Obsah
-
Ve filmu Matka (Мать) není žádná rozpačitost. Větší umění? Bezpečnější umělecká zkušenost. Není to jen bezesporné nadání mladého, čtyřiadvacetiletého režiséra Pudovkina, je to jednota světového názoru, která nedovoluje podobné úchylky. Ve filmu je prožitek lidu. Jen z tohoto prožití může pocházet Pudovkinova znalost lidského materiálu a jeho ovládání. Hodně pracuje s jednotlivými typy. Jde v tom však daleko na naturalistické líčení prostředí. Za každým typem stojí společenská vrstva. Ať je to hráč na balalajku, ať je to dělník, ať je to dozorce, ať to jsou průmyslníci, ať to jsou vojáci a důstojníci každý jednotlivec zastupuje skupinu, třídu, část společnosti. Z těchto tváří vyčteme ruský osud. Kameraman jako Dostojevskij. Pudovkin dává lidi snímat podle jejich významu v dějích normálně nebo zvětšené. To nejsou obvyklé ozřejmující detaily. To je druhý význam nad mimickým dorozuměním, symbolizování ne fantastickým alegoriemi, nýbrž realitou poslušnou filmové techniky. Tak je toto zdůrazňování zároveň skladebným tajemstvím. Těla rostu a smršťují se. I v nehybném tu je pohyb. Jak skvěle je to všecko hráno. Syn, který se poprvé zasměje, když mu matka ve vězení podstrčila dopis. Stařík, zrádce, hospodské typy. Podivuhodné je uvolňující a zase napínající včleňování krajiny. Skvělý film, snad první, v němž jsou kompozičně zvládnuty osud jednotlivce a osud masy. (oficiální text distributora)
Ve filmu Matka (Мать) není žádná rozpačitost. Větší umění? Bezpečnější umělecká zkušenost. Není to jen bezesporné nadání mladého, čtyřiadvacetiletého režiséra Pudovkina, je to jednota světového názoru, která nedovoluje podobné úchylky. Ve filmu je prožitek lidu. Jen z tohoto prožití může pocházet Pudovkinova znalost lidského materiálu a jeho ovládání. Hodně pracuje s jednotlivými typy. Jde v tom však daleko na naturalistické líčení prostředí. Za každým typem stojí společenská vrstva. Ať je to hráč na balalajku, ať je to dělník, ať je to dozorce, ať to jsou průmyslníci, ať to jsou vojáci a důstojníci každý jednotlivec zastupuje skupinu, třídu, část společnosti. Z těchto tváří vyčteme ruský osud. Kameraman jako Dostojevskij. Pudovkin dává lidi snímat podle jejich významu v dějích normálně nebo zvětšené. To nejsou obvyklé ozřejmující detaily. To je druhý význam nad mimickým dorozuměním, symbolizování ne fantastickým alegoriemi, nýbrž realitou poslušnou filmové techniky. Tak je toto zdůrazňování zároveň skladebným tajemstvím. Těla rostu a smršťují se. I v nehybném tu je pohyb. Jak skvěle je to všecko hráno. Syn, který se poprvé zasměje, když mu matka ve vězení podstrčila dopis. Stařík, zrádce, hospodské typy. Podivuhodné je uvolňující a zase napínající včleňování krajiny. Skvělý film, snad první, v němž jsou kompozičně zvládnuty osud jednotlivce a osud masy. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
dwi
Matka patří k výjimečně sugestivním dílům, které se ani na poli němých filmů nevyskytují často. Vsevolod Pudovkin natočil svoji celovečerní prvotinu podle Gorkého románu Matka. S ohledem na dobu vzniku a s přihlédnutím k románové látce se nemůžeme divit, že revoluční duch vystupuje snad z každého záběru. Duch tvrdý, nesmlouvavý a impozantně podaný. Hlavní podíl na tom má technické ztvárnění. Režisér dynamicky střídá jednotlivé záběry, čímž neustále udržuje tempo. K tomu přidává jednoduché metafory. Časté montážní postupy mají ukázat hloubku záběru, strhnout divákovo vnímání. Děj se odehrává na pomezí jedné rodiny, jež je nemilosrdně konfrontována s tehdejší společenskou situací. Pudovkin se tedy zaměřuje na vykreslení psychologie jednotlivce, které dává do souladu se sociálním prostředím oné doby. V tom se výrazně odlišuje od Sergeje Ejzenštejna , který se přikláněl k masovým hrdinům - revolučnímu davu. Styčné body ve vykreslení sociálních vrstev se u obou ale dají najít. Povýšenost a arogance kapitalistů, nemilosrdnost a brutalita carského vojska a neústupnost, víra ve správnou věc v rukách rebelujícího obyvatelstva. Kdybych měl ještě něco vyzdvihnout, byly by to herecké výkony. Pudovkin, dříve žák Stanislavského, dokázal hercům vdechnout dojem lidskosti a živelné energie. Dramatické pnutí u nich graduje hlavně do velkých detailů obličeje... A proto, koho zajímá vrcholné období ruské němé kinematografie, měl by nejprve sáhnout po tomto ojedinělém filmu.(12.4.2004)
