Ve sklepě

Kdo by to byl řek' - Ve sklepě je sérií bizarních výjevů ze života několika smutných rakouských existencí, kde komika vyplývá z trapnosti a umění je přece i umět přinutit člověka koukat 80 minut s otevřenou pusou (samozřejmě, tohle nefunguje, pokud se doma běžně věšíte za pytel nebo hrajete na lesní roh pod portréty Führera). Ale jestli někdo čekal něco jiného - když se v synopsích objevoval Hitler, sado-maso, Fritzl, na fotkách týpek v kožených tangách a ve filmografii skvosty jako Psí dny - měli jste se mě zeptat, bych vám řekl, o čem to bude... mohl jsem pak ušetřit nervy při 40 minutách tlačení ve frontě a ušetřit otlačený Sitzfleisch poté, co jsem s posledními zbytky rozumu ukořistil poslední plac k sezení na schodech... (jo, voni se porád předbíhají, tlačí, překáží a nakonec se jim to ani nelíbí?!) (03.11.2014)

Patrně nejslabší Seidlův film (28.06.2015)

Vždycky jsem tvrdila, že jsou rakušáci trochu divní, tady mi jen u některých sklepů chybělo trochu víc informací - dítě v krabici, ženy v prádelně. Jinak ale výborné prostřihy a celkem jsem se v kině náramně bavila. (03.04.2016)

Nic až tak šokujícího jsem na tomhle dokumentu nenašla. Ale chvílemi celkem zábavné, hlavně ten SM páreček :D (11.06.2016)

Zaujímavá sonda do pivníc a životov ľudí a do ich úchyliek. Koniec mi prišiel taký useknutý a nedotiahnutý (04.01.2018)

Dokumentárny film režiséra Ulricha Seidla z roku 2014 prenáša diváka do rakúskych pivníc, aby sa mohol oboznámiť so všetkým, čo v nich obyvatelia tejto krajiny robia. Dobre, možno nie s úplne všetkým, ale Seidl do dokumentu obsadil zaujímavých protagonistov, vďaka ktorým má divák pocit, že to "všetko" skutočne videl. Žena, čo skladuje v krabiciach živo vyzerajúce bábiky, alkoholik, hráč v dychovke a zberateľ nacistických relikvií v jednej osobe, či milovníci špecifických sexuálnych praktík a úchyliek. Pestrý mix Rakúšanov zobrazuje na prvý pohľad bežných ľudí. Tí sa však za dverami svojich bytov a domov - presnejšie v pivniciach týchto bytov a domov - venujú špecifickým aktivitám. Avšak viac než pohľadom na tieto aktivity je Seidlov film pohľadom na ľudí, ktorí ich vykonávajú, respektíve do ich vnútra. Prezentujú svoje pohnútky a pohľady, vytvárajúc tak mozaiku súkromnej identity jednotlivca v rakúskej spoločnosti. Stret súkromia a verejnosti síce nie je v dokumente príliš výrazný, ale aspoň v náznakoch vidno, ako sa ľudia dokážu zmeniť po tom, čo vojdú do svojich pivníc. Seidl ukazuje pestrú plejádu toho, ako možno tento priestor využiť. Niekto dostáva v dokumente pomerne veľa času, viacerí len jeden záber bez akýchkoľvek slov. Výpovednú hodnotu však svojím spôsobom ponúka pohľad na každého z nich. Im Keller sa diváka nejedným záberom snaží šokovať. V súčasnej spoločnosti (rozumej v rokoch po vydaní dokumentu) je však niečo také čoraz ťažšie. Seidl síce možno nezachytáva každodennosti, s ktorými sa človek bežne stretáva, ale na druhú stranu dokument neponúka ani tie najväčšie bizarnosti. Kto vie, možno aj váš sused robí v pivnici stokrát horšie veci, než to, čo zobrazuje tento dokument. Ale ešte raz, viac než aktivity sú v Seidlovom filme dôležitejší ľudia. Pretože práve oni sú tým, čo robí jednotlivé činnosti zaujímavými. (06.11.2022)

Myslím si o sobě, že jsem docela tolerantní člověk, a tenhle dokument mi to potvrdil. (29.08.2016)

40% - komentář 20ti slovy: No ujetost velebnosti :D Potřeba koukat dvojnásobnou rychlostí, ty dloooouhé statické, nic neříkající, záběry byly ubíjející, takhle to nezanechá žádné trauma :D (20.01.2017)

Tipnul bych si, ze Seidla inspirovala reakce spolecnosti na Josefa Fritzla, a tak si rekl, pockejte, ja vam ukazu, jaci jste ve sklepe vy. A ukazal. Je to zas mix trapnosti, smutku a veseli. (27.01.2021)

Po světě běhá spoustu pošuků, ale co si budem - z nějakého důvodu se jich snad nejvíc vyskytuje u našich rakouských sousedů. Jsou navíc ujetí takovým typicky zvláštním, kyčovitě bizarním způsobem, a ve sklepě si realizují svoje hobby. Postarší paní si tam chodí pravidelně pochovat umělohmotná miminka, dědkové zastřílet, aby se připravili na Turky, nebo si zachlastat pod hákenkreutzem, SM páreček pak většinou kvůli oblíbenému věšení za koule.. Nikam nespěchající styl Ulricha Saidla mi u dokumentární formy úplně nesedl, a vkrádala se nepříjemná nuda, preferuji tedy určitě jeho hranou tvorbu. Navíc mi bohužel přijde, že pozorování těchto ubožáků je tak trochu něco jako zoo, nebo Výměna manželek pro intelektuály. (17.03.2024)

