Muž na střeše

První Widerbergova krimi s typickým severským nádechem přináší v první polovině zajímavý náhled na únavné mravenčí pátrání po identitě vraha pochybného policisty. Druhá polovina pak spadne do dlouhé akce s likvidací klíčového pachatele, natočené tak strhujícím způsobem, že prakticky nedovolí divákovi odtrhnout oči od plátna či obrazovky. Po celý čas z filmu dýchá silná atmosféra a děj nabídne nejednu dechberoucí scénu (ať už úvodní strašidelnou vraždu s okem vraha mezi závěsy nebo též děsivý pád vrtulníku mezi zvědavý dav vyhlížejících lidí). Po dějové stránce se Muž na střeše vlastně nijak extrémně neliší od zde mnohem populárnějších akčních krimi thrillerů 70. let např. s Belmondem nebo Clintem Eastwoodem. Zcela odlišným je v první řadě zpracování, které se tady víc než na akci a prostoru pro herecké hvězdy soustředí na realistické pojetí policejní práce i psychologii vyšetřovatelů během pátrání. Rovněž akční zásahy včetně příprav i jejich následků Widerberg zobrazuje zároveň i jako velký psychický nervák pro zúčastněné policisty. O to více u tak silně realisticky zaostřeném krimi thrilleru může zamrzet těch několik do očích bijících podivností ohledně konání policistů, ale jinak bych ohodnotil Muže na střeše snad ještě kapánek lépe, než pozdějšího Muže z Mallorky. [80%] (04.08.2021)

Vyšetřování případu je zdlouhavé, velmi zdlouhavé, přesto není nudné. Výborný starý český dabing (Filmové studio Barrandov r. 1980; Ota Sklenčka - Alfred Strejček - Jiří Krampol - Václav Postránecký - Vladimír Ráž - Soběslav Sejk - Jiří Zahajský a další) a především velká škola filmového realismu. Novodobí filmaři by si měli vzít přiklad třeba ze scény, ve které je Martin Beck postřelen, tak totiž vypadá zranění střelnou zbraní, krev pulzovitě vytéká z rány, a protože kulka zřejmě zasáhla plíce, je plná bublinek. Tip na nákup DVD od Levných knih, které tentokrát kupodivu koupily i licenci na původní dabing. Dobrá práce. (19.03.2011)

Film dvoch rozielnych polovíc. Tá prvá, komorná, psychologická a detektívna je lepšia, ale zase tej druhej treba nechať, že aj Švédi dokážu nakrútiť svižnú dlhú akčnú sekvenciu, trvajúcu niekoľko desiatok minút. Čo tam po logike, dôležité je, že to šlape a že je to občas aj vtipné. Celé to mieri na kritiku vlastných policajných radov, čo môžete brať buď ako nutné klišé, alebo ako odvážnu sebareflexiu. Každopádne o triedu lepšie, ako nudný Muž na balkóne. Muž na streche má proste šťavu. (06.08.2017)

Je ohromná škoda závěrečný půlhodiny, protože v tu chvíli jsem si myslel, že si snad ze mě někdo dělá srandu, že policie nadokáže zajistit prostor a nechá civilisty běhat po chodníku, že nevyklidí ani dům ze kterýho vrah střílí a díky tomu tak můžeme vidět jak pán v bytě kouká na TV a nad ním na něj ze střechy čumí vrah, to fakt teda nevím. Úplnej vrchol přijde však v okamžiku, kdy se policii nabídne nějakej chlap z baráku s tím, že je instalatér a že má v bytě bambitku, a jestli může jít na střechu s nima, jen pro připomenutí, vrah na střeše před tím zabil či postřelil na chodníku několik policajtů a sestřelil vrtulník čili extrémně nebezpečnej parchant, a policie klidně řekne tomu instalatérovi, ať teda jde s nima, to do tý doby hodně výbornou kriminálku posílá někam k Bláznivý střele. Ovšem než se toto událo, sledoval jsem naprosto civilně vyprávěnou krimi soustředící se především na identifikaci vraha. Scéna, kdy je za závěsem záběr na vrahovo oko je docela nepříjemná. My tady máme teď na baráku lešení a jelikož po skončení bijáku byla tma jak v prdeli, nejednou jsem se kouknul směrem z okna na to lešení a hnout se tam něco, tak se asi na místě duálně poseru i pochčiju a můžu říct, že takovej pocit z nějaký scény jsem neměl už hodně let. (10.06.2013)

Seveřani mají pověst podivínů se zvláštním (ne)smyslem pro humor. A Muž na střeše tuto image rozhodně nevylepšuje. Při nejlepší vůli tuto kriminálku nemohu označit jinak, než jako podivnou. Zpočátku se odehrává ve velmi pomalém, takřka bergmanovském tempu a najednou, asi po hodině, záporák chytne do ruky pušku a vše se změní v akční film se sestřelenými vrtulníky a honičkami na střechách. Jeden z policistů ve filmu bůhvíproč jistý čas chodí nahý. Když vrcholí přestřelka, náhle se mezi špičkovými agenty objeví člověk, co jde zrovna kolem a má u sebe zbraň, a když se policistů zeptá, jestli se k nim může přidat, oni mu to dovolí. Nejpodivnější je ovšem hlavní hrdina, komisař Beck. Hned po Clouseauovi asi nejmizernější detektiv, co spatřil plátno kin. Starší pán, co v nevzrušeném tempu chodí po různých archivech a čte si články, nebo si dává kafe a klábosí s lidmi, a to i tehdy, když už policie dávno ví, kdo je pachatel a snaží se ho dopadnout. Beck se potom hrdinně nabídne jako největší odborník na přestřelky, ovšem doslova v první vteřině je postřelen a pak už jen leží, chroptí a přidělává všem ostatním policistům práci. Inu, jakousi atmosféru to má, to proslulé vrahovo oko za závěsem je děsivé, ale asi dávám přednost detektivkám, co jsou tak nějak... normální? (24.12.2017)