Vrahové pořádku

Až zavřu ústa, která se mi otevřela v němém úžasu nad tím, co Francouzi dokázali natočit, možná budu schopna více slov. Tahle jen zkonstatuji, že šlo o fenomenální souboj dvou pánů herců, kterým nikdo nezavazel. Carné se svou slabostí pro šanzoniéry měl opět velmi šťastnou ruku při výběru představitele hlavní role. Zahrát ji by zřejmě zvládlo více lidí, ale ty náramně naivní oči by nikdo jiný než Brel neudělal. (23.07.2014)

Jeden z asi pěti šesti filmů staré francouzské (ko-italské) školy, který bez uzardění doporučím na zařazení do filmových učebnic a ještě k tomu přidám adjektivum: aktuální. Jacques Brel je ten nejlepší státní návladní, Charles Denner ten nejlepší obhájce. O dabingu nemíním ztrácet čas, zaslouží absolutní uznání, obsazení si přečtěte tady. Hudba na konci je pomyslnou oponou příběhu, který má do standardních měřítek hodně daleko. Závěrečný dialog pánů advokátů na schodech si mohu jen domýšlet, stejně jako "opileckou" pasáž před policejní stanicí, dochovaná kopie je o tyhle scény v české verzi kratší. Film, u něhož není důležitý výsledek (protože jak se to stalo, víme od začátku), ale proces, který k výroku soudu vede. Dobovka, na kterou bych bez váhání šel do kina, kdyby něco podobného dávali. A Cupák, už navždy nejlepší dabér všech dob. (28.06.2015)

Rozhlédneme-li se byť jen zběžně po starší francouzské produkci filmů, zjistíme, že zde uváděli za totality plno zajímavých a krásných filmových děl. Tuším, že Vrahové pořádku k nim patří. Jde zcela o nestandardní film z policejního prostředí, který se vymyká obvyklému kriminálnímu žánru. Režisér Marcel Carné se nechal volně inspirovat skutečným případem, který se stal v Bordeaux roku 1954 a přenesl ho interesantně do novější doby. Sluší se dodat, že ani u nás by filmový tvůrce možná nemusel pro podobný námět chodit daleko. Přestože se dnešní svět hodně změnil, tak jsem uvažoval nad hypotetickou otázkou: Jak by asi dnes odsoudila justice bohyně spravedlnosti své policejní bratrstvo v podobném případě? No nic, necháme to koňovi... Všimněme si raději herce par excellence v hlavní roli, jehož umění je třeba vyzdvihnout, neboť v užším slova smyslu jde o bravurní herecký výkon bývalého fenomenálního šansoniéra a také sympatického herce Jacquese Brela. Jen ještě dodám, že jde o skutečně mimořádný film, který na první pohled není patrný, ale je vzácně věrohodně pojatý. Nemluvě o tom, že tu najdete mnohé k zamyšlení, což není na starší film málo. (13.02.2011)

Přišlo mi to zbytečně utahané a Brelovi jsem žel toho poctivce moc nevěřil. Jinak samozřejmě téma zajímavé, ale podané poněkud jednoznačně a černobíle. Je jasné, co se po divákovi chce, s kým má sympatizovat. Ano, samozřejmě, ten systém, kde větší pes m.dá, je jasně špatně a můžou na to časem dojet právě ti, kteří tomu pomáhali (jediná skutečně zajímavá myšlenka filmu), ale jinak jsou to jasně dané teze, přes které nejede vlak, a doplácejí na to i charaktery postav (včetně "hodné" prostitutky). (05.05.2023)

Príbehy o zhnitom systéme, ktorý si vie rôznymi prostriedkami nakloniť spravodlivosť na svoju stranu mi dvíhajú žlč ako v reálnom živote, tak aj vo filme. Škoda, že filmu chýbalo väčšie tempo a dosť mi vadil Brel v hlavnej úlohe. S jeho výzorom by sa hodil skôr do úlohy kriminálnička v cele, než do úlohy spravodlivého sudcu. Mne by tu celkom pasoval napríklad Yves Montand, no ten by to tu asi aj viac rozprúdil. Naopak, obsadenie trojice obžalovaných bolo presné, Lonsdale sa do úloh slizákov narodil. Z filmového hľadiska poteší aj záver, ktorý by v Hollywoode nemal šancu na úspech, no v talianskych a francúzskych filmoch podobného typu nie je ničím neobvyklým. (22.02.2023)