Vinyl
Epizody(10)
-
Pilot (E01)
-
Ještě jednou včerejšek (E02)
-
Šeptaná tajemství (E03)
-
Raketa (E04)
-
He in Racist Fire (E05)
-
Cyclone (E06)
-
Král a já (E07)
-
E. A. B. (E08)
-
Královna rock'n'rollu (E09)
-
Alibi (E10)
Obsahy(2)
Nový seriál od Martina Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera je zasazený do New Yorku sedmdesátých let minulého století. Velkolepou jízdu napříč hudební branží, jež byla v době nástupu punku, diska a hip-hopu prosáklá drogami a sexem, sledujeme očima šéfa hudebního vydavatelství Richieho Finestry (Bobby Cannavale). Ten se ze všech sil snaží zachránit svou nahrávací společnost i vlastní duši, aniž by musel jít přes mrtvoly. (HBO Europe)
(více)Videa (11)
Recenze (98)
Výsledek je nakonec docela nevyvážený... Krimi zápletka rozhodně nic nového pod sluncem, mafiáni jen tak na okraj, takže nejzajímavější pro mě určitě byla vznikající newyorská punková scéna. Tam ale zas jako by si tvůrci nebyli jistí, jak moc se jí vlastně věnovat, takže radši přidali ještě i funk, disco a navrch Elvise, protože toho miluje každej. Dost nepřesvědčivá je Richieho víra ve spásu krachujícího labelu díky objevu punkové kapely Nasty Bits (fiktivní kapela inspirovaná především skupinou Dead Boys, jejíž píseň What Love Is přímo hrají; Dead Boys hrají "hlavní roli" taky ve filmu CBGB z roku 2013). Zcela chápu Richieho okouzlení newyorskou punkovou scénou, kterou tu představují především New York Dolls. Punk vnesl svým návratem ke kořenům rock'n'rollu svěží vítr do nudných vod rocku, v němž vládly kapely jako Led Zeppelin nebo Pink Floyd. Ale vzhledem k tomu, že Dolls (a totéž platí pro Ramones, Dead Boys, Heartbreakers a další) byli, kromě úzkého kruhu svých fanoušků, zcela neznámá a taky nevýdělečná kapela, a Nasty Bits jim tu zatím nesahají ani po kotníky, tak by upadající label spasili asi jen těžko. Stejně tak je matoucí naznačená zářná budoucnost teprve vznikajícího klubu CBGB, který se sice stal kolébkou celé jedné hudební epochy, ale rozhodně na tom nevydělal. A ještě bych vytkl velké množství vedlejších postav, které by si zasloužily víc propracovat. ()
Geniálně natočeno a nádech dobové atmosféry se přímo podbízivě zaryje do kůže. Koksová jízda Richieho a hrabání studia ze dna má parádní grády a scénář vždy vyhodí nějakou šupu. Není to tak ustřelené jako Vlk z Wall Street a asi tuhle branži nešlo vystihnout lépe. Vizuál, výprava je prvotřídní, hudební doprovod chytlavý a jako divák jsem překousl trošku opakující se pasáže a některé táhnoucí se díly. Velká škoda, že HBO seriál utnulo, neboť potenciál pro budování zápletky je obrovský.......8/10 ()
Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji. ()
Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo. ()
Galerie (85)
Zajímavosti (5)
- Richie Finestra (Bobby Cannavale) nosí hodinky Rolex Datejust ve verzi bicolor. (Liqid)
- Projekt, který tehdy nesl název "History of Music," se nejprve krátce ohřál u společnosti Paramount, než v roce 2010 definitivně zakotvil u HBO. Scénář pilotního dílu "zatím nepojmenovaného rokenrolového seriálu" nakonec vzešel z pera Terence Wintera, scénáristy seriálu Impérium: Mafie v Atlantic City (který zároveň napsal scénář k filmu Vlk z Wall Street) a George Mastrase (který stojí za seriálem Perníkový táta). (Zdroj: HBO Europe)
- V 2. epizóde 1. série sleduje Richie (Bobby Cannavale) v kine premietanie filmu Drak prichádza (1973). (Irktus)
Související novinky
Martin Scorsese nezpomaluje
Čerstvě po premiéře epické gangsterky Irčan na Netflixu přichází zpráva, že Martin Scorsese už si vyhlídl další projekt. Kromě krimi Killers of the Flower Moon s DiCapriem a De Nirem teď totiž ještě… (více)
