Fanfán Tulipán

Inteligentní romantická komedie odkazující souboji na němé grotesky a bavící skvělými vtipy, jež zesměšnují heroické školní vyprávěnky o vznešenosti války. Nevím, proč už se dnes netočí něco tak svěže lehkého. Fanfanovi vládne nadsázka pohádky, zatímco dnes se nás tvůrci dobrodružných "komedií" snaží přesvědčit o realitě a pravdivosti svých vyprávěnek, což vždy dopadá tragicky. Viva Fanfan la Tulipe! (03.05.2009)

Nestárnoucí historická komedie, která raketově vystřelila nahoru kariéru Gérarda Philipa, skvělého herce, jehož životní příběh předčasně uťala zákeřná rakovina. Fanfán v jeho podání je neodolatelným, šarmantním, nonšalantním a životem kypícím dobrodruhem, kterého je radost sledovat. Tohle se neomrzí. (08.06.2013)

Neříkám, je zde mnoho vtipných, ironických a sarkastických momentů, jež si Francouz nejspíše vychutná několikanásobně lépe, protože ze svých dějin ví, která bije, Gérard Philipe jako rozjívený mladík je fajn, ale ten děj je nějaký divný. Pořád jsem si říkal, proč by komoří jel s kočárem přes nepřátelské území, proč by trvalo tak dlouho, než ho dohoní, když vyráželi chvíli po něm, proč nakonec král holku neojel, jak chtěl, ale udělal z ní adoptivní dceru či co... moc mi to nedávalo smysl. Navíc jsem vlastně nevěděl, čím je Fanfán Tulipán pro holky tak zajímavý - nezodpovědný floutek, který se často zachová jak poslední blb a věci mu dojdou až na poslední chvíli. Film jsem po letech viděl kolorovaný, možná jej Francouzi měli nechat černobílý, měl by větší patinu. (23.11.2014)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

Tak jsem viděla tuto francouzskou klasiku přesně týden poté, co jsem viděla novou předělávku tohoto filmu. A musím už teda definitivně souhlasit s tím, že tomuhle se ten nový film ani nemůže rovnat! Nový film mi teď opravdu připadá jako taškařice, parodie a docela nevkusný film, poté, co jsem viděla originál. Tohle je naopak pěkné, úsměvné a prostě takové normální a přitom milé, hezké... Gina i Gérard byli skvělí a tuhle klasiku by si neměl nikdo nechat ujít, narozdíl od nové předělávky... (19.06.2013)