Vlna

Velmi solidní Norská jízda, pohrávající si s myšlenkou katastrofického následku po pádu utržené hory do jezera. Velmi dobrá práce po dějové i efektní rovině. Zbytečný patos a lechce nelogické chování se ale najde (Přece nenechám malou dceru utíkat o záchranu se sousedem proto, abych zachránil jeho ženu uvízlou mezi auty? Logicky se snad postarám o dceru a ženu ať si zachrání dotyčný soused, případně záchranu provedu společnými silami) a je toho víc. Všechny tyhle faily jsou ale v rámci žánru naprosto běžné a snad i nutné zlo k tomu, aby se odehrálo něco víc a přitvrdil se strach a panika. Jinak je to velmi atmosférický biják, který s přehledem konkuruje miliardovým Hollywoodským blokáčům. Kvalitní pobaveníčko. (17.12.2015)

Po dlouhé době opět kvalitní katastrofický film. (Kam se hrabe 2012 či San Andreas.) Norové vložili do svého filmu vše a je to znát. Napětí je patrné už z pár minut filmu. Vtáhlo mě to a netrpělivě jsem čekal, co se stane. I tak mě lehce zklamal konec, který jsem vlastně čekal - tak proč si stěžuji? Vlna je ukázkou toho, že i jiné země umí natočit kvalitní podívanou. (13.07.2016)

Naděje, že by severský příspěvek do, již od svého počátku, vyčpělého žánru katastrofického filmu přinesl nějakou inovaci začíná a končí u Ane Dahl Trop Hlouposti, jejíž inteligentní, aktivní a milující postava matky nemá ve filmech tohoto typu obdoby. Zbytek je sice technicky vyzrálý, ale nijak zvlášť zajímavý. Posledních dvacet minut už čistej Emmerichovskej facepalm. Pokud si nemůžete dovolit lítat na svátky letadlem, potěší vás mladý Stropnický v hlavní mužské úloze. (11.05.2016)

Kolébá se velryba, celé moře rozkývá, už se vlny dělají, od prostředka ke kraji.. Nahraďte v této dětské říkance velrybu sesutým horským masivem a kraj turistickým městečkem na pobřeží fjordu a máte první skandinávský katastrofický film ever. Klasicky se načrtnou charaktery (nesmí chybět před neštěstím varující odborník ve střetu se skeptickým nadřízeným, co nechce vyvolávat paniku, dokud sama nepřijde), pak udeří vlna (působivá desetiminutovka) a nakonec se suterén přímořského hotelu změní na útroby Poseidonu. Bohužel, tato poslední půlhodinka, kdy se masírují srdce, voda je jak kafe a ohně hoří jen kvůli světlu pro kameru, svou znouzectností stahuje Vlnu do vod průměrnosti. Navíc jsem se nemohl bát o hlavní postavu, protože dobře vím, že na předsedu Strany zelených by si příroda netroufla.. (05.10.2016)

Takový kolem toho ti Noři dělali humbuk a nakonec jen do fjordu hapalo popkornové skalisko a zvednutá hladinka unyle vycachtala pár trollů z jejich brlohů. Naprosto taky spláchla obvyklou skandinávskou originalitu a zůstala jen prachsprostá, tisíckrát viděná holyúdská matrice, osazená Radkem Šmrhou, pár sterilními Heyerdaly a několika chladnými bezpoševními Norami, kolem kterých zamrzají i termály a gumovatí ocelové trubky. S těmi dvaceti minutami fjordího vlnění se sice poňuňali moc hezky, nicméně zbytek je otravně omletý syžet, plný teplých přátelství a rektoryvných rodinných hovnot. (06.01.2016)