The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
I přes to, že punk miluju, Pistole nikdy nepatřili k mým úplně nejoblíbenějším kapelám (obecně dávám přednost slovenské a české tvorbě). Ovšem jejich přínos a skandály opředená existence je pro fanouška žánru tak nějak povinností :-) A tenhle dokument stojí rozhodně nejen za vidění, ale je třeba ho i pochválit. Spousta dobových materiálů zkombinovaná s animací a s ukázkama ze Shakespearovské hry...vše podpořeno výpověďmi jednotlivých členů kapely. S tím posledním mám teda trochu problém. Nějak nechápu, proč jim nebylo vidět do obličeje...možná by tomu neškodila přímá konfrontace, ve které by si to "kluci" řekli pěkně mezi sebou a na kameru. Ale to je jen drobnost. Dozvěděla jsem se i nějaký informace, co jsem nevěděla a to mě těší. :-) Snad jen dvě věci se pravděpodobně nikdy nedovíme - jak to bylo se založením kapely a kdo může za její konec. Oboje vyvolává pořád moc otazníků. A jaxe říká na každým šprochu... takže pravda bude zřejmě někde mezi vychcaností a kalkulem McLarena a skrytou inteligencí Rottena. A to že za rozpadem kapely stojí hlavně heroinová šlapka Nancy se mi osobně moc nezdá. Sice Sida k drogám přivedla, ale z kapely ho přece mohli klidně vyhodit, ne? Beztak tam byl k ničemu - prej k přitáhnutí fanynek...tse, to Johnny Zkaženýzuby byl mnohem hezčí (ale je fakt, že já měla vždycky divnej vkus). Ať tak či onak - vymyšlený to bylo pěkně a strmej pád byl jen otázkou času. Ale i za tu chvilku toho stihli víc než některý kapely za dvacet let. A i když jsem původně nechtěla, nakonec přece jen dám plný počet - z lásky k punku. :-) A tenhle dokument mě jen utvrdil v tom, že Sid byl přesně takovej, jaxe kluci vzájemně titulovali - byla to prostě "píča"... ()
tak jsem to poprvé v životě viděl od začátku až do konce. je to prostě děs... bez ohledu na to, co se zpívá v písničce Plexis, Sid Vicious byl doopravdy vinnej. především tím, že v jeho stopách pokračuje spousta lidí, kteří mají IQ na bodu mrazu a nevidí dál, než za další pivko. Heroin lidi ničí, ale tahle troska byla zničená už před tím. celkově v zato, je zde hezky ukázáno, jak vlastně kluci po punkáčsku na všechno sraly, až se vlastně dostali na vrchol pop-scény. tak to fakt nebyl sen a jak Johnny trefě poznamenal: "to punkáči zkazili punk tou uniformou. my jsem neměly na kožený bundy a drahý boty, museli jsem si poradit jinak.... Punk se stal přijatelným a tím skončil." hudebně za 5* dokumentárně za 3* lidsky za 4*. ()
K Pistolím mám silný vztah. Když mi bylo 14, začala moje „doba temna". Černé oblečení a ještě černější oči plus spoustu dalších věcí okolo – znáte to. Stala se ze mě anarchistka :) Poznala jsem Pistole a staly se mojí inspirací... Tenhle dokument mi připomněl, proč jsem je tak milovala, obdivovala a někdy i nenáviděla. Příběh Pistolí tak, jak je zachycen tady, je strhující, poutavý, nesmrtelný. Plno autentických záběrů, které jsem do té doby jinde neviděla, výpovědi Sida a Johnnyho a příběh této legendy spolu se vším tím hnusem okolo – to je na tom to nejlepší. Celou dobu jsem si říkala: „Ať toho Johnnyho ukážou, chci vidět, jak dneska vypadá." Nakonec jsem ráda, že jsem ho neviděla, o to je to všechno ještě zajímavější a myslím, že jsem si i ušetřila pořádný šok :) Žádná jiná kapela za tak krátkou dobu fungování nedokázala to, co oni. A to nemyslím jen v dobrém, spíš naopak. Punk´s Not Dead!!! ()
Vždy jsem byl punker tak trochu na baterky. Copak o to, punk a pogo já rád, ale po koncertě obvykle má rebélie skončila, umyl jsem se a šel spát, abych mohl v práci plnit plán na 110%. To by žádná sexy pistole neudělala, ale mě anarchistická monarchie zase až tak moc neoslovuje. Co se týká dokumentu, tak hudebně je našlapaný, ale bláboly hlavních aktérů mi uši poměrně rychle odmítaly přijímat, takže mne potěšily zejména informace o tom, z kterého kanálu to chlapci vlastně vylezli, o mlácení fanoušků baskytarou po palicích nebo o blond začátku Siouxsie Sioux. A Viciousovo ležérně nošené tričko s hakenkreuzem ponechám raději bez komentáře. ()
Historie zakladatelů punku je dobrá hlavně kvůli režisérovi. Julien Temple do svého shakespearovského dramatu zařadil tuny archivních materiálů, z nichž značné množství materiálu nemá na první pohled se Sex Pistols nic společného. Jenže to nejsou náhodné záběry, ale promyšlená (ale paradoxně přesto i trochu punková) struktura. Ale nikdy jsem nebyl fanouškem punku ani Sex Pistols, takže mě to zase nijak zvlášť nebralo. ()
Reklama