Země, odkud přicházím

Je tam pěkná písnička od Becauda Le pays, d'ou je viens, jež titulem filmu a která tehdy dost letěla. Svého času ji zpíval s českým textem Jiří Vašíček. Jak Bécaud tak i Vašíček jsou již nebožtíci. P.S. Pro Januchu: Ja si na osoby a obsazení nezvzpominam, jelikoz jsem film videl naposledy nekdy v 60 letech. ale mozna v tom filmu bylo uvedeno jen jeho prave jmeno François Leopold Gilly a nikoli umělecký pseudonym Gilbertt Bécaud. (27.07.2003)

Tohle je opravdu nejlepší si pouštět o Vánocích, kdy jste v té správné atmosféře, nechcete se nechat ničím trápit a prostě si jen chcete užít příběh, který je hezký, vtipný a navíc se v něm něco děje. Poetika tohoto filmu vás ale může potěšit i mimo vánoční čas, protože je prostě milé a lidské. To už není jen Vánocemi. (05.03.2015)

Velmi pěkný vánoční film, který zas až tak vánoční nepřipadne. A to protože jsme všichni odkojení z amerických filmů a písniček, kde je červený tlusťoch. Tohle je film, kde je jakože ježíšek. Charakterizoval bych to jako takovou klasickou francouzskou komedii o záměně dvou osob s velmi pěknou pohádkovou atmosférou (opravdu jsem jí citil). Velmi na té atmosféře zapracovaly francouzské skladby, které měli asi být koledy. Bohužel jsem je neznal, takže mi nenevnadili tu pravou atmosféru. I tak jsem měl po skončení pěknou vánoční náladu i když jsou vánoce až za 2 měsíce :) (29.10.2011)

Bol som mimoriadne zvedavý, aký to je vlastne film, na ktorý si pamätám vyše päťdesiat rokov. Samozrejme, že sa dostavilo sklamanie. Marcel Carné bol slávnym režisérom a Gilbert Bécaud slávnym spevákom. Napriek tomu sa im podarilo nakrútiť vianočný film s tuctovou zápletkou, veľmi slabučkými hereckými výkonmi a jednou príťažlivou, ale donekonečna, reprízovanou pesničkou. Nečudo, že som išiel s hviezdičkou dolu. Zo spomienok sa nedá vyžiť. (25.12.2012)

"Aha, tak vy mi prikazujete?" "Nie, nie!"     Nesmierne pohodova romantická (hudobná) komédia (nemyslím si, že by tam bolo niečo fantazijného) s podmanivo rozprávkovou atmosférou. Spočiatku som síce dosť nedôverčivo pozeral na tie gýčovo pestré farby (ako v kreslenom filme) a vnímal tú celkovú "presladenosť", lenže ten film má priam neodolateľný pôvab (alebo ak chcete, francúzsky šarm), ktorým si ma dokázal postupne získať. Príbeh založený na zámene identít je síce veľmi prostý a mnoho krát videný, dokáže však neustále prinášať zábavné momenty s veľmi milým humorom. Hoci tu nie sú žiadne herecké esá, herecké výkony sa mi v rámci daného žánru aj tak celkom páčili: Gilbert Bécaud je na hudobníka pomerne presvedčivý v oboch polohách dvojroly (ako nesmelý a roztržitý Julien a aj ako šarmantný a sebavedomý Eric), pôvabná Françoise Arnoul pôsobí v role Marinette veľmi milo, na zahodenie (čo sa týka pôvabu) nie je ani Madeleine Lebeau v role zvodnej lekárničky a tie deti sú veľmi zlaté. A napokon musím vyzdvihnúť aj výbornú, do džezu ladenú hudbu (Gilbert Bécaud sa vyznamenal ako spevák i autor hudby), z ktorej sa mi okrem titulnej skladby najviac páčila detsky hravá "Patte Blanche".     "Viem, že dokážete použiť silu." "Tiež som to začul." (26.07.2023)