Naše dovolená a jiné pohromy

Pro mě jeden z nejkrásnějších filmů, který jsem v poslední době viděl. Je to takový ten vzácný obraz lidskosti přinášející mix humoru, tragiky a dojetí - tak jako v životě. Příběh donutí k zamyšlení, ale hlavně celou dobu baví i dojímá, to vše v kulisách léta na nádherné skotské vysočině. Varování: pobrečíte si, a to jak smíchy, tak dojetím a smutkem. Ale smích naštěstí převládá - feel good movie s příchutí hořkosti, pěkně po britsku (skotsku). (04.01.2016)

"Pravdou je, že každý člověk na téhle planetě je svým způsobem směšný." Nebudu zastírat ten hlavní důvod, proč jsem se na to díval. Rosamund Pike je prostě k nakousnutí. Naštěstí, abych z toho nevyšel zase až tak blbě, je tohle hodně zábavná komedie a nádherný film o smrti. Je-li život něco skvělého, smrt by neměla být tak velkou překážkou a něčím tak otřesným. Rozhodně ne smrt jako v tomto filmu. To povedené skloubení humorného se smutným a reálným mě fakt dostalo a ano, smál jsem se nahlas i jsem uronil slzu (a smíchem to nebylo). To se nepovede jen tak každému filmu. Ty děti byly masakrózní. Rodič pochopí. Ostatně vlastně celé obsazení mi dost sedělo (potěšila hlavně sympatická Celia Imrie). Ani nevím, proč nejdu do plna. (11.06.2015)

Zcela z prstu vycucaná, nepravděpodobná historka, natočená v kýčovitě podané skotské krajině, kde je vše zalito sluncem a k tomu hraje keltská hudba. Nedá se tomu věřit ani a mák, s postavami se nejde ztotožnit, protože jsou neživotné. Což platí o dědečkovi rozdávajícím moudra napravo nalevo i o přemoudřelých dědičkách, které svými hláškami usazují dospělé. Ti se ostatně zase chovají jako rozmazlení frackové. Protivný film. /17. 5. 15./ (17.05.2015)

Nestává se mně často, že bych se u filmu pobavil, zasmál a zároveň hlouběji zamyslel. Komedie, u které bych se nebál přidat přízvisko "psychosociální" (ikdyž to možná nezní příliš vábně) poměrně ojedinělým způsobem zlehka brnká na hlubší témata. V přívalu humorných scén a bezprostředních reakcí Malých i velkých herců, člověka však nenechá upadnout příliš do uzavřeného vážného dumaní nad bytím a nebytím... Je to sice přiznaná karikatura, ale v reáliích dnešního moderního informačního světa a vnitřního prostředí širší rodiny, tu vyznívá způsob, jakým lidé vnímají či ohýbají realitu ať už pro kohokoliv, když už si v těch záplavách informací přestali nachvíli rozumět a nebo spolu mluvit. Na filmu se mně líbí i samotný konec, který není tak úplně pohádkou a ani realitou. (06.07.2015)

Musím říct, že už začátkem jsem rostla... a rostla... a rostla, pak jsem si buď zvykla nebo se věci příjezdem do Skotska zlepšily, tzn. děti byly méně vytáčecí, postava otce se upozadila a matka neměla tolik příležitostí předvádět svou afektovanost - prakticky momentem, kdy se tahle "úžasná" rodinka vmísila mezi příbuzenstvo a děj se více soustředil na dědečka - oslavence, mě zvědavost, ač celkem neochotně, přiměla pokračovat. I tak vše, oč bych se připravila, bylo kromě krás Skotské vysočiny a k ní přiléhající typické muziky jen něco úsměvných situací, které potvrzují, že upřímnost a spontánnost se téměř výhradně váže k období začátku a konce života, tedy k dětem a starcům, zbavených tíhy společenských požadavků, kteří tak nemívají daleko od myšlenky k jejímu provedení na základě toho, co si opravdu přejí - mezidobí nás staví do pozic pozérů a intrikánů, stržených proudem konvencí a ohledů... Přes toto milé uvědomění jde o rodinnou komedii - nakolik přehnanou, přesto dietní - že si ji znovu rozhodně nedám. (12.05.2015)