Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Road movie o „električkových tulákoch“, ktorí nájdu na brehu jazera prevrátenú električku. Nasadia ju na koľajnice a vydajú sa smerom k tušenému mestu. Výrazné charaktery sú postupne „zlikvidované“ a zo skupiny sa stáva fungujúci tím zdanlivo celkom rozdielnych ľudí, rôzneho veku a zrejme aj spoločenského zaradenia. (oficiální text distributora)

Recenze (27)

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Podobenstvo s nesúrodou skupinou ľudí, ktorí sa spolu dostávajú do vyhrotených situácií, čo už je otrepaný námet vo veľa rôznych žánroch. Ale tu treba zopakovať, že sa jedná o podobenstvo, aby si divák nemyslel, že si z neho tvorcovia robia srandu. Prečo sa tuláci snažia električku, ktorú ledva postavili "na nohy", odtlačiť do nejakej vzdialenej vozovne, o ktorej ani nevedia, či je opustená, alebo či by im v nej dopravný prostriedok nezabavili? Lebo je to podobenstvo o hľadaní zmyslu života v sústredení sa na ďalší cieľ, keď jeden už je splnený. Prečo má tá električka charakter kabelky Mary Poppins, keďže sa do jej jedného útleho vozňa zmestí niekoľko desiatok pasažierov, plus vrecia s potravinami a priestranné lôžko pre matku s dvoma novorodencami? Lebo je to podobenstvo o eskalujúcom spolunažívaní v novovzniknutej komunite, ktorá sa postupne buduje a mení. Električka je len kulisa, čo dokazuje aj fakt, že príbeh, ktorý sa celý odohráva v exteriéri, by sa dal imho bez problémov spracovať divadelne. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Na obzoru svítá... vozovna nás vítá.“ Sociologická sonda do fungování společnosti, tramvaj jako symbol sjednocení, naděje a života. Lhostejnost k jednotlivci, vždy nahraditelnému, vlažný soucit s neštěstím druhých, podobenství o válečnými hrůzami traumatizované společnosti, alegorie o nemožnosti existence harmonického společenství bez státu, čili formalizovaných a vymahatelných pravidel. To vše v tramvaji našli ostatní uživatelé. A ano, bylo to tam. Zasunuto pod dřevěnými sedačkami a napěchováno v ukradených pytlích, zavázaných pupeční šňůrou. Kaleidoskop plný střípků a jinotajů. Zatřesu a skládám obrazce. Jsou krásné i divné, barevně ladící i v nesouladu, konejšivé i zneklidňující. Ale... OKÉNKO KALEIDOSKOPU: [][] Ke střípkům nemám žádnou citovou vazbu, Szabó mi to neumožnil. Teprve „v závěru nám konečně kamera dopřeje pobýt v blízkosti každého z jednotlivých cestovatelů a dá mu slovo“ (desEsseintes). Pro mě pozdě. [][] Zamrazilo jen jedinkrát, když si slepá nad kufrem brýlí z Osvětimi ověřovala, že zkušenosti jsou nepřenosné a prozřít se nedá cizíma očima. [][] Zaujala manipulace s ručičkami hodin, kvůli „vyššímu zájmu“, viz moderní zhůvěřilost, úředně nařízený letní a zimní čas. [][] K  sobě do tramvaje mě to nevtáhlo, zůstal jsem venku a jen tlačil. Tři subjektivní hvězdy, ale za brýle a 50 odstínů žluté přihodím i čtvrtou. ()

