen Makhmalbaf je Sabzian pozván do jejich rodiny, kterou postupně přesvědčí, že pokud mu pomohou s financováním, objeví se v jeho dalším filmu. Nakonec však pojmou podezření, že jde o podvodníka, který má v úmyslu vykrást jejich dům a zavolají policii. (Hans.)
(více)Recenze (25)
Už len pre tú radosť z rozprávania. Kiarostamiho metafilm, ktorý hovorí o Íránskej spoločnosti s rovnakou účinnosťou, ako akákoľvek encyklopédia. Či už sa jedná o súdny proces, spôsob rozpravy a motivácií, ale aj spoločenský status, ktorý je tu na pretrase rovnako ako zločin hlavnej postavy, nás pomaly a sugestívne vťahujú do smutného príbehu človeka, čo chcel byť obdivovaný. Kto z nás nechce? Je to spravené veľmi citlivo. Bez zlosti, nenávisti a bez skutočného nepriateľa. Je to chyba, ktorá má ale presah a dotýka sa všetkých zúčastnených po svojom. Bezprostrednosť je to zobrazená v kamerovom snímaní, v technických chybách, ktoré ale vystupujú do popredia a robia film autentickejším. Ten film zasiahol aj napriek jednoduchosti. A potešil silou svojej výpovednej hodnoty. ()
„Ako zvláštne, že môj najlepší príbeh sa odohráva v slepej uličke.” • Iránsky podvodník a náruživý cinefil - Hossain Sabzian - totižto následne vystupoval »pod pseudonymom,« ako skutočný, iránsky, filmový režisér - Mohsen Makhmalbaf, ktorý sa vskutku asi na dva týždne usalašil, čiže povedzme to presne tak, že sa skrátka «nasáčkoval» do zámožného domu rodiny Ahankhahových na 1. ulici, č. 16, z Golzarovej ulice vo štvrti Lavizane, keď im natlačil kaleráby do hlavy v tom zmysle, že práve pripravuje »nový film« s tým dôvetkom, že niektorých členov rodinky, by vzápätí azda rovno obsadil i do svojho nového filmu; najmä teda so synom Mehrdadom - medzičasom normálne už začal akosi pomaličky skúšať príslušné repliky, alebo dokonca i priestory domu - interiérové či exteriérové - by napokon mohli rovnako poslúžiť daným potrebám pre nakrútenie daného počinu, pričom mimoriadne silný, autorský tvorca v podaní - Abbása Kjárostamího, sa vari postupne rozhodol zrekonštruovať tento obzvláštne sebavedomý a zaujímavý, a k tomu súčasne i zvlášť realistický a dojímavý p-r-í-p-a-d s tým doplnením konkrétnej situácie, že naprosto ojedinelým spôsobom by zrejme mohol vzniknúť i akýsi „film vo filme” s mimoriadnym presahom v podobe CINÉMA VÉRITÉ [Kino pravda]; a ja som mimochodom z tohto unikátneho, iránskeho ARCIdiela - XX. storočia v kontexte svetovej kinematografie - nenormálne hotovým, až tomu skoro vôbec ani správne nerozumiem, aké unikátne d-e-t-a-i-l-y sa v danom Detaile vlastne neustále skrývali, kedy zhruba asi posledných 8 minút pred záverečnými titulkami - prinieslo neuveriteľnú, povznášajúcu kadenciu najsilnejších záberov, aké mi príslušný titul nakoniec sám vo vlastnej réžii ponúkol, a veď sa totižto ani poriadne nebolo čomu vlastne čo čudovať, nakoľko sa tým pádom iba spojili dohromady dve odlišné, a predsa rovnaké osoby, ktoré sa tak dlho hľadali, až sa konečne našli! • Jeden z najlepších cudzojazyčných titulov, aké som mal možnosť doposiaľ zhliadnuť, ktorého výpovedná hodnota je absolútne nadčasovou; to hádam najlepšie ocenia predovšetkým len najväčší cinefilní diváci, akí sa momentálne teraz ponúkajú... ()
Pozoruhodná věcička s podmanivou atmosférou, po pravdě já ani nevím jak, ale měla jsem naladěno hned.. Příběh filmového fanouška a obdivovatele režiséra Mohsena Makhmalbafa je v podstatě úsměvný, na pár dnů si vypůjčil identitu svého idolu.. Abbas Kiarostami to celé odvyprávěl zajímavě, poutavě, s nadhledem i jemným humorem a to si cením.. Posílám poděkování Willymu, tohle stálo za to vidět.. ()
přesvědčivý důkaz toho, že mezi skutečnosti a filmem žádná hranice existovat nemusí a že když se vycítí "životní téma" má cenu hodit všechny závazky na hlavu, naplno za ním jít i za cenu ztráty svých vlasů. Film je nejen skutečnost, ale i život a Kiarostamího klenot o tom svědčí snad jako žádný jiný jak komplexní dějovou strukturou na hranici dokumentu a fikce, tak produkčním zákulisím. ()