Martin Scorsese a Mick Jagger. Tyto dvě jména jsou ve svém odvětví kultury dosti zvučná a jejich díla jsou pro ona odvětví v obou případech jedny ze zlomových, které více či méně tvořily historii. A tyto dvě zvučná jména a osobnosti, které tyto jména nosí, se daly dohromady a vytvořily seriál, který v prvé řadě slouží jako pocta hudbě, což snadno proklamuje už název. Na začátku je nutné říct, že to opravdu není pro každého. Je to hlavně pro milovníky hudby v rozsahu od 50. do 70. let minulého století, kteří se v tomto rybníčku plném ryb v podobě menších či větších referencí, budou opravdu rochnit a s určitostí to ohodnotí, jako já, plným počtem. Pro neznalé to bude další 7-7,5/10 seriál, díky kterému najdou řadu skvělé hudby, ale to je asi tak vše. Ale jelikož já se řadím do skupiny, co ví a zná, tak jsem si to neskutečně užil. O Vinylu jsem věděl od jeho vydání, ale vždy jsem ho kvůli dalším titulům odkládal. A musím říct, že to bylo dobře, protože v té době jsem věděl o takových 70% méně než teď, takže bych si ho méně užil. Dva, na začátku již zmiňovaní, legendární pánové, díky kterým se o tomto projektu vůbec ví, se na tom podíleli menším či větším způsobem. Mick Jagger spíše přidal něco málo k nápadu a spíše dodával své nabyté zkušenosti z branže. To Scorseseho práce je vidět víc a ujal se postu, díky kterému ho známe. A to sice režie. Na stoličku si sedl sice pouze jednou, a to u úvodní epizody, ale zase nám dal materiál o délce bez osmi minut dvou hodin, což je na epizodu seriálu vskutku nezvyklé a nevšední. Ale chyba to rozhodně nebyla. A co všechno se do takové megalomanie vešlo? První je samozřejmě příběh, který nás zavede na půdu New Yorku na počátku 70. let, konkrétně do krachujícího hudebního vydavatelství, které každý zná, ale bohužel se k němu nikdo nehlásí. Druhotné je představení postav, často velmi různorodých, některé jsou divácky zajímavé svým charismatem, další cool chováním, najdou se i ti s peprnou minulostí, ale všechny mají dozajista společnou jednu věc a to je nátura, která jako další prvek vystihuje 70. léta. Mimo jiné se dostane i na zpodobnění známých tvářím, které více či méně utvářely tvář tehdejších hitparád, ale i umělecky vedených typů hudby či umění samotné (příkladem jest třeba Robert Plant a Bonzo z Led Zeppelin, či Alice Cooper a mnoho dalších). A to všechno je nám stříbrném podnose předneseno ve Scorseseho epizodě, která by se, stejně jako celý seriál, dal pospat jako Vlk z Wall Street, akorát ne na Wall Street a v jiném odvětví byznysu, plus se k sexu, drogám a dalším strastem a slastem těchto povolání, přidává i umění. A právě Scorseseho epizoda je výkop, na jehož sílu už pozdější režiséři bohužel nedosáhnou, ale stále to drží v nadprůměrných kolejích. Samozřejmě, že to má své slabiny, občas se ve větším časovém oblouku dala pozornost věcem, které příběh ani zúčastněné charaktery nikam neposunuly, někdy i dialogy jsou kapánek cheesy a nestabilní, ale to zase zachraňují herecké výkony. Těmto chybkám kraluje konec, který prostě uspokojení nepřinese, protože se u něj počítalo, že bude další série, což se bohužel nestalo, takže v podstatě žádná linka není pořádně uzavřena a když ano, tak takovým stylem, že ano, dalo by se to brát za uzavření, ale rozšíření by to potřebovalo jako koza drbání. Samotné ukončení seriálu po první sérii mě dost mrzí, i kdyby pro to mělo HBO dobrý důvod, tak pořád je zdrcující už z toho důvodu, že seriál na podobné téma prostě není a dlouho nebude. Tyto neduhy jsou ale zastíněny naprosto skvěle vybranou hudbou všech myslitelných žánru a podžánrů, která výborně vystihuje prezentovanou dobu, ale také vzpomíná na léta, které předcházely a o to víc vás potěší, když tu či tamtu skladbu poznáte. Závěrem zde zopakuji své mnohokrát řečené výroky. Pokud jste fanouškem hudby, tak je to povinnost, pokud nejste, tak se asi vyhněte, na konci by jste mohli plakat po ztraceném času. Středně slabších 9/10. () (méně) (více)