Ve sklepě

Totální bizár aka Rakušáci a jejich sklepy. Pobavilo! (18.03.2016)

Ulrich Seidl se rád dívá do duší lidí se skrytými úchylkami, což ukázal svými předešlými filmy (např. fyzicky nepříjemné Psí dny). Ve sklepě je v tomto směru trochu "jednodušší" a postupně nám představuje tajemné rakouské sklepy a ještě tajemnější uživatelé. Je až s podivem sledovat daná individua a jejich tajemství, kde to nejvíce normální je obdiv k SS. Samozřejmě pak nechybí sado maso ani muž s extrémním výtokem semene, který orálně uspokojuje velice korpulentní ženu. Prostě typická rakouská chuťovka. (10.08.2021)

Všechno, co jste nechtěli vidět. K dostání ve vašem sklepě! (18.09.2015)

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou. (11.10.2015)

Nejzábavnější film roku. Seidl ve mně neustále vzbuzuje otázku, co je vlastně "dokumentární film". Respektive, co jsou Seidlovy filmy. (hodnocení filmu: 12.10.2015 - Be2Can) (26.03.2016)

Ve sklepě je snímek o tom, jak jsou lidé různí. A jsou skutečně hodně různí a mají jiné potřeby nebo touhy. to se ve snímku skvěle ukazuje. Já nejsem z těch, kteří budou něco z toho, co zde bylo prezentováno, provozovat, ale rozhodně nejsem proti, aby to ti lidé, kteří to zde dělají, dál podstupovali. Proč ne? Snímek je hodně upřímný, což je dobře. (11.04.2017)

Nemá každý svoju pivnicu? (S trochu primalou klietkou) 3,5* (24.02.2018)

Nie, nie, nie! Tento výsmech je až príliš osobný - súkromný, zámerne štrukturovaný tak, aby divák nadobudol dojem, že Rakúsko je zem zakomplexovaných obmedzencov a výstredných úchylákov. Kým človek vedel, že je to len hyperbolizovaná Seidlova sranda, ktorá sa len hrá na pravdu, OK. Lenže tento dokument asi myslel vážne a mám dojem, že pán režisér zosmiešňovaním krajanov vyjadruje aj svoje postoje k aktuálnej rakúskej politike. K tomu ale výsmech z druhých nie je potrebný ani vhodný. (16.09.2016)

Seidlův dokument (o seidlovských dokumentech níže) nevrhá zrovna příznivé světlo na naše jižní sousedy, ale jeho metoda soustavného "obnažování" je možná humánnější (lidštější), než metoda "zakrývání, utajování a zamlžování – vesměs zločinů" (prosazovaná nejen v naší veřejnoprávní televizi). Upřímnost a osobní zodpovědnost (sám za sebe), dovednost přeměnit své neřesti do (mimospolečenských) rituálů, je na druhé straně obdivuhodná. - Matty (viz jeho komentář) bystře akcentuje rozdíl prostředí: „tam nahoře“ a „tady dole“. - Ovšem, kultivovat svoje neřesti (zůstanu u této terminologie) si mohou dovolit jen movití senioři, možná, že i s tou vizí, že se jejich život už blíží ke konci. A tak nakonec nám mohou být naši ester-reichři (Thomas Bernhard uvádí toto označení jako hanlivé) sympatičtí. Pozn.: Seidlovy "dokumenty" se od jeho "hraných filmů" příliš neliší, alespoň mají víc společného než rozdílného. Obě formy jsou promyšleně komponované a dotahované do důsledků; a tak jediný výrazný rozdíl je v tom, že herci či neherci, jsou či nejsou, svazováni našprtanými dialogy scénáře. (18.01.2017)