-
Mahalik
Vera Baranovskaja se postaví do středu silnice, zvedne prapor, mává s ním, brečí. Proti ní jede ozbrojená banda vojáků na koních, aby rozehnala dav, přímo na ni. Chápu vypjatost té scény, ale v tu chvíli jsem vybouchl smíchy! Leč Very výkon dosáhl v daný moment maxima a mě donutil uklidnit se. Tenhle hysterický výstup mi připomněl Marii Falconetti, která brilantním způsobem zahrála Johanku z Arku v osmadvacátém roce. Dvě ženský, který rozhodujou o osudu, každá s jasným cílem, každá psychický vydeptaná, ale přesto jsou úplně jiné. Zajímavé. 70%(8.11.2009)
-
liborek_
Problémem sovětské kinematografie dvacátých a třicátých let je, že nelze nevidět propagandistický charakter většiny děl, nicméně jejich nesporná umělecká kvalita nás nutí přivírat nad tím oči. Ať už mluvíme o Eisensteinově Křižníku Potěmkin, Dovženkově Zemi, o Třech písních o Leninovi Dzigy Věrtova nebo Matce Vsevoloda Pudovkina. Pudovkin natočil svoji filmovou prvotinu podle románu Maxima Gorkeho a na rozdíl od Eistensteina, který se soustřeďoval na masy a jejich revoluční funkci, Pudovkin zobrazuje jednotlivce, kteří tuto masu tvoří. Film zachycuje přerod konzervativně smýšlející matky mladého rebela v podobně horlivou revolucionářku. Pudovkin vhodně využívá montáží a překvapivých detailů, které zvyšují napětí a hloubku vyprávěného příběhu. I přes docela průhlednou průvodní myšlenku je zpracování takové, že se Matka právem řadí mezi to nejlepší z němé éry.(3.8.2006)
-
Fingon
Závěrečná scéná patří suveréně mezi to nejlepší, co se kdy na filmovém plátně objevilo...(18.5.2008)
-
Flego
Revolučnosť a proletarizmus sa rovnomennému dielu Maxima Gorkého z roku 1906 pochopiteľne nedá uprieť ( hoci si s Leninom neskôr veľakrát nerozumeli ), a v podobnom duchu sa nesie i film. Výnimočnosť tohto filmového diela je pri zobrazení rôznorodosti sociálnych vrstiev jednoznačne vo vykreslení jednotlivcov. A je to práve život v neuveriteľnej chudobe utrápenej Nilovny ( s revolucionársky zmýšľajúcim synom Pavlom ) s despotickým pijanom a násilníkom. Až jeho smrť, ktorú nestačí ani oplakať a rýchlym pohybom udalostí, ktoré sama spôsobí, ju presvedčí, že jediná cesta je cesta jej pokrokovo zmýšľajúceho syna. Pudovkin je veľmi silný v sugestívnom ponímaní, dáva dôraz na detaily a podarilo sa mu vytvoriť zaujímavé, emotívne dielo, ktoré právom patrí do fondu svetovej kinematografie.(6.11.2009)
-
anais
Matka se rozvíjí pozvolna (to je věta!). Revoluční duch tu rezonuje od počátku, ale pořádnou akci divák vychutná až v saném závěru. Bližší než Pudovkinův klasický, až archaický způsob vyprávění je mi cokoliv od Ejzenštejna. Jeho díla jsou na první pohled sice méně srozumitelná, ale dokáží strhnout (použitím téže řeči jako třeba Greengras ve filmech o Bournovi - příběh jde stranou, forma vítězí nad rozumem). Patos je u něj stravitelný, protože jsme k jeho přijetí dovedeni za ručičku s takovou intenzitou, rozmachem a rychlostí, aniž bychom se museli zabývat jeho oprávněností. Oproti tomu Pudovkin svůj příběh buduje s pomalou jistotou, kterou završí ikonickým pohledem na matku s vlajkou v ruce. Divák čeká než mu ji Pudovkin ukáže ze všech úhlů a přesune se k dalšímu obrazu. Zatímco Ejzenštejn využívá montáž ke zobrazení protikladů, které často působí šokujícně a vtipně, Pudovkin se spokojí s prostou alegorií rozbouřeného davu a tajících ker. Je to silné, ale při srovnání s dobovou konkurencí to prostě není to nejlepší.(16.1.2010)
-
Ilicka
Kdybych měla zvolit mezi Matkou a Potěmkinem, volím Matku, u níž je mi téma bližší a při mírném zobecnění v ní nefunguje ta iritující politická agitka. Věra Baranovská mě uhranula, stejně jako nevinný a pevný pohled Pavla a silná závěrečná scéna, která se může zdát i silně ironickou - Pavel uprchne z vězení nebezpečně, po ledových krách, ale stejně je zatracen.(10.12.2009)
