Volání netvora: Příběh života

„PŘÍBĚHY JSOU DIVOKÉ BYTOSTI, CONORE O'MALLEY. KDYŽ JE VYPUSTÍŠ, NIKDY NEVÍŠ, CO MOHOU PROVÉZT…“ /// Mix skutečnýho života a moudrejch příběhů ztvárněnejch fajn animací z vodovejch barev. Smutný drama o noční můře, jakou nemáš jen ty, Conore. Lidi jsou totiž komplikovaný bytosti… (kurva, to byl hnusnej doják!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Volání netvora“, kterou v roce 2011 napsal Patrick Ness, neznám. 2.) Umírá mi máma. 3.) Jsem neviditelnej. Dá se to léčit? 4.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.08.2018)

Smekám před hereckým výkonem mladého hlavního hrdiny, jehož život se dostává kvůli tragickému kontextu do ambivalence - jeho největší pravdy. Chápu, že celé to musí být hrozné, osobně jsem si též prošel hrůzami, ale celý film je laděn tak trochu monotónně do jediné emoce: vzteku. Sám jsem měl barvitější pocity tragédie. Nesoudím, jen jsem u filmu usnul. (01.04.2017)

V Arrivali sa lúčila matka s dcérou, tu lúči syn s matkou. Vážnejší, temnejší a myšlienkovo hlbší film než Spielbergov hravý The BFG, s ktorým sa núka porovnanie. A Monster Calls je vlastne ďaleko viac smutnou drámou, než fantasy dobrodružstvom. Všetko v ňom sa točí okolo rodinných vzťahov a fantasy prvky sú iba prostriedok, ako príbeh priblížiť deťom. Neviem ale, či by som svoje deti chcel zaťažovať tak smutnou témou. Na pripomenutie si niektorých hodnôt je to ideálne skôr pre dospievajúcich. Tí ale dajú prednosť odtieňom šedej. (10.01.2017)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)

Z pohľadu tých čo majú dosť rokov na to, aby boli ešte deťmi, no málo rokov aby boli dospelí, to bolo perfektné a inovatívne v mnohých smeroch. J.A. Bayona vie teda narábať s atmosférou, to treba uznať. Navyše len málokedy sa stáva, aby bola dráma so smutným námetom takto inteligentne kombinovaná s iným žánrom, v tomto prípade fantasy, takou rozprávkou pre staršie deti. Krásne potemnelý príbeh zahalený do jedinečnej atmosféry, v ktorom sa zrkadlí množstvo metafor a predobrazov zo života, na ktorých vyjavenie detskému svetu slúži práve tento rozprávkový motív. V tomto smere to bolo geniálne vymyslené. Poviem ti tri príbehy, štvrtý mi porozprávaš sám... Postaviť sa svojmu strachu a zdolať svojich démonov je náročné, ale je to nevyhnutné, pokiaľ sa chceme v živote niekam posunúť. Tak šikovne namiešaná dráma a fantasy sa vidí iba veľmi zriedka. (31.01.2017)