Orphans of the Storm
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Louis F. GottschalkHrají:
Lillian Gish, Dorothy Gish, Joseph Schildkraut, Katherine Emmet, Morgan Wallace, Sheldon Lewis, Creighton Hale, Leslie King, Sidney Herbert, Monte Blue (více)Obsahy(1)
Henrietta a Louisa jsou vychovány jako sestry. Když Louisa oslepne, je na Henriettě, aby se o ni postarala. Společně jedou do Paříže, kde nahlédnou do světa nabubřelé aristokracie i chudé lúzy, která ve svých slumech plánuje slavnou velkou revoluci. Přesto jako by se po ní nezměnilo nic, protože bezpáteřní Robespierre se ve své krutosti vyrovná královským praktikám a možná je i předčí. Henrietta je kvůli lásce ke šlechtici odsouzena spolu se svým milým k trestu smrti. Najde se někdo, kdo by ji dokázal zachránit před gilotinou?
Film "otce filmové režie" D. W. Griffitha, ve kterém naposledy spolupracoval se svojí dvorní herečkou Lilian Gish (a také poslední film, ve kterém se sestry Gishovy společně objevily), měl být v době svého vzniku ironizující paralelou k nedávno proběhlé revoluci v Rusku a ukazovat tak její nefunkčnost a zbytečnost. Dějový podklad pro svůj snímek si režisér na doporučení Lilian vybral z populární divadelní hry "Dva sirotci" autorů Adolpha d'Enneryho a Eugèna Cormona, která byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků, a proti očekávání obsadil hravou a aktivní Dorothy Gish do role pasivní Louisy a oproti tomu Lilian, která byla známá hraním bezmocných sužovaných hrdinek, do role neohrožené Henrietty. (Morien)
(více)Recenze (14)
Griffithovi se s Dětmi velké revoluce povedlo zůstat někde na pomezí geniální Intolerance a sentimentálního Zlomeného květu. V případě tohoto filmu je však největším mínusem jeho délka, některé scény jsou opravdu vycpávkové, podobně jako občas lehce krkolomné zvraty. Přesto jde po režijní stránce opět o velké dílo doby němého filmu. ()
D.W.Griffith bol majstrom réžie nielen z hľadiska svojho neuveriteľného megalomanstva, ale predovšetkým dokázal pracovať s hercami, divákovimi emóciami a gradáciou svojich príbehov. Dve a pol hodiny pri 90 rokov starom filme a ani minúta nudy, tomu hovorím nadčasovosť. Orphans ponúka aj dostatok podnetov na zamyslenie, podávaných síce polopaticky, ale v kontexte doby to vôbec neprekáža a skôr film udivuje nečiernobielym poňatím postáv, respektíve davu, ktorý nie je ani v prípade šľachty, ani v prípade chudoby vykreslený v pozitívnom duchu. V tom sú zobrazené až jednotlivé postavy, či už z jedného, alebo druhého tábora. Nech sa dajú súčasní režiséri so svojimi CGI historickými veľkofilmami a instantnými melodrámami vycpať, ja si radšej pozriem tisícky štatistov v reálnych kulisách a krásny príbeh lásky dvoch sestier v 90 rokov starom veľkofilme. ()
D. W. Griffith opět ukazuje svoje režisérské mistrovství, kdy dokonale zachycuje podstatu a atmosféru jednotlivých scén. To platí jak o scénách násilných, které je pácháno především na dvou sestrách, tak třeba ve scéně se šlechtou. Velká revoluce není obecně téma, které by mě zajímalo, ale film poměrně věrně zachycuje dobu a místo, a to jak exteriéry, tak i interiéry a oblečením postav. Griffith opět ukazuje, jak dokáže pracovat s tím, co chce prezentovat a jak moc věrně se o zachycení snažil. Herecké představitelky, ve skutečnosti sestry Lilian a Dorothy Gish, jsou pak opět ozdobou filmu. Na svou dobu jsou všechny Griffithovy filmy prostě úžasné. Navíc tenhle je tematicky méně kontroverzní. ()
D. W. Griffith bol naozaj skvelým režisérom. Vedel veľmi efektne zinscenovať príbeh na veľké plátno. Toto je jeden z príkladov. Nieje to jeho najmajstrovskejšie dielo, ale určite jedno z tých najlepších. Dobrý ťah bol aj obsadiť do úlohy sestier, skutočné sestry Gishové. Vyznie to tak potom reálnejšie. Určite skúste. Výpravný snímok, ktorý by vás mohol zaujať. ()
[3,5*] Po výbornom Way Down East (1920) akoby Griffith spravil krok späť a vrátil sa k štýlu filmov The Birth of a Nation (1915) a Intolerance (1916), čiže k veľkolepej výprave, epickosti, ale aj k povrchnosti pri budovaní príbehu a vykreslenia charakterov. A opäť si neodpustil aj nejakú tú propagandu (skvelá americká demokracia versus anarchia a boľševizmus). Scenár bol vymýšľaný za pochodu a je to vidieť na jeho rozháranosti. Bavilo ma skoro všetko okolo sestier, to ostatné už menej. Herecký prejav Lillian Gish bolo opäť radosť sledovať, tentokrát bola navyše výdatne podporená svojou sestrou Dorothy. Film prináša niekoľko nezabudnuteľných, veľmi pôsobivých scén, medzi ktoré je ale žiaľ napchaté množstvo vaty, plnej naivity a teatrálnosti. Z tých najpôsobivejších scén spomeniem dekadentnú oslavu aristokracie (niečo ako ples upírov) a oslavu ľudu po víťazstve, ktorá sa jej podobala svojou zlovestnou povahou. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (1)
- D.W. Griffith dokončoval scénář ještě v průběhu natáčení filmu. (ČSFD)
Reklama