Slepá

Doslova hra na slepú babu. Ďalej hra na ťažký art, Slepá je ale vo svojej podstate skôr psychologickým filmom, inak by ani nedávala zmysel. Komplikované puzzle, ktoré si však môžete vysvetliť jedným argumentom a nemusíte potom nič riešiť, ak nechcete. Bola by to ale škoda. Pre mňa bol práve náhľad do psychiky hlavnej postavy to najzaujímavejšie na filme, jeho premyslená štruktúra a jej rozplietavanie, respektíve skladanie mi až taký extra katarzný zážitok neprinieslo. Veľký podiel na tom má však hlavná postava, ktorá mi bola až príliš nesympatická. Jej alter ego vo fantázii detto. O chlapoch ani nehovoriac :). Film asi treba zhliadnuť dvakrát, na utriedenie myšlienok a vytvorenie podchytenejších analýz videného. Potom to bude bezpochyby kvôli radosti z hry za 80%. (23.07.2015)

Vogtova režisérska prvotina síce nebola najhoršia, ale asi by mal ostať len u písania scenárov. Snímok krásne zapadne do severskej kinematografie svojim typicky chladným filtrom farieb a aj celkovým technickým prevedením, samotná réžia ma však moc neoslnila. Miestami som mal už z toho, hlavne ku koncu, v hlave riadny bordel a to aj napriek tomu, že prelínanie fikcie s realitou mám veľmi rád. V tomto prípade mi však táto koncepcia akosi nesadla - zbytočne zmätočné. Je to škoda, pretože príbehová kostra s ústrednou myšlienkou a pointou boli vynikajúce, niečo, čo donúti diváka popremýšľať. Preto aj keď nie som nadšený, sklamaný určite nie som, len som čakal viac. 69/100 (27.05.2015)

Tak trochu rébus. Osleplá blondýna žije s partnerem a má představy, ve kterých figuruje jiná osleplá blondýna s jiným partnerem, což se postupně zkomplikuje natolik, že už jsem nedokázal rozlišit realitu od fantazie. A něco mi říká, že to byl autorský záměr. Jelikož jeden z mužů je posedlý sledováním rozmanitého porna, tak si tohoto žánru jako diváci také užijeme. Jde totiž o hlavní argument, proč je strašné být slepý. ;-) (70%) (15.07.2014)

Zajímavý pohled na to, jak může také vypadat život ženy, která najednou oslepla. Není to přímo drsný pohled, alespoň ně vždy, ale najdou se zde scény, které vás odrovnají, a to i takové, které jsou poměrně civilní. Například scéna v restauraci byla až neskutečná, a přitom jednoduchá. Ale parádní. Celkově lehký nadprůměr. (10.10.2016)

z některých kritických ohlasů jsem nabyl dojmu, že onou oceňovanou zvláštností Slepé má snad být jakési hravé střídání mezi vyprávěním objektivní perspektivou vševědoucího vypravěče v kontrastu s nespolehlivým vyprávěním subjektivní perspektivou hrdinčinou. nechce se mi s tím přímo nesouhlasit - respektive chce, jelikož ta slova popisují pramálo zajímavou banalitu, ale netroufám si -, a tak jen řeknu, že to, co zde jako podstatné vnímám já, tím však popsáno nebylo. proto za sebe dodávám, že na hru v zorientování mezi "fikční skutečností" a "imaginativní fikcí" jsem já osobně s filmem nehrál, ani jsem nenabyl pocitu, že právě k tomu by diváka snímek pudil. šlo tu o jinou hru. vždyť celé vyprávění je přeci vedeno perspektivou hlavní hrdinky a odtud surovou matérii fikční skutečnosti tudíž abstrahovat nelze ani ve stopovém množství. usilovat o nadhled mi proto zavání "slepou" uličkou. napětí mezi realitou a iluzí je trivialita, jejíž zdůrazňování je zde nejen nemístné, ale zastírá opravdové unikum filmu, a sice skutečnost, že forma vyprávění v sobě odráží dynamiku procesu vlastního vznikání (a do značné míry i zanikání, které je přeci neodmyslitelnou součástí procesu vyprávění). tematizace vidění může v souvislosti s tím svádět k závěru, že jej namísto pasivního odezírání vizuálních počitků máme vnímat (i) jako (spolu)vytváření obrazu a samotné sledování filmu se podle této logiky stává participací na zmíněném procesu výstavby narativu. vidět jako tvořit. tvořit jako vyprávět. (05.08.2015)