The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
Šokující věci prostě neznamenají skvělý dokument a vzhledem k tomu, kdo asi tenhle film sleduje se vysoké (nad)hodnocení dá pochopit. Za mých punkových dob jsem se nad Děs a běs rozplýval též, nýbrž s odstupem času zjišťuji, že se jedná o průměr, který přináší jen vzpomínky trošku senilních punkových dědečků s občasným střihem na televizní show či na koncert se strašnou kvalitou obrazu i zvuku bez hlubšího významu. Sex Pistols je legenda, nepochybuji a myslím že nikdo, ale zasloužili by si lepší dokument. Joy Division o stejnojmenné kapele stejné éry je lepší o parník a to samé mohu tvrdit o Clash a jejich Rude Boy. ()
I přes to, že punk miluju, Pistole nikdy nepatřili k mým úplně nejoblíbenějším kapelám (obecně dávám přednost slovenské a české tvorbě). Ovšem jejich přínos a skandály opředená existence je pro fanouška žánru tak nějak povinností :-) A tenhle dokument stojí rozhodně nejen za vidění, ale je třeba ho i pochválit. Spousta dobových materiálů zkombinovaná s animací a s ukázkama ze Shakespearovské hry...vše podpořeno výpověďmi jednotlivých členů kapely. S tím posledním mám teda trochu problém. Nějak nechápu, proč jim nebylo vidět do obličeje...možná by tomu neškodila přímá konfrontace, ve které by si to "kluci" řekli pěkně mezi sebou a na kameru. Ale to je jen drobnost. Dozvěděla jsem se i nějaký informace, co jsem nevěděla a to mě těší. :-) Snad jen dvě věci se pravděpodobně nikdy nedovíme - jak to bylo se založením kapely a kdo může za její konec. Oboje vyvolává pořád moc otazníků. A jaxe říká na každým šprochu... takže pravda bude zřejmě někde mezi vychcaností a kalkulem McLarena a skrytou inteligencí Rottena. A to že za rozpadem kapely stojí hlavně heroinová šlapka Nancy se mi osobně moc nezdá. Sice Sida k drogám přivedla, ale z kapely ho přece mohli klidně vyhodit, ne? Beztak tam byl k ničemu - prej k přitáhnutí fanynek...tse, to Johnny Zkaženýzuby byl mnohem hezčí (ale je fakt, že já měla vždycky divnej vkus). Ať tak či onak - vymyšlený to bylo pěkně a strmej pád byl jen otázkou času. Ale i za tu chvilku toho stihli víc než některý kapely za dvacet let. A i když jsem původně nechtěla, nakonec přece jen dám plný počet - z lásky k punku. :-) A tenhle dokument mě jen utvrdil v tom, že Sid byl přesně takovej, jaxe kluci vzájemně titulovali - byla to prostě "píča"... ()
Nikdy som Sex Pistols a ani punkovú hudbu nepočúval, ale toto bolo ok :) Body dole za to, že ja by som proste až tak "na pilu netlačil" (inak povedané, mám svoje hranice) - ale to by už tá kapela nebola asi až tak slávna :-/ Po dopozeraní som mal aj tak pocit, že to celé bolo síce stvorené z vášne a negatívnych citov, ale postupne to prerástlo do klasickej stádovitosti, konformity a "zarábania peňazí". Sa ani nečudujem, že to vydržalo tak krátko. Vzniknúť, vyliať všetku zlosť, vyprovokovať všetkých naokolo a vybuchnúť! To boli Sex Pistols a to je (pravdepodobne aj dodnes) "odkaz" punkového hnutia. Podľa mňa je však punk hlavne o túžbe po skutočnej realite, o túžbe cítiť realitu čo najintenzívnejšie, rozbombardovať konformitu ako ten najočividnejší prejav "antirealizmu" a nenechať nitku suchú na ničom, čo sa snaží vzpierať tvrdej realite únikom do rôznych alternatívnych, paralelných svetov (štátov, náboženstiev, hnutí, politiky...). Otázkou však je, či samotný punk nie je úplne rovnakou snahou uniknúť od zodpovednosti za vlastný život. Bolo to dosť zrejmé u Sida. A aj ostatní "preživší" Sex Pistols sa nakoniec určite museli trochu zkonformizovať, prispôsobiť a skultúrniť, aby uživili seba alebo svoje rodiny. Ale ako dokument ma to bavilo, a vlastne to bolo aj dosť podnetné ()
Na rozdíl třeba od Clash mě Pistole hudebně míjí obloukem, za kterým je snad už jenom dechovka a navíc mě na nich vždycky srala (pardon, štvala, punk IS dead) ta neuvěřitelná vrstva marketingu - jenže bez něho by tu zase nebyla tak zábavná kapitola v dějinách sociologie. Takže nakonec respekt ke všem. K Johnnymu a spol že do toho šli naplno a občas dokázali těch pár svých válů narvat do lidí tak, že na to nikdy nezapomenou. K Malcolmovi že to nenechal chcípnout někde na londýnském předměstí a udělal klasiky z kusovek s mizivým potenciálem, který viděl asi jen on. A k režisérovi, jak se to celé snaží zmapovat a pochopit. Já například dodnes nevím jestli bych - být ročník 1956 a z Londýna – skončil jako fanoušek, nebo někdo, kdo se snaží Lydonovi v boční uličce rozbít hubu… ()
Punková historie jedné z nejzásadnějších kapel této kontroverzní, ale originální subkultury, ktera rozvířila mediální běh komerčního průmyslu. Destruktivní osud kapely nemohl překvapit, ale výkon protřelého manažera McLarena, který umně vykradl detroitskou syrovost, newyorskou myšlenku pouličního vzdoru a zakomponoval to do hrstky britských smažek, které voháknul - by zasloužil nobelku. Když kandidoval na místo starosty Londýna, kde prosazoval tramvaje v ulicích, či kouření marihuany v knihovnách, světe div se, skončil na 4.tém místě. Kytarista Steve Jones, který se blýskl i na albech Siouxsie and the Banshees, nebo Steveho Vaie s bubenickou jistotou Paulem Cookem s přehledem dokazují táhnoucí sehrané jádro téhle tlupy, kterou svým šílenookým jedem vedla hlasná trouba Rotten. Koukněte se na vznik a zánik téhle party, která nesmazatelně zamíchala kartama v hudební branži. ()
Reklama