Reklama

Reklama

Dny zatmění

  • Sovětský svaz Dni zatměnija (více)

Obsahy(1)

Mozaika osudů obyvatel malé turkmenistánské vesničky na břehu Kaspického moře, volně pospojovaná přítomností lékaře-spisovatele Malyanova (Alexej Ananišnov). Všemi stále odrazován od psaní jako od té nejzbytečnější činnosti pod sluncem, mladý doktor coby inteligentní pozorovatel odjinud naslouchá příběhům svých nešťastných sousedů, někdejších smutných obětí velkých etnických čistek a bezhlavé přesídlovací politiky vedené Sovětským svazem. Vše kolem nich pokrývá poušť utvořená z písku, naprosté životní prázdnoty a dlouhodobé politické frustrace a ignorace, u těch mladších často ještě posílená o nejistotu vlastního původu. (dopitak)

(více)

Recenze (15)

garmon 

všechny recenze uživatele

Dny zatmění fungují lépe než Hypnogen (jako většina Sokurovů co jsem měl možnost vidět). Tempo je pozvolné, obraz deformovaný, hudba sama instrumentuje dozvuk a ten je použit i na tu, co se line jakože z rádia – usíná se snadno. Abych to trochu zlehčil, dívat se většinu filmu na toho gymnastu-hřebečka je radost. Jinak si ale budu muset zase přečíst ve Strugatských, „jak to vlastně bylo“ - po Stalkerovi, který je úplně jiný než předloha, i po Germanově Trudno být bogom, jsem už zvyklý. Nemyslím si, že umělecké dílo je odděleno od své doby a tak ač nikoliv milovníka totalitarismu, zaráží mě i dnes, jak v Lenfilmu let osmdesátých bylo možné listovat v knize o Hitlerovi po záběru na knihu o Brežněvovi. Systém se hroutil. Osvobozující doba. Hovor o odsunu národů SSSR z jejich domovin je další věc - ale to už se dělo za carismu. Dlouhé plochy filmu zabírá pojednávání nehostinnosti a zchátralosti města u Kaspického moře. Islám je všudypřítomný, nevím, zda platí v etické rovině filmu to s křesťanstvím, jak o tom píše Dionysos. Viděl jsem tu naproti tomu esteticky řadu prvků z Tarkovského: Sokurov je víc malíř, než vypravěč, často mu trochu uniká "o čem se to zrovna hovoří" - otevřená forma – tohle bylo často zase jak záznam performance. Podle mě to neznačí volnou imaginaci a hravost, ale vyčerpanost opravdového nápadu flikovanou bujícími asociativními improvizacemi. A vzpomněl jsem si na Iljenkovu Zónu – a ona ta maketa byla tady také-). ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Z tohoto snímku mi asi uniklo docela dost, ale trochu mě mrzelo, že je to prezentováno jako sci-fi, ale naprosto zbytečně, protože tohle je prostě rozjímání, i když s dějem, o tom, co je to lidská existence. Líbí se mi, jaké jsou používány obrazové prvky a technologie, hlavně tedy filtry, ale tohle není film, který by mě dokázal zaujmout a přesvědčit o tom, abych ho sledoval znova. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Až neúnosně pomalu natéká nádoba dění – odkapávajícími dialogy a němými záběry na zdánlivě neobyvatelný svět – až přeteče. A přetekla by ještě rychleji, kdyby ústřední hrdina jen mlčel. Jeho jinakost v zaznamenávaném světě mluví dostatečně sama za sebe. Ke zlomu dochází, až v okamžiku, kdy objeví dítě – nebo snad Dítě. Film se totiž rázem promění v hagiografii ne nepodobnou setkání svatého Krištofa s Kristem. I ono dítě, které objeví mladý lékař, má spasitelské rysy; i ono jej upozorňuje, že mu jeho rodiče ublíží právě kvůli němu – hříšníkovi. Metanoia však nepřichází bezprostředně. Nejprve se začne rozkládat zdánlivě uspořádaný svět, a postupně se každý obzor přiblíží a podusí, až se konečně hladina uzavře… ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Širokou ruskou duši mám rád, stejně tak Sokurova, hlubším dimenzím bytí bych se snad taky nebránil, leč jako ateista a materialista jsem měl problém strávit fakt, že tento film, jenž je o hledání pevného zakotvení lidské identity, zakotvil ve starém známém křesťanském přístavu. Ta symbolika je do očí bijící, zrekapitulujme si proto některé (spoilery): celý film se odehrává na poušti, lokaci starého i nového zákona, metafory oproštění se od všech pozemských pomíjivých statků - je tu jen pustá zem, člověk a nebe, přesně jako v závěrečném prozření doktorově (s jeho pohledem vzhůru...). Když mrtvý Sněgovoj na pitevním stole vypráví o kruhu, který když překročíme, tak vše ztratíme, ale nové získáme, evokuje to např. toto: "A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život." (Matouš 6, 29). Tento motiv je vlastně manifestován celým doktorovým příběhem, jenž se také postupně všeho zbavuje (zejm. spálí ty nicotné papíry...). Korunu tomu nasadí přítomnost malého ježíška na plátně...Ale takových symbolů i explicitních narážek je mnohem více. I tak je to ovšem velice hluboký film, navíc s krásnou kamerou i celým vizuálem.Navíc, pro milovníky pohádky o totalitarismu bude nepochopitelné, jak mohl komunistický režim povolit film o hledání boha, kde všechna světská moc je ukázána jako pomíjivá (další biblický motiv - ruské/ sovětské impérium jako nástupce toho římského) a kde se marx-leninské symboly doslova rozkládají v prachu. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Nejedná sa o žiadne sci-fi. Pomaly plynúca dráma s dlhočiznými zábermi a dialógmi väčšinou o ničom - mozaika nezaujímavých postáv. Má zvláštnu atmosféru, ktorá buď zaujme, alebo vonkoncom nie, čo bol aj môj prípad. Ak niekto hľadá film na uspanie, tento je skvelá voľba. Mňa uspával dokonale. Námet vysídľovania ruských občanov do satelitných republík Sovietského zväzu ide previesť na filmové plátno určite oveľa lepšie. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama