Chi l'ha vista morire?

Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. (06.07.2015)

Italský giallo film o sérii vražd dětí. Díky skvělé symbióze dobrých záběrů a výborné hudby příznačně postavené na dětských chorálech (Ennio Morricone) tu máme dnes již málo známý, ale vynikající thriller, který se místy - pro důraz na hudební složku - stává až obrazovou operou. Výkon "Bonda" Lazenbyho je spíš mdlý, ale vyrovnává ho osvědčený padouchovský italský herec Adolfo Celi. (13.05.2004)

Aldův teprve druhý film a již druhé giallo (po "Short Night of Glass Dolls", které jsem zatím neviděl), opětovná spolupráce s hudebním géniem Morriconem, viz jeho první již zmíněný film, poté ještě následoval rape and revange exploitation "Night Train Murders". Děj je prostý a příběh nikterak originální, je tu hodně klišé, tady bych souhlasil s komentářem od uživatele Tsunami_X. Nicméně film si od začátku až do konce buduje dobrou atmosféru, první polovina je o něco málo lepší, nudné části filmu netrvají dlouho a nezpůsobují tak nějaké problémy, jen nějaké to malé občasné přerušení. Filmů s dějovým schématem vraždy dítěte, kdy rodiče začnou vyšetřovat na vlastní pěst, ať už pro neschopnost policie či jiný faktor, jsem pár už viděl. Bývalý James Bond George Lazenby v roli smutného a velmi rozčarovaného tatínka podá dobrý, jemný výkon, jeho odcizená manželka Elizabeth (krásná a sexy Anita Strindberg) v hodně civilní roli rovněž překvapila, troufám si říct, že ze všech jejích giall, v nichž byla jednou z předních hereček spolu s Edwige Fenech nebo Florindou Bolkan, ji to zde nejen nejvíc slušelo, ale její výkon mě opravdu mile překvapil. Film se vyplatí sledovat a dokoukat ho až dokonce už jen díky opravdu famóznímu a nezapomenutelnému Morriconeho velmi efektnímu, děsivě a silně znervózňujícímu hudebnímu doprovodu (dětský chorál), který se parádně hodil a splynul s celým filmem v jeden pevný celek, ač po technické stránce toto zas nebyl až takový zázrak, téměř odzbrojující účinek ale měl, to bezpochyby. Soundtrack vyšel viz zde : soundtrack: www.amazon.com/gp/product/B000KZRKGW/. Zpět k filmu; filmu dominuje bezesporu jeho krásné umístění, lahodná scenérie omšelých Benátek zahalených do jemného mlhavého oparu, film je místy poutavý, napínavý a velmi atmosférický s rušivými elementy. Nepatrný vliv s Roegova mysteriózního thrilleru "Don't Look Now" tu byl znát. Dále obsahuje všechny ty typické giallo elementy, znepokojující a překvapující spletité spiknutí, někdy však hodně matoucí, nahotu i decentní sex, grafické násilí (vražd a krvavých scén tu ale moc není a když už, tak nejsou zas tak zajímavé a originální). Film je rovněž i vizuálně velmi přitažlivý, netradiční zabiják oblečený jako žena v černém závoji byla docela trefa do černého...Velké malé překvapení, stylové (jak pro koho), ale za víc jak tři to, bohužel, nebude, možná časem své hodnocení přehodnotím a filmu si začnu víc vážit, stalo se tak už několikrát. Uvidíme... (05.06.2010)

Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. (12.03.2010)

Nezvykle mrazivý start. Chladnokrevná vražda malé dívenky za doprovodu úžasně ponurého dětského chorálu dává v naději na nezapomenutelnou podívanou. Bohužel tomu je jenom zpola. Aldo sice umí s pomocí Morriconeho hudby vyvolat příjemné mrazení, ale postupné vsakování monotónně žlutých barev nedává šanci v silnější zážitek. Vraždám chybí nápady nebo explicitnější momenty, opět se hodně kecá a vraha známe díky jedinému detailu očí už po dvaceti minutách. Ústřední dvojice v podání Bonda Lazenbyho a lvice Strindbergové je už však naštěstí v pořádku. Z filmu se tak vyklubalo lehce nadprůměrné giallo s pěknou hudbou a studeným prostředím italských Benátek. (07.03.2012)