Líza, liščí víla

V tomto filme je všetko. Je to romantický film, komédia, artový film, scifi o smrti, poézia. Je v tom poetika japonského popu, fínskeho country a občas aj nejaká filmová hudba. Umenie sa snúbi s vkusným gýčom a oči tešiacim nevkusom. Rád Lizu porovnávam k už kultovému filmu Amelie. Hej, Maďari to s kamerou vedia. (20.03.2017)

"Rukulíbám, slečna Ufonka?" Přiznávám, že maďarských filmů jsem viděl tolik, že bych je jistě spočítal na prstech jedné ruky. Ale tato romatická a zatraceně černá fantasy komedie je jedním z nejhezčích snímků, co jsem viděl a od nynějška mou kultovkou! Excelentní "retro" režie, parádní stylizovaná kamera a nadstandardní herecké dialogy i monology, včetně hereckých výkonů... prostě nádhera :-) "Láska je jako... Však víte... Kurva práce?" (20.01.2019)

-5* připravte se na pořádnou dávku surrealismu říznutého černým humorem ozdobený poetickým deštníčkem. Já mám podobné bizarnosti rád a téhle můžu bez rozpaků dát i slabší 5 hvězdu. Hodně jsem tam cítil vliv režisérů Wes Andersona i Jean-Pierre Jeuneta a tak věřím, že kdo je má rád, tak potěší i toto dílko - bez schopnosti nadhledu a hravosti to ani nezkoušejte. Pro mě to byl jak vizuální, tak i hudební zážitek a znovu maďaři potěšili. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.02.2016)

"Krabí burgr vychladl". Mek mek, tak je mi líto, ale už po prvních pěti minutách děje tohoto jinak hravého a výtvarně vytříbeného fantasy snímku, umístěného zřejmě do nějaké kapitalistické alternativy maďarské metropole sedmdesátých let dvacátého století, mě přemohl pocit zklamání a neochabl ani po první třetině filmu, ve které došlo ke zkrášlení jeho hlavní hrdinky. Nicméně musím uznat, že jsem se při sledování tohoto díla ani trochu nenudil, ale na druhou stranu mě na něm zaujal jen ten zcela nový způsob, jakým lze také vnímat symbol červeného kruhu na japonské vlajce. No a co se týká lišek, tak mě napadlo, jak je Japonci i Maďaři vnímají stejně "pozitivně" jako dánský "Antikrist", Lars von Trier a že není nad naší Bystroušku, které se bát zatím nemusíme, mek mek. (27.02.2016)

Film svým vizuálním pojetím pendluje mezi tvorbou Wese Andersona a filmem Amélie z Montmartru. Mezi Lizou a Amélií lze ale spatřit značný paralelismus v jejích funkcích; Amélie rozdává lásku, kdežto Liza (ne vlastním zaviněním) smrt. I přes naznačené výše, film funguje sám o sobě a nepostrádá originalitu a komplexnost. Originalitu dodává figura japonského popového zpěváka, který je hybatelem celého vyprávění, a i když chvílemi jeho výstupy působí absurdně a trapně, nedá se mu upřít funkce ozvláštnění ve filmu. Komplexní je film mimo jiné kvůli operacím s časovými vztahy syžetu a fabule: trváním (smršťování času fabule), pořádku (příběh není vyprávěn chronologicky) a frekvenci (události a motivy se napříč filmem opakují a různě variují). Stylizovaný moderní romantický příběh, s místy až moc překypující dávkou absurdity, působí, díky jeho ozvláštňujícím funkcím a zajímavým tvůrčím nápadům, veskrze pozitivním dojmem a svým vzezřením jako by se zcela vymykal kontextu maďarské tvorby [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (05.11.2016)