Vrahové pořádku

Jeden z asi pěti šesti filmů staré francouzské (ko-italské) školy, který bez uzardění doporučím na zařazení do filmových učebnic a ještě k tomu přidám adjektivum: aktuální. Jacques Brel je ten nejlepší státní návladní, Charles Denner ten nejlepší obhájce. O dabingu nemíním ztrácet čas, zaslouží absolutní uznání, obsazení si přečtěte tady. Hudba na konci je pomyslnou oponou příběhu, který má do standardních měřítek hodně daleko. Závěrečný dialog pánů advokátů na schodech si mohu jen domýšlet, stejně jako "opileckou" pasáž před policejní stanicí, dochovaná kopie je o tyhle scény v české verzi kratší. Film, u něhož není důležitý výsledek (protože jak se to stalo, víme od začátku), ale proces, který k výroku soudu vede. Dobovka, na kterou bych bez váhání šel do kina, kdyby něco podobného dávali. A Cupák, už navždy nejlepší dabér všech dob. (28.06.2015)

Také souhlasím s panem soudcem v tom, že „nejhorší odpovědí na násilí je další násilí...“ Brilantně napsaný scénář rozevřel otevřenou kritiku policie, justice a systému společnosti, s jasným zaujetím tvůrčího stanoviska v něm reflektoval poměrně čerstvou záležitost studentských bouří v květnu 1968 a na pozadí toho dal vzniknout údernému souboji dvou stran v napínavém soudním procesu. Začátek s brutálním incidentem mě spolehlivě polhtil do dění, stejně jako rozjezd neobvyklého vyšetřování ze strany soudce Levela. Závěrečným procesem to všechno vyvrcholilo a dokonale mě uzemnilo v tom, že vždycky mohou existovat nejen oficiální, ale i jiní – morální vítězové. Byť filmové plátno zde patřilo v první řadě Jacquesu Brelovi, musím říct, že tentokrát mě o něco víc odzbrojil ve své negativní roli Charles Denner. Škoda, že uprostřed filmu párkrát došel dech i atmosféra, jinak by Vrahové pořádku mohli klidně naplno konkurovat mnohem známějším francouzským a italským thrillerům s kritikou systému (např. Poslední adresa). S mírným zklamáním musím říct, že jak jsem zvyklý téměř pokaždé u podobných filmů na mimořádný hudební doprovod, Colombierův soundtrack byl za mě v tomto případě otřesný. I přes drobné slabiny jsem ale za tento snímek velmi vděčný, za jeho zmíněné kvality a nadčasové poselství. 75% (06.01.2021)

Príbehy o zhnitom systéme, ktorý si vie rôznymi prostriedkami nakloniť spravodlivosť na svoju stranu mi dvíhajú žlč ako v reálnom živote, tak aj vo filme. Škoda, že filmu chýbalo väčšie tempo a dosť mi vadil Brel v hlavnej úlohe. S jeho výzorom by sa hodil skôr do úlohy kriminálnička v cele, než do úlohy spravodlivého sudcu. Mne by tu celkom pasoval napríklad Yves Montand, no ten by to tu asi aj viac rozprúdil. Naopak, obsadenie trojice obžalovaných bolo presné, Lonsdale sa do úloh slizákov narodil. Z filmového hľadiska poteší aj záver, ktorý by v Hollywoode nemal šancu na úspech, no v talianskych a francúzskych filmoch podobného typu nie je ničím neobvyklým. (22.02.2023)

V Belgicku za zvláštnych okolností zomrel 28. februára 2018 v policajnej cele slovenský občan. Existuje dôvodné podozrenie, že ho v rámci vypočúvania zavraždili policajti, z ktorých jedna policajtka, podľa zverejnených záberov, pri mučenom Slovákovi veselo hajlovala. Film spred 49. rokov sa sústredí na súdne vyšetrovanie smrti muža, ktorého polícia zatkla pre podozrenie lúpeže o šiestej hodine ráno v jeho dome a o 12.00 toho istého dňa oznámila manželke, že muž zomrel. Samozrejme, že v dôsledku policajnej brutality. Videozáznamy však neexistovali, ozbrojené zložky a prokuratúra si navzájom kryjú chrbáty. Vyšetrujúci sudca a jeho blízki sú neustále zastrašovaní políciou. takisto je zastrašovaná a zosmiešňovaná hlavná svedkyňa. Ruka umýva ruku, zopár spravodlivých ešte revolučnú jar v policajných, sudcovských ani prokurátorských zložkách neurobí. Ako vidieť téma filmu je aj takmer 50 rokov od jeho nakrútenia neustále živá, pri policajných zásahoch neustále umierajú nevinní. Zásahy polície sa ututlávajú, trestaní sú len výnimočne a zväčša veľmi mierne. Otvorená ostáva otázka, či a ako budú trestaní belgickí policajti za smrť slovenského občana. Film pokračuje živou realitou. (04.09.2020)

Přišlo mi to zbytečně utahané a Brelovi jsem žel toho poctivce moc nevěřil. Jinak samozřejmě téma zajímavé, ale podané poněkud jednoznačně a černobíle. Je jasné, co se po divákovi chce, s kým má sympatizovat. Ano, samozřejmě, ten systém, kde větší pes m.dá, je jasně špatně a můžou na to časem dojet právě ti, kteří tomu pomáhali (jediná skutečně zajímavá myšlenka filmu), ale jinak jsou to jasně dané teze, přes které nejede vlak, a doplácejí na to i charaktery postav (včetně "hodné" prostitutky). (05.05.2023)