Reklama

Ampi 

všechny recenze uživatele

Zajímavá alegorie o putovaní pestrých existencí (každá má jiné encyklopedické znalosti) se žlutou tramvaji neboli šalinou neboli električkou. Jakoby postapokaptytické putování, ale i když 2. světová válka byla taky nemilou apokalypsou. Navíc Maďarsko bylo v týmu, který v této válce skončil až druhý. Jen název Budapeštské povídky mi přišel trochu podivný, protože Budín a Pešt se objeví pouze v začátečních titulcích na dobových záběrech za částečných zvuků Pochodu Radeckého. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Budapešťské povídky mě už před časem zaujaly originální ústřední zápletkou a zvláštní atmosférou opuštěného prostředí, nímž se narůstající skupina cestujících vydává kamsi do vysněného města... a opakovaně po čase ve mě krásně dozrály. Už jen ty absurdní cestovní příhody s ručním poháněním staré tramvaje člověk jinde nevidí a přijde mi, že István Szabó již v prvním plánu dokázal děj po celou dobu vést se zajímavými zvraty, kreativními nápady (např. svícení na oknách tramvaji v noci) a též různými překážkami, jež putujícím staví osud do cesty. Ve druhém plánu se pak s působivým účinkem rýsoval obraz putování životem a světem, za jistým vysněným cílem přes různé, i zdánlivě nesplnitelné překážky včetně okamžiky chvilkového „pekla“ v životě (viz. výjev procházení ohněm/požárem, do něhož se tramvaj řítí)... a je to vlastně hezké, když režisér dokáže jasně sdělit myšlenky a současně nechat prostor pro interpretaci, jaká se divákovi během sledování poutavě podaného alegorického děje vynoří. Případné dějinné či politické odkazy jsem dokázal vnímat spíše minimálně, přesto jsem si odnesl ve výsledku uzemňující zážitek plný osobité dramatické atmosféry, malé špetky humoru a velké špetky člověčiny. [85%] ()

classic 

všechny recenze uživatele

Maďarský titul: Rozprávky z Budapešti, na mňa pôsobil asi až príliš »rozprávkovým dojmom«; viď otváracia sekvencia so žltou električkou, ktorú postavy najprv [1.] pripravili do stabilizovanej polohy, aby ju potom [2.] tlačili po premočenom piesku, či ju i nakoniec sami [3.] POSTAVILI(!) na trať [žeriav by mal teda čo robiť v takomto divokom teréne, nie to ešte tieto hladné postavičky], pričom asi vôbec najväčšie: [4.a] «Ad Absurdum»; bolo podľa mňa docielené do tej situácie, keď v nasledujúcom dianí, práve túto ELEKTRIČKU, na ktorej bol mimochodom postavený celý tento, naprosto bizarný titul, nakoľko určitá banda nešťastníkov, ju iba neustále tlačila po koľajnici, a k tomu si i často pospevovali do rytmu, či miestami tiež intelektuálne filozofovali nad zmyslom života, alebo sa tiež medzi sebou občas i pobili ... ; skrátka [4.b], rozhodne najväčší NONSENS spočíval v tom, ako v 2/2 minutáže, postavy ROZOBRALI tento dopravný prostriedok na množstvo dielov, s ktorými sa ponáhľali na druhú stranu rieky, kde ich zase zložili DOHROMADY; a čuduj sa svete, ONA znovu fungovala ako sa patrí! • Možné pozitívum naostatok spočívalo možno snáď maximálne len v tom, že nemecký režisér: Werner Herzog, nielenže [asi?] videl tento naprostý «bizarre», svojho maďarského režisérskeho kolegu: Istvána Szabóoa, kedy si dosť i reálne myslím zrovna to, že sa trošku inšpiroval na svojom zlomovom počine: FITZCARRALDO, kde megalomanský protagonista Brian Sweeney Fitzgerald v podaní vskutku šialeného Klausa Kinskiho, sa pomocou domorodých indiánov, pokúsil popresúvať parník skrz peruánsku džungľu, a k tomu i po strmom svahu, čím vari nenarážam práve na nič iné, než na to, že v tomto podaní to bolo mimoriadne realistickejšie, pútavejšie, kvalitnejšie a cetera. • Týmto rozprávkam sa radšej zo širokého oblúka celkom vyhnite, pretože by ste mohli prísť k veľkému úrazu, a tak vás predsa dopredu varujem, že pri Fitzcarraldovi, vám pravdepodobne hrozí takmer to isté, ale s tým podstatným rozdielom, že v prvom prípade uvidíte film, zatiaľ čo hneď v tom druhom: naozajstný FILM, čiže nie je film ako film ... ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama