Fanfán Tulipán

Režisér filmu „Fanfan Tulipán" Christian Jaque je jedním z nejosobitějších představitelů soudobého francouzského kinematografického umění. Naši diváci měli v posledních letech možnost seznámit se s některými význačnými filmy tohoto umělce, jako je ku příkladu zpracování povídky francouzského klasického spisovatele Guy de Maupassanta „Kulička", filmový přepis známého Stendhalova románu „Věznice parmská", nebo životopis zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta „Člověk člověku". Tentokrát si Christian Jaque zvolil za hrdinu svého nového filmu legendární postavu francouzských lidových písní — Fanfana Tulipána, čestného, nespoutaného a neohroženého vyznavače volnosti a radosti ze života. Scénáristé filmu zpracovali motiv známé písničky o bubeníkovi, který se chce oženit s královskou dcerou, v ucelenou historii dobrodružných osudů Fanfana Tulipána, která se stává nejen oslavou tohoto lidového hrdiny, ale která též svou ostrou, satirickou formou je výrazem nenávisti autorů k nesmyslným válkám, vedeným mocnými tohoto světa na účet lidu. Tuto vůdčí myšlenku filmu správně postřehla nejen pokroková francouzská kritika, ale i široké vrstvy diváků, které přivítaly Fanfana Tulipána s takovým nadšením, že se tento film rázem stal jedním z nejúspěšnějších děl francouzské kinematografie v roce 1952. — Pro nás je „Fanfan Tulipán" novým, přesvědčivým důkazem, že francouzská kinematografie se dokáže ve svých nejlepších dílech oprostit od vlivů dekadentní existencionalistické filosofie, že je schopna vybřednout z beznaděje, pesimismu, formalistických hříček a vytvořit dílo plné optimismu a zdravého lidového veselí, dílo, které svým způsobem vyjadřuje pravé smýšlení a cítění zdravé části francouzského národa a napomáhá jeho mírovému úsilí. Filmový přehled 30/1953 (12.03.2003)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

"Ohnivé srdce, nezkrotná povaha, stvořený k milování. Nechci si lichotit, ale poznat mě mohla." Mě taky, ale asi ji tam spletla ta zmínka o kníru. Takže přestože si mě Adélka nevybrala, tak já jsem byl nadšený z jejích očí, vlasů, kopců i soutěsky. Ale s Fanfánem o ni soutěžit nebudu, protože mi to s šavlí moc nejde, z koně padám hned při rozjezdu, střechy se pode mnou propadají a taky mě trochu bolí záda. Já si snad radši s madam de Pompadour lehnu k televizi a zase se pobavím u týhe skvělý taškařice, ve který je král Ludvík XV. fackován, maršál Braniborský předvádí fantastickou bojovou strategii, diskrétně se unáší a ženy mluví pravdu jen tehdy, když chtějí zatajit nějakou lež. (10.02.2019)

Tenhle film jsem viděl poprvé asi v 10 letech a od té doby DĚLÍM ŽENY NA OBYČEJNÉ, HEZKÉ, NÁDHERNÉ A GINU. Film má úplně vše co se dá od historické komedie očekávat. Dobrodružství, napětí, lásku, romantiku, humor. Čas tomuto snímku absolutně nic neubral. Naopak si můžeme vychutnat všechny ty přirozeně hrané scény bez počítačových dolaďování a úprav. Je to klasika, která mě vždy potěší. Nezapomenutelný rošťák Gérard Philipe a nádherná Gina Lollobrigida. Jen tu měla dostat Gina o něco více hereckého prostoru. Trochu se tu stala krásnou panenkou na koukání, ale na druhou stranu se na to kouká skvěle. (06.03.2011)

Presne nejako takto si zrovna predstavujem, ako by mal teda vyzerať prvotriedny, napínavý a dobrodružný titul s udatným [rebelujúcim] hrdinom v jeho čele, čo som napokon predsa objavil, a to konkrétne s akýmsi »francúzskym Errolom Flynnom« v hlavnej úlohe, ktorého dokonca predstavoval snáď vôbec nikto iný, než práve Fanfán Tulipán, vlastne som chcel najskôr len povedať: Gérard Philipe. • Nielenže vyzdvihujem počin ako celok, ale zároveň snáď do nebies nebeských [vy]chválim i jeho špičkovú RÉŽIU v podaní akéhosi Christiana-Jaquea, ktorý mi bol síce doposiaľ celkom neznámym režisérom, no odteraz si ho vari navždy zapamätám. Predstaviteľ titulnej úlohy, sa jednoznačne zlatým písmom zapísal do dejín [a učebníc] kinematografie ako mimoriadne energická postava, ktorá dokázala s naprosto absolútnym prehľadom zaobchádzať s mečom, čím v podstate svojich úhlavných nepriateľov privádzal na pokraj nervového zrútenia; a zase pre zmenu, predstaviteľka Adélky v podaní vychádzajúcej, no určite do budúcna nielen iba talianskej HVIEZDY s úchvatným dekoltom: Giny Lollobrigidovej, tak v jej prípade sa predovšetkým jednalo po [1.] o ZVIDITEĽNENIE SA a po [2.] o VSTUP na medzinárodnú scénu, na ktorej sa stala veľkou konkurenčnou silou pre Sophiu Lorenovú, ktorá možno napokon dosiahla trochu väčšej slávy a celkového uznania v rámci filmového priemyslu, za to ale "lollobrigidku", bezkonkurenčne považujem za úplne najkrajšiu herečku všetkých čias! • Zaujímavé bolo pozorovať, ako scenáristický tím celkovo pracoval s postavami, ktoré jednak vkusne premiešal, a jednak sa vzájomne dopĺňali, až mi to miestami pripadalo, že boli spojenými nádobami. Najprv dostával väčšieho, hereckého priestoru iba titulný Tulipán, aby sa vzápätí postupne pridávali i ďalší, či povedzme neskoršie i Adélke bol vytýčený priestor sa naplno realizovať, čo už vlastne akosi [ne]priamo súviselo i so samotným roztopašným Kráľom Francúzska: Ľudovítom XV. Došlo samozrejme i na Madame de Pompadour, ktorá zohrávala síce malú, za to ale kľúčovú úlohu hneď zo samého začiatku ... • Čiže fikcia sa trošku [z]miešala s realitou, čo rozhodne kvitujem! Ukážkový prístup tvorcov v časoch [spred viac ako 70 rokov], ktoré si skrátka treba najviac vážiť, keďže sú už nenávratne v HÁJI! PS : Vonkoncom ani nerozumiem tomu, prečo mi až doteraz unikalo toto na moju dušu: Šermiarske dielo s geniálnymi prvkami, a k tomu i vsuvkami ... (27.10.2023)