Mikrob a Gasoil

Nejstřídmější a nejcivilnější Gondry, přesto se záhy dostavuje dojem, že občas tak trochu není o čem. Starý známý nešvar jeho filmů - neschopnost udržet kontrolu nad svými nápady v celovečerní stopáži - tady zas tolik nehrozí hlavně proto, že jich ve filmu mnoho není. Mikrob a Gasoil je takový lehce nostalgický povzdech nad nezadržitelně mizejícím dětstvím, působí to jako milý zážitek, občas se dokonce dotkne něčeho podstatného, ale výsledek je ještě pomíjivější než to jinošství... (26.05.2016)

Michel Gondry natočil skoro normální film, místy dokonce i sociálně kritický...to jsou věci... '-) Jak už se dá od Gondryho čekat, dost originální konverze žánru road movie, něco mezi Svěrákovou Jízdou, Lynchovým Příběhem Alvina Straighta a Jeunetovým T.S. Spivetem, kde stejně jako Jeunet Gondry navíc přidává k road movie neobvyklý rozměr, totiž rovinu dospívání...originální mix...(téměř) žádné surrealistické pasáže...a zřejmě nejcivilnější snímek, který kdy Michel Gondry natočil... (10.09.2016)

Dost mě to zklamalo. Tváří se to chytře, ale přitom je to strašně nepromyšlené - jak u postav, o kterých sice nevíme zrovna málo, ale jejich chování je nahodilé a ne moc uvěřitelné, tak u děje, kterému chybí nějaká gradace. Snaží se to o nějaký přesah, ale všechny zde řečné myšlenky jsou jen rychle řečené, povrchně načrtnuté, vůbec se nerozebírají do hloubky. A co se té komedie týče... než se kluci vydají na cestu, je to mdlé, chladné a nudné. Pak tam jsou tři povedené a vtipné scény, ale jinak je i ta road movie část mdlá a nudná. A ve finále to ani nikam nevyvrcholilo (btw někdo tu píše o originálním konci - já teda nevím, ale už jsem podobný viděl hned několikrát a to i v rámci road movie...). Jako, fakt jsem čekal víc, protože nápad s pojízdným domkem se mi líbil hodně, ale ve finále mi to kromě toho nápadu bohužel moc nedalo... Od Gondryho jsem čekal fakt víc, doposud jsem od něj totiž ještě neviděl film, který by mě nějakým způsobem nezaujal. Tak všechno je jednou poprvé, no. 2* (17.03.2021)

"Trochu se to třese, ale je to bezpečný způsob přepravy." Osobně bych tento nápaditý film přirovnal k závodnímu běžci, který se již hodně dlouho před závodem, pečlivě i svědomitě připravuje ve startovním bloku k tomu, aby plný optimismu či entuziasmu úspěšně vystartoval ke sladkému vítězství, jenže na kterého těsně před koncem přijde krize, začne ho píchat u srdce a do cílové rovinky pak doběhne s vidinou hořké bramborové medaile. Tento propad mu však vůbec nevadí, protože už soudruh baron Coubertin prohlásil, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Běžec tak ze soutěže odchází alespoň posílen o cenné zkušenosti stejně jako oba hrdinové tohoto snímku, z nichž ten první dospěje ke zjištění, že velikost člověka netvoří centimetry, ale činy, kvůli kterým se ten druhý musel všeho vzdát, protože v jeho okolí není nikdo, kdo by ho pochopil. Mimochodem, "Sound Machine" červnené barvy jsem měl taky a ty zvuky jsou vážně legrační. (26.05.2016)

Chápem, že tento film môže niekto brať ako nostalgické, no pritom zábavné obzretie sa na posledné záchvevy detstva, ktorými si prešiel každý z nás, no mňa to moc nenadchlo. Prvá polhodina snímku bola neskutočná nuda - chalaniská iba chodili sem a tam a riešili také obyčajné veci úplne obyčajným spôsobom. Kým konečne prišli k nápadu postaviť si motokáru a ísť s ňou na výlet prešla nejaká tá doba a ja som od nudy nevedel čo mám robiť. Je to škoda, pretože prostredie, ktoré oboch chalanov obklopovalo bolo načrtnuté veľmi dobre - dve svojrázne rodiny, v ktorých to chalani naozaj nemali ľahké, hlavne ten Gasoil. Nečudo, že obaja chceli ísť preč. Žiaľ v tomto smere sa ďalej nepopracovalo a tak tento ohromný potenciál zostal nevyužitý. Samotná road movie bola už trocha zábavnejšia, no aj tak neišlo o nič svetoborné. Vidím to na slabý priemer. 50/100 (27.06.2017)