Úžasný mladík

Mám ráději netradiční filmy, které úvadějí na scénu filmové kluby, než ty ptákoviny co se dneska promítají v kinech, ale tohle byla opravdu nuda, film bez jakéhokoli náboje, co by diváka vtáhnul do děje... Ne vše jde dobře zfilmovat, jako životopis v knižní podobně by to mohlo být i zajímavé, ale jako film. Věřím, že se autor snažil o autentičnost dané doby, aby např. divák pochopil poměry v tehdejší společnosti, což se mu asi dojisté míry povedlo, ale jako by zapomněl na to že točí film... (16.12.2014)

Ležím v tráve a pozerám do blba. Potom sedím pri okne a pozorujem muchu. Keď zábava začína vrcholiť, pozerám sa na mesiačik. A nakoniec ma aj tak dostane cholera. Giacomo Leopardi sa nedožil ani štyridsiatky. Ale z tej nudy vyššie opísanej mu neostávalo nič iné len písať romantické básne. Tento životopisný film je naozaj nudný na to že trvá skoro 2 a pol hodiny. Ale ak si to tak vezmem dokopy, v podstate odráža život talianskeho básnika a nie sú básne naozaj tak trochu nudné? Každopádne ak existuje nejaké prevteľovanie, tak sa radšej ocitnem v koži leoparda ako Leopardiho. (20.07.2019)

Nadmíru křehké a převelice poetické, na druhou stranu nesmírně ubíjející ... zahalené všeobjímající melancholií s výrazně negativním podtextem - skoro jako by mně filmaři tloukli zádumčivé lyrické verše do hlavy kladívkem. Kromě toho - zápletka cíleně trčí na jednom místě, aby dokonale popsala veškeré útrapy neduživého básníka, uvězněného ve zlaté kleci rodičovského domu ... dokud jí to nepřestane bavit. Poté z ničeho nic udělá rekordní skok v čase v délce deseti let a představí hlavního hrdinu v docela jiném prostředí, aniž by jakkoli osvětlila cestu, která ho tam zavedla. Nicméně další nepříliš veselé osudy Giacoma Leopardiho jsou vylíčeny podstatně méně nezáživně, což mě - jakožto kulturního barbara s minimální potřebou poezie - smiřuje s ním i s jeho dílem ... 3,5* (11.01.2019)

Není bázlivé. /Ne/nechte /roz/bít srdce básnivé. Nevysvobozujte jej z té lásky zakletí, melancholie rozervanosti. Tudy vedou, kříží se nitky nejkřehčí, krásy i bolesti. Protější břehy, nejvzdálenější, nejbližší...Pro ty, co tuší, o čem píši černou tuší. Nechť poezie přinese více světla do šera života. Rajské věty z filozofické palety na bělostném papíře zaskvějí se, v mysli rozloží se, s duší identifikují se. (24.03.2017)

Zpravidla bývám zklamaná, snaží-li se filmaři převést literaturu na filmové plátno, protože každé médium vyžaduje svoje. Ale zde šlo především o život básníka, jehož dílo tu dotváří jeho obraz. V případě Leopardiho čistého, křehkého, vytříbeného ducha ošklivého, nemocného hrbáče, který (snad kvůli despotickému otci a svým nemocem) nevěřil ve štěstí a dobro. Jako u většiny poezie, ani tento film není akční, napínavý a dějový, není pro každého. Ale ta poezie v něm je, nejspíš i díky výbornému Eliovi Germanovi. (29.05.2017)