SamVimes

Na rozdíl od valné většiny lékařských seriálů, které se zabývají jen románky sexy doktorů a sestřiček, Dr. House je z velké části skutečně o medicíně. Ve velmi volné variaci na sherlockovské motivy geniální lékař a jeho tým řeší případy, s nimiž si kolegové nevědí rady, vydává se po stopách v podobě symptomů, anamnéz, vyšetření i patogenů v domácnostech, aby na konci případu namísto odhalení pachatele určil diagnózu nemoci a nasadil správnou léčbu. V celkovém fungování nemocnice seriál využíval umělecké licence, v odborných detailech se ale sympaticky hodně snažil o přesnost. Neskonale charismatický Hugh Laurie se tady představil ve své životní roli misantropického sarkastického lékaře, kterého by asi nikdo nechtěl potkat v ordinaci, když tam jde s rýmečkou, zato na obrazovkách jej všichni milovali. Diagnostické případy týdne jsou doplněny o zápletky z osobního i pracovního života House (vztahy, závislost, vlastní zdravotní problémy s nohou…), jeho kamaráda Wilsona i zbytku týmu. Když se po třech řadách začalo s obměnami týmu, dávalo to smysl nejen dramaturgicky, ale i vzhledem k ději – kdo by taky vydržel s Housem pracovat déle. Ač se už žádná sestava nevyrovnala té původní (Chase, Foreman, Cameronová), přinášelo to seriálu potřebné oživení. Po osmi řadách nakonec Dr. House vyčerpal snad všechny příběhové zákruty, kam jej jeho často nepřijatelné chování mohlo zavést, a snad všechny neobvyklé nemoci, které mohl vyšetřovat. Přesto nikdy neupadl do rutiny, ani nesestoupil z kvalitativního vrcholu o moc níže, a skončil přesně ve správné chvíli. A pamatujte: všichni lžou a (skoro) nikdy to není lupus!

Prvotřídní drama s vynikajícími herci, režií, kamerou i scénáři. To hlavní je ale fantastická atmosféra sedmdesátkového rocku, kterou je Vinyl nasáklý skrz naskrz. Scorseseho a Jaggerova velká pocta muzice a zároveň seriál, jaký jsem vždycky chtěl vidět.

Sons of Anarchy se mohou chlubit prvotřídní péčí o postavy. Jak z hlediska jejich vývoje, tak jejich vrstevnatosti, tvůrce seriálu Kurt Sutter si totiž na svých postavách, jejich přezdívkách, vztazích a příběhovém pozadí vždycky dává zatraceně záležet. Na ploše sedmi sérií se tady rozehrává výborně gradované drama o lásce (nejen romantické), o rodině, přátelství, loajalitě, ale také o nenávisti a pomstě. Drama plné drsných, stylových i dojemných scén, jež jsou vždy skvěle odehrané, ať už jde o veterány jako Ron Perlman a Katey Sagal nebo Charlieho Hunnama v dokonale padnoucí hlavní roli. Navíc mají Sons of Anarchy jeden z nejlepších písničkových soundtracků, který své převážně bluesrockové, rockové a občas metalové skladby neutíná rychle, ale nechává je patřičně vyznít. Pokud je rovnou nepoužije jako podkres do Sutterových takřka trademarkových dlouhých a skvěle sestříhaných koláží.