Takovej barevnej vocas letící komety

Hudba Psích vojáků mi už dlouho lebedí v srdci a radostně se v něm pošťuchuje se šťavnatými cuckami cholesterolu. Z jejich textů rovněž pramení můj oblíbený citát, který zní takto: "Vraž jí tam čuráka, až se chytne oltáře" Filip Topol. A je toho víc. Jejich hudba mě dostala na tolik vrcholů, že by mohla směle konkurovat mé pravé ruce. Tedy za předpokladu, že se ten psychický vrchol dá srovnávat s ptákovým vrcholem. A co tenhle dokument? Na ten platí jiný předpoklad - předpoklad, že každá nová informace, která mi pomůže dokreslit obrázek o jejich existenci mimo záři reflektorů, se rovná zlatu. Za tohoto předpokladu jsem poměrně spokojený. Na druhou stranu však musím souhlasit s ostatními, že tvůrci nešli, co se osobnosti Filipa Topola týče, až na dřeň. Jsou tu určité náznaky temnoty jeho charakteru z úst Jáchyma a spolukapelníků, ale to vše se jaksi rozplyne jako menstruační krev v dešti, když si berou slovo jeho ženy. A to je kurva škoda, protože uhovněné šmouhy na duši nás dělají lidmi a aplikace rčení "o mrtvých jen dobře" je v tomto případě poněkud nešťastná. (24.12.2015)

Psychologický, nikoliv faktografický, portrét osobnosti žijící hudbou a skrz hudbu. Divák si musí svůj názor složit sám ze střípků výpovědí a ukázek. A bude to určitě názor osekaný a nepřesný, protože nikdo nedokáže něco takového beze zbytku pochopit. Stálo to vůbec za to - talent a posedlost za cenu takové bolesti? Ale tohle není věc výběru. (08.10.2017)

Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3* (10.10.2017)

Záslužný, protože zasloužený dokument. Jsem za něj moc rád, postrádal jsem v něm ovšem výrazné, silné, zapamatovatelné momenty. Jaksi to nemělo koule, což je škoda, protože Filip Topol je musel mít jako medicinbaly. Ocenil bych i souvislejší, umírněnější ukázku tvorby PVO (ve filmu jednoznačně převládala kakofonie) a uměl bych si představit další vhodné pamětníky. Ti, co se tu objevili, navíc dostali jen minimum prostoru. Jedná se o můj čistě subjektivní názor, vím, že tvůrci k tomuto filmu přistupovali maximálně zodpovědně. (11.01.2018)

Opravdu zajímavá osobnost, na prahu geniality a sebedestrukce a jsem rád, že jsem se o něm a o Psích vojácích něco dozvěděl. Kromě jeho hudebního projevu mě úplně fascinoval ten jeho projev pěvecký, kdy do toho dával opravdu všechno, a taky ten lidský, kdy si říkám, že bych ho chtěl znát víc a něco s ním zažít. Dokument je ale odfláknutej, jak kdyby to byl nějakej díl z 13. komnaty a nejhorší bylo, že tam nebyly jména, místa, data. Mohl jsem si vlastně jen domýšlet, kdo to o něm zrovna mluví. A pak ten francouzský úryvek (asi z jeho tvorby), tomu taky chyběly nějaké titulky nebo více informací. (14.03.2021)