-
sta
První němý film, který jsem kdy viděl - asi proto nemůžu jinak než dát plný počet, ale skutečnost, že film mluví sám a bez zbytečných slov vystaví příběh s poselstvím, je tak silný zážitek, že ve mně zůstane do konce života.(21.5.2003)
-
Baxt
7/10 Zdůraznit v ryze socialisticky-propagandistickém dramatu důležitost jednotlivce a a jeho matky? Dirigovat montáž jako Ejzenštejn v nejlepších letech, třebaže k tomu zvolené téma vůbec nevybízí (pomineme-li pár scén, zejména v druhé polovině)? Podivné. Naopak si vážím nejednostranného vykreslení společenských poměrů v předrevolučním Rusku, dát do opozice hrdinova otce a vůbec všechny stárnoucí muže, na to musel mít Pudovkin pořádně neotřesitelné postavení. Ale Stávka je přeci jenom jinde.(4.1.2012)
-
JayZak
Nelze upřít výborné filmařské kvality, kdy zejména psychologizace postav byla neobvykle hluboká, Pudovkin šikovně využil všechny možnosti němého filmu, kdy postavy opravdu skoro vůbec nemusely promlouvat a přesto bylo jasně zřetelné, o co jim jde a co vyjadřují. Dále je hodno zmínit pozoruhodný střih, přesvědčivou symboliku, například v průběhu filmu opakující se motiv ledových ker (a taky ke konci uzavírající se) nebo velkolepé záběry, jako koňská jízda a zejména ubíjející závěrečná scéna. Od čeho jsem se ale nemohl odpoutat, je ideologický podtext, co se tam neustále vtírá a podobá se až propagandě, která mi není sympatická v jakékoliv podobě či politickém směru. Je otázkou, zda vůbec "vinit" na podílu tvůrce filmu, když to pramení už z Gorkého předlohy, ale to nevyvrací fakt, že se to nesmazatelně podepsalo na mém dojmu.(10.11.2010)
-
Sandiego
Jeden jediný pohled Very Baranovské skýtá nezapomenutelný zážitek. A když se k tomu ještě přidají scény s tajícím ledem, působivost Matky dosahuje maxima.(11.11.2008)
-
d-fens
ocenenia : Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 8. miesto(15.5.2010)
-
wovsi
Scéna tání lédů, kdy se kry rozpohybují na rozbouřené řece stejně, jako se uvede do pohybu finální vzpoura, je vážně fantastická...(28.4.2009)
-
SaNcHeZ_cz
Herecký koncert zaobalený do nejen dobově slušných vizuálů, místy sice poněkud chaotický ale ve výsledku slušný snímek s několika opravdu povedenými scénami. Propaganda vzepření se pracujícího lidu vůči mocnostem. Závěrečná scéna kdy matka drží vlajku je jedním z nejvýraznějších filmových okamžiků nejen na poli němého filmu.(8.11.2010)
-
corpsy
Smutne sa žilo v tých dobách. A tento film vám to podá s takým realizmom, až vás zamrazí. Herecký film, v ktorom dominuje herečka Vera Baranovskaja so svojim excelentným výkonom, ktorý chytá za srdce.(27.10.2010)
-
Amputace
V souvislosti s tímto dílem mě pokaždé napadne, že Pudovkin zašel co do pojetí montáže atrakcionů a především dialektické montáže ještě mnohem dál, než Ejzenštejn ve svých stěžejních filmech Stávka, Křižník Potěmkin a Deset dnů, které otřásly světem, třebaže právě on byl jejich původcem a hlasatelem. Například scéna, ve které přináší matka svému synovi do vězení zprávu od jeho přátel a do toho je prostřiháváno na dva dozorce, z nichž jeden začíná podřimovat a druhý se baví pohledem na tonoucí hmyz, je přesnou ukázkou toho, jak si představuji dialektickou montáž. Zatímco v Ejzenštejnových filmech jsem podobné momenty musel pracně hledat, Pudovkin jimi doslova hýří. Je dost možné, že jsem poetiku Ejzenštejnových filmů zcela nepochopil a třebaže je právě on považován za hlavního ruského filmového průkopníka, pro mě zůstává vrcholným dílem ruské montážní školy právě Pudovkinova Matka.(18.4.2011)
-
see_sawandrew
Leninův citát v úvodních titulcích prozradí více, než je nutné, ale divák, který alespoň trochu zná historické reálie, může snadno odhanout, jaký charakter bude mít tento film. Útěk z vězení po ledových krách, prostřihávaný scénou davu na mostě, je něco jako tehdejší sovětská filmová modla. 80%(6.6.2010)
-
everlong
video můžete zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=6sUc_QPEqbc(26.12.2010)