Film je hodnotný jak svou jednoduchou nenarušující formou (formálně už přece nepotřebuje překvapovat), tak otevřeností zobrazovaných osob. Sklep by mohl být metaforou pro nejskrytější lidské touhy, často hodně extravagantní až zhýralé, se kterými se většina z nás na potkání příliš nechlubí. Oni ale ano. Chtějí být zobrazeni po boku svých démonů a otroků. Zdá se, že rakouská sklepní tradice otevírá vrátka. Pokud máte z těchto podzemních prostorů stísněné pocity, film vám pravděpodobně neudělá dobře. Možná vám je naopak přivodí, důležité ale je, že "mluví". (07.11.2014)

Film ktorý konštantne balancuje na hranici najčiernejšieho humoru a psychopacie. Možno o ničom nevypovedajúce, ale šialene vtipné. A to u dokumentu nebýva jednoduché dosiahnuť. (25.12.2015)

Mé první přímé sestkání s tvorbou Ulricha Seidla, kolem které jsem vždycky jen tak kroužila a teď konečně měla díky HBO Max možnost do ní zabřednout. Začala jsem dokumentem, jenž není tak úplně typickým dokumentem, jaké znáte z ČT2. Tohle je drze a explicitně naladěná sonda do životů zajímavých lidských postaviček, které se nebojí otevřeně sdílet a názorně ukazovat svá sklepní tajemství. Vizuální živé obrazy perfektně reflektují a rámují syrovost zdejšího tématu. Pro někoho bude mít tento dokument nulovou hodnotu, jelikož nelze říct, že vás nějak doživotně obohatí a tím, že Seidl sám o sobě je dost kontroverzní tvůrce, dá se na tuto látku pochopit jakýkoliv názor. (13.02.2024)

Nic proti tomu, jak je to natočené, jen mi nějak uniká smysl tohoto místy dost úchylného dokumentu... (40%) (21.12.2021)

Statické kompozice tvoří jakoby neemoční obraz soukromého světa. Ne, že bych byl překvapen. Spíše to působí tak, že tam nemáte být. Vlastně jste takový kolemjdoucí, který náhodou vidí třeba sado maso ve sklepě, nebo fanouška dechovky - nacismu. Někdy mám pocit, že čím jste více fyzicky odpudivější, tím větší prasečinky provozujete :) ...to jistě není náhoda (Pan Otrok a jeho služba - suverénně nejatraktivnější materiál ze všech). 68%. (26.01.2016)

Obrazově dokonalý dokument o tom, co kdo skrývá a odhaluje, je nakonec z poloviny spíše hraným filmem obsazeným reálnými lidmi. Skvělý námět, skvělý film, ale moje velké očekávání bylo trochu zklamané lehce nedotaženou formou. Jinými slovy, kdyby se celý film přestříhal, výsledek by byl asi stejný. Celé to totiž funguje jen díky jednotlivým mikropříběhům, jejichž poskládání za sebe nic moc navíc nepřináší. Ale i tak to stojí za to. Seidl je Roy Andersson z Vídně. A shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo přání být Rakušanem. Ale to už je asi trochu jiný příběh. (28.06.2015)

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (21.04.2016)

Taky máme doma naklizíno. (09.11.2020)

Neviem, ja moc dokumenty nemusím. A navyše tento spadá do kategórie - úlet. (21.03.2016)

Sonda do panoptikálního bizáru rakouských sklepů, které tak nechvalně proslavil Herr Priklopil, když v jednom z nich osm let věznil Nataschu Kampusch. Husí kůži nahání zjištění, že jednotliví protagonisté tohoto dokumentu se vlastně od zmíněného Priklopila zas až tak moc neliší. Na druhou stranu už víme, kde má nejeden Rakušan svou 13. komnatu. Ve sklepě. (01.02.2024)

Čekal jsem bizár možná ještě o chlup silnějšího kalibru, ale to neznamená, že by mě tahle sebranka rakouských úchyláků nechávala úplně v klidu. Až příště potkám souseda vycházejícího ze sklepa, už na něj nikdy víc nebudu nahlížet tak, jako dřív… (12.10.2021)