Kukuřičný ostrov

Rovných sto minút sledujete starého pána, ako si osvojí kúsok naplavenej zeme, postaví príbytok, zasadí kukuricu a ako si tam aj s vnučkou žijú ... skoro bez slov, len žblnkot vody a šum vetra .. aj napriek menovanému je to naozaj film, ktorý nenudí a výborne sa naň pozerá .. hlavne vďaka nádhernému vizuálu a pasujúcej hudbe. Páčilo sa mi. (05.07.2017)

Rochnění se v poezii prostého života. Je to pěkné, je to fotogenické, svým způsobem opojné. Do značné míry strašně nevěrohodné. Jeden těžko nepodléhá tváří v tvář adoraci čistoty života v přírodě hnidopišství: proč dědek drží pádlo jako poprvé v životě? Proč není ve výbavě JEDINÝ předmět, vyhlížející jako produkt 21. století? Muka mi navozovalo zejména dědovo počínání při stavbě chatrče - a to prosím nejsem žádný kutil. Ještě nepatřičněji působilo mlčení, k němuž prostě nebyl jiný důvod než tušené přesvědčení tvůrců, že pěstitelé kukuřice, nemajíc přístup k drbům na internetu, trpí deficitem konverzačních témat. Křečovité lpění na prostotě, doprovázené skoro hipsterskou posedlostí vintage-lookem, rušilo natolik, že jsem se na prvobytně pospolnou autenticitu napojoval jen se značnými obtížemi. Byla by z toho ale hezká reklama na oudoorový hadry. (11.04.2015)

Film, který má na všechno čas, je podřízen tempu přírody a pěstování kukuřice, plus maximálně strohé dialogy, za které všechno obstarávají krásné záběry a dlouhé pohledy očí. Kukuřičný ostrov pro mě znamenal naprostý balzám na duši, pohled na úplně jiný tvrdý život, kde naše každodenní starosti neznamenají vůbec nic. Ale ten stejný kukuřičný ostrov znamenal pro dědu a jeho vnučku všechno a nic. Řeka vytváří, řeka ničí...Konec byl tak nemilosrdný, až mi vehnal slzy do očí a přísloví, že škoda dobrého člověka, zde platí dvojnásob. (24.05.2015)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

Ovashvili s naprostym minimem prostredku, postav a motivu skvele ukazuje cas prace, cas seti i cas sklizeni. V zemedelskem i v tom prenesenem slova smyslu. Cas dava divakovi (pokud o to stoji) moznost pochopit, proc se hlavni hrdinove tak boji o urodu. To by na velky film vlastne docela dobre stacilo. Jen v prenesenem slova smyslu roste nejen obili, ale i vnucka. A tato linka je intimni, dojemna i napinava a obejde se bez vsech tradicnich klise. Pro me rozhodne jeden z nejlepsich filmu, ktere se ve Varske soutezi vyskytly za par let. (11.07.2014)