Íránský režisér, scenárista a střihač Abbas Kiarostami ve svém filmu Detail AKA Nema-ye Nazdik z roku 1990 přeskakuje mezi dokumentem a fikcí. Většina představitelů hrají sami sebe dle příběhu, který se kdysi skutečně stal. Kiarostamiho zaujmul v novinách případ Hassaina Sabziana, nezaměstnaného mladíka, který se vydával za slavného režiséra Mohsena Makmabalfa. Na jeho pravou identitu se pochopitelně časem přišlo a Kiarostami se okamžitě rozhodl, že natočí o tomto případu dokument. Kiarostami měl povoleno natáčet kompletní soudní proces a navíc Kiarostami přiměl samotného Sabziana a i rodinu Ahankrahových, kterou chtěl Kiarostami využít k sehrání skutečných momentů. V rámci tvorby filmu zařídil Kiarostami nejen setkání Sabziana a pravého Makmabalfa, ale také pomohl usmířit Sabziana a rodiny Ahankrarových. Detail spadá do žánru fiktivního dokumentu a jedno je v jeho případě jisté- moc specifičtějších filmů nenajdete. Je Detail vlastně dokumentární film, který využívá prvky hraného filmu? Nebo je Detail hraný film, který využívá prvky dokumentárního filmu? Na Detail se dá víceméně dívat těmito dvěma pohledy. Kiarostami ve spolupráci s kameramanem Ali Reza Zarrindastem film záměrně točí způsobem, který má vyvolat pocit, že na dokument skutečně koukáte. Dokument to ale v plném slova smyslu není. Právě zde hraje úlohu označení fiktivního dokumentu, které se snaží diváka přesvědčit o tom, že sleduje skutečné události. Jenže právě v případě Detailu divák sleduje jak sehrané, tak i reálné události. Je to ale natočené celé tak autentickým způsobem, že divák by skutečně těžko většinou rozeznal, co je zrovna sehrané a co je dokumentárním záznamem. Do jisté míry se to vlastně těžce vysvětluje, protože přístup Kiarostamiho k téhle látce s takovýmto zpracováním je unikátní. A je tomu velmi pravděpodobně právě proto, že Kiarostamiho samotného látka naprosto zaujala. A není se čemu divit. Příběh Detailu/celého soudního sporu se Sabzainem je vlastně příběhem komplexního muže. Sabzian byl cinefil a velkým fanouškem Makhmalbafovi tvorby. Sám poté tvrdil, že jeho motivací nebyla touha po uznání nebo penězích. Motivací prý pro něj byla láska k filmu a k tvorbě Makhmalbafa. O Sabzianovi si tak můžeme myslet prakticky cokoliv (minimálně díky tomu, co předcházelo celému incidentu s rodinou Ahankrahových je ovšem velmi snadné ho skutečně litovat). Pravdou ovšem je, že je samotný námět velmi zajímavý a Kiarostami ho zpracoval neskutečně výtečným způsobem, který funguje právě i díky tomu, že jsou herecké výkony doslova autentické. Jen málokdy byla v rámci historie kinematografie tak křehká hranice mezi fikcí a realitou. Film, který funguje nejenom jenom náhled do duše jednoho člověka, ale i nakouknutí do života v Iráku. Je ohromující, že něco takového vzniklo v takové podobě a forma skutečně nepřesahuje samotný obsah. V půlce se možná již celá ta forma tak trochu okouká, v samotné oblasti kvalit dokumentární tvorby to na plný počet úplně není (v mnoha částech se prakticky jen přestříhává z jednoho mluvícího člověka na druhého) a snaha o autentičnost se někdy možná až přehání, jinak je ale tenhle fiktivní dokument Abbase Kiarostamiho jednoduše bravurní meta záležitost, která je naprostým právem zapisovaná na seznam filmů, které by měl každý vidět. Minimálně o jeden z nejvíce specifických filmových zážitků jde určitě (podobné filmy pochopitelně existují, sám Kiarostami jich vytvořil mnoho) a Detail je důkazem toho, proč je Kiarostami (i po své smrti) brán za jednoho z nejlepších íránských filmařů. Křehké tancování na pomezí mezi fikcí a realitou mu naprosto vyšlo a především jde z Detailu cítit ta radost ze samotného filmového vyprávění....... () (méně) (více)