Rudá mašina

Napínavý i vtipný, nestranný i výmluvný, nabitý fakty i obrazy. O Rusku toho řekne více než historik s politologem dohromady, navíc rehabilituje právo výjimečných nehraných filmů na velké plátno. Zůstal sice „jen“ u nominace, klidně by však mohl nosit přívlastek oscarový. Celovečerní dokument Rudá mašina přichází do našich kin před hokejovým šampionátem, ale rozhodně není určen jen fanouškům a znalcům sportu. I člověk, který bodyček považuje za nadávku a zakázané uvolnění za nevěru, se chytí. A nepustí.V kouzelném úvodu se klíčový úlovek, někdejší kapitán sborné a později Putinův ministr sportu Vjačeslav Fetisov, mlčky zabývá svým mobilním telefonem, zatímco režisér vysvětluje, co by rád – a po své snaživé přerývané samomluvě se dočká jen úsečného: „Teď něco vyřizuju.“ Scéna, kterou by jiný tvůrce vystřihl, nádherně zdůvěrní vztah filmaře s jeho hrdinou, který se vzápětí rozpovídá: přehledně, věcně, bez emocí, o to působivěji. Film se hltá všemi smysly, díky bohatému obrazovému materiálu i očima. (17.06.2020)

Šikovné chlapce se Tarasovovi podařilo vypiplat. V archivních záběrech působil opravdu jako velký průkopník a pohádkový dědeček. Bezesporu nemůže být pochyb o tom, že se jednalo o nejsilnější tým všech dob, a to se vystřídalo několik generací. Za vše mluví statistika. Jakéhokoli turnaje se Sovětský svaz zúčastnil mezi lety 1954 až 1991, tak vždy udělal medaili, přičemž v drtivé většině případů se jednalo o zlato. To byl opravdu dobře promazaný stroj. Sověti prokázali, že nakládat se sportovci takřka jako s divou zvěří, vede ke stejným úspěchům, jako v práce se zvířátky v cirkuse. Trávit 11 měsíců v roce v tréninkovém kempu, to už silně zavání pobytem v pracovním táboře. Je tedy na pováženou, zda vynaložená cena za úspěchy, byla těmto úspěchům úměrná. Celý dokument nepojednává moc o celé historii sovětského hokeje, ale soustředí se spíše na jednu jeho generaci, kde dominoval Slava Fetisov, což je možná trošku škoda, ale neubírá to dokumentu na zajímavosti. Já hltal takřka každou minutu. Tvůrci moc hezky a s vhodným odstupem odprezentovali, kterak to na východě tenkrát chodilo a divák dostal skvělou možnost nahlédnutí do zákulisí velkých úspěchů. Bylo opravdu šílené sledovat ten brutální rozdíl mezi východní a západní filosofií přístupu ke sportu a hlavně k životu jako takovému. (02.10.2019)

Skvěle natočený dokument, u kterého jsem během sledování nezůstal ani minutku nepozorný a znuděný. Jako člověk, který tuto éru hokeje nikdy nezažil, jsem byl uchvácen, jak vše probíhalo a jaké měli hokejisté v Sovětském svazu nelidské podmínky pro život. Opravdu emotivní dokument, který musel kdekoho uchvátit. (24.07.2015)

Totální šlupka a to to bylo ještě vlastně povrchní a kdo by kdy řekl, že mne dojme dokument o hokeji? 10/10 Jediné mínus je, že mne štve proč něco podobného neumíme natočit u nás? Vždyť v době, kdy RUdá mašina dávala rozdílem třídy týmům z NHL, my měli jedinej mančaft na světě, co jim mohl konkurovat... (01.05.2017)

Kdybych o (sovětském) hokeji vůbec nic nevěděl, asi budu nadšený. Jenže dokument jednostranně vychází z povídání Vjačeslava Fetisova a temných stránek jeho i SSSR se dotýká "diplomaticky" (tedy krom diktátorského trenérství Tichonova, tam to zjevně bylo osobní). Raději manipulativně ždíme emoce vlezlým sledováním slzavých pohledů při prohrách (Lake Placid 1980), výhrách (ZOH '84), "zradách" či jiných tragédiích. (12.02.2019)