Dal jsem 32 minut, vic se opravdu nedalo, co to kurva je??66%?? Jste normalni? Ne nejste... (15.01.2017)

Toto je naozaj len pre menšinového diváka, lebo drvivá väčšina určite nebude mať chuť sa pozerať na to, akými sú v podstate Rakúšania prasaťami a ich zvhlé sadistické, fašistické a kadejaké iné chúťky minimálne mňa zaujímať nemusia. Dve hviezdičky dávam len za odvahu režiséra sa pustiť do tak intímnej témy. Inak ma to ale vôbec nezaujalo. 30 % (05.09.2017)

Ani jsem nečekal,že se dvakrát zasměju.Celou dobu vrtalo,že to zas nepřišlo až tak dokumentární či spíše uvěřitelné dané postavy,která o tom říká. Těžko soudit,ale casting proběhl,takže bych spíš řekl,že jen dané elementy,který Rakušan má ve sklepě.Bohužel ke konci to spadne do normálního SM a fetishe,který opakuje.Trochu by to chtělo více nápadů.Sice je tu předěl v kameře,kde jen lidi čumí do kamery,ale zrovna tohle v tomto případě nemusím,protože to není reálný.Nejlepší je muzikant co má doma sbírku v nacistickém měřítku,kde pronesl fakt jeden kameňák a kecy o Turkách se střelcem,který má kolty proklatě nízko a ještě si zazpívá.Samozřejmě bizár s frajerem,který říká,že ho ženy milujou,ač on sám neví v čem to vlastně je,jestli je to tím,že má proud ve spermatu na který je hrdý:)Jsou tam nečekaně i srandovní momenty,jen by doopravdy nebylo na škodu,kdy tři příběhy stejného charakteru bylo zakončeno jedním. .70% (09.01.2021)

Najskôr sa posťažujeme na prisťahovalcov inej národnosti, iného náboženstva a nevhodnosť oblečenia niektorých ich žien. Potom sa pozrieme do vlastných pivníc. Avšak ďalej už iba sledujeme, čo v tých pivniciach účinkujúci stvárajú za úchyláctva a majú aj priestor na to, aby si ich obhájili, nebodaj, aby sme schvaľovali ich správanie, ktoré je minimálne na psychiatra.Miestami sa tu nájdu vtipné pasáže. Film je možno reakciou na reálne udalosti, ktoré boli odhalené v roku 2008, no i tak je film najmä z významového hľadiska jeden z tých slabších. (14.10.2015)

To ako fakt? (19.04.2016)

Kto je vlastne úchyl. Tí rakušáci, alebo Seidl? Alebo my, diváci? (05.08.2016)

Nechápu pro koho a proč Seidl tohle natočil. Prostě řada divných lidí co mají divné koníčky a dělají divné věci. Chybí tomu jakýkoliv umělecký přístup (kromě několika vycentrovaných záběrů jako u Andersona, sic!) či přesvědčivý kontext. Měl jsem dojem jakoby film vzniknul snad na objednávku těch podivných bytosti co ve filmu vystupují, čistý exhibicionismus. (30.07.2017)

Vizuální estetika Wese Andersona naplněná bizarnostmi rakouských sklepů. Fascinující sonda. (22.01.2024)

Najväčší obdiv si zaslúži samozrejmosť a nezaujatosť s ktorou Seidl sníma objektívnou, nehybnou kamerou týchto ľudí ktorí by v spoločnosti platili za vyvrheľov. Film je oslavou odlišnosti a rozmanitosti, dáva týmto ľudom možnosť povedať svoj príbeh, svoj postoj k životu, nevysmieva sa im, ako by sa mohlo zdať podľa častých výbuchov smiechu v kinosále, necháva ich prezentovať sa presne takých akí sú a či to divákovi príde smiešne alebo nie, nie je starosťou filmu ten sa o žiadnu humorizáciu nesnaží, ani sa nesnaží vystavať humorné situácie. Smiech zvyčajne vychádza z úprimnosti a bezprostrednosti výpovede ľudí ktorí sa neboja ukázať to čím sa odlišujú v spoločnosti kde je zvykom všetky osobné názory a túžby ktoré nie sú v norme alebo sú trápne zatajovať. Z toho vyplýva aj pomerne jednoduchá ale stále aktuálna metafora pivnice na znak toho že extravagantnosť a odlišnosť je stále v súčasnej spoločnosti nútená sa skrývať, medzi "obyčajnými" ľuďmi nemá miesto. Seidl sa nesnaží šokovať, ako si môžu myslieť niektorí konzervatívnejší diváci ktorí nie sú zvyknutý na to že film môže zobrazovať aj veci ktoré sú obsiahnuté v tomto filme, tento film nie je pojatý senzacionalisticky ako napr. tvorba Lars von Triera, on iba bez cenzúry a bez servítok spracováva a zobrazuje svoju vybranú tému, ako by sa malo snažiť všetko dobré umenie. (29.06.2015)

Začátek díky dokonalým statickým záběrům mi trošku připomíná D. Lynche. Ale čím víc se na talíři objevují jednotliví více či méně exhibující tutlaři, začíná čokoládovovanilkový desert zavánět i onačejšími exotickými ingrediencemi. Sice to nedrží úplně pohromadě, ale pořád je to o dost chutnější než oschlý větrník ze zdejší kantýny. A tak staří slimáci dál v temném loubí olizují svůj mladý salátek. 70/100 (08.04.2016)