Aleluja

Solídna psycho dráma s nepríliš príjemnými hlavnými predstaviteľmi, čo ale bolo zrejme zámerom, keďže inšpiráciou tu bol príbeh vražedného dua „Lonely Hearts Killers“. Každopádne je to (miestami) vcelku pôsobivé, natočené v príjemnom vizuále sedemdesiatkového eurohororu a oceňujem aj to, že si film ustrážil vhodnú minutáž, čo býva pri podobných počinoch častým úletom. No akosi som mal z toho pocit déja vu; že si Fabrice Du Welz tak trochu precvičuje Triera. Nieže by mu to nesedelo, no mám radšej jeho predošlú tvorbu.. ani nie preto, že bola hororovejšia, ale preto, že mi pripadala viac „jeho“. Ale aj tak dobre a predovšetkým lepšie než najnovšia Du Welzova komerčná sračka "Colt 45". (28.03.2015)

Krajina lidské mysli, to jsou opevněné hrady a palisády, které mají chránit to, co člověk považuje za sebe sama, a tedy svůj nesporný majetek. Při konfliktu pak záleží jen na tom, jak dlouho je kdo schopen kráčet přes mrtvoly či se stát jednou z nich. V nedobytné věži své perverzní touhy uchovává Gloria svého milence Michela, kterého ovládla tím, že posunula jeho perverzi o stupeň  výš, a tím prokázala svoji nadřazenost. (11.11.2022)

Dle anotace a doporučení jsem očekávala docela běžné vztahové drama. Chyba! Film spěje k takovému psycho zážitku, který se mu daří vytvářet pomocí detailních a znepokojujících záběrů a to hlavně tváří hrdinů v různých duševních rozpoloženích na cestě k šílenství. Pracuje také s nadpřirozenem, kdy hlavní hrdina zaříkává své "klientky", netuší však, jak výrazně se mu to může vymstít, což ale ve filmu není k mé lítosti zdůrazněno. Film tak přichází o zajímavou rovinu, na druhou stranu může být i pozitivem, že se autor rozhodl nevtahovat další velké téma. Už tak jsem měla v některých chvílích problém film dosledovat, díky tíživému působení. Z hlediska kvality filmu hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Autor evidentně ví, kam tím míří a využívá k tomu potřebných prostředků, ač těžce stravitelných. Z hlediska obsahového si ale ve výsledku z filmu odnáším jenom skličující pocit a přestože, že obdivuji formální stránku, nevím co více by pro mě mohlo být lidsky cenné. Kromě pocitu, že ani pro lásku občas nemá cenu se obětovat, možná snad pro tu nevinnou. Právě proto se nejspíš rozhodně hlavní hrdinka tak, jak se rozhodne. Ale to vám neřeknu, tam se musíte doprotrpět sami. (11.07.2014)

Od chvíle ako som zistila o čo reálne v tejto snímke pôjde,zbystrila som všetku moju pozornosť a neverila som vlastným očiam.Tu neplatí pravidlo zamilovaných ,,vidieť cez ružové okuliare" či vari byť ,,zaslepený láskou".Hlavná hrdinka to poňala po svojom a jej žiarlivosť ju priviedla až do takej miery,že nepoznávala svoje hranice a ona sama ako žena sa stala vražedným nástrojom pre svojho amanta.Pre niekoho nonsens,pre iných možno štipka reality,pretože v tomto prípade ,,keď ho miluješ,nie je čo riešiť".Ak chcete vidieť ako len jedna žena dokáže byť posadnutá mužom,pozrite si a nebudete veriť vlastným očiam,tak ako ja. (30.06.2015)

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. (24.05